The Elementary School
Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (viac)Obsahy(1)
Je krátko po vojne a jednu zo škôl na predmestí Prahy navštevuje aj desaťročný Eda Souček so svojim kamarátom Tondom. Chlapci ignorujú pokusy rezignovanej učiteľky Maxovej (Daniela Kolářová) o výuku a viac než o učivo sa zaujímajú o farbu jej nohavičiek. Ani niet divu, že sa jedného dňa učiteľka zblázni a na jej miesto nastúpi nový učiteľ. Volá sa Igor Hnízdo (Jan Tříska) a vymyká sa všetkým učiteľom, ktorých chlapci doposiaľ poznali. Chodí vo vojenskej uniforme, na opasku má naozajstnú pištoľ a v triede okamžite zavedie tvrdý režim. Jeho súčasťou je aj veľmi svižný bičík a pútavé rozprávania o vojnových zážitkoch, ktorými učiteľ pretkáva preberanú učebnú látku. Napriek tomu, že jeho metódy sú prekvapivo účinné, nad prísnym učiteľom sa začnú čoskoro zaťahovať mraky. Okrem toho, že niektorí poslucháči celkom neveria jeho hrdinským historkám, začne sa u neho prejavovať i slabosť pre nežné pohlavie. Nešťastná milenka, ktorú Hnízdo opustil kvôli koketným dvojčatám Fabiánovým, napíše na neho udanie a učiteľovi hrozí trest za mravný delikt. Napriek tomu sa všetci žiaci postavia za svojho obľúbenca. Edo si začína uvedomovať, že tým pravým vzorom pre neho nie je obdivovaný učiteľ, ale jeho puntičkársky otecko Fanouš Souček (Zdeněk Svěrák) so svojím nenápadným, ale napriek tomu skutočným hrdinstvom... (TV Markíza)
(viac)Zaujímavosti (89)
- Česká komisia, ktorá vyberala film na Oscara, sa rozhodovala medzi touto snímkou a filmom Requiem pro panenku (1992). Obecná škola zvíťazila v pomere 4:3 a nakoniec bola aj nominovaná, Oscara však nezískala. (dyfur)
- Snímok mal pôvodne natáčať Vít Olmer. (smolicek04)
- Režisér Jan Svěrák na otázku čtenáře časopisu Premiere, ke kterému žákovi by se sám přirovnal (a zda by to byl Rosenheim) odpověděl: "To určitě ne. I když mě tyhle typy přitahují. S jedním takovým jsem kamarádil ve třetí třídě. Měl trojku z chování a byl jsem pyšný, že jsem takovému pašákovi rozbil hlavu, když jsme házeli cihly do Botiče. V Obecné škole bych se neviděl ani jako tichošlápek Eda, ani jako jeho kamarád Tonda... ten byl zase už moc divoký - skákat z mostu nebo lézt pod katedru bych si asi netroufl. Našli byste mne asi v řadě u dveří někde kolem Lakatoše. Něco bych si tam maloval, cvrnkal spolužákům do uší, házel vlaštovky, občas něco vykřikl, aby se třída zasmála, ale to by bylo asi tak všechno." (NIRO)
- V čase premiéry filmu režisér Jan Svěrák odpověděl na otázku, zda necítili potřebu naznačit blížící se nástup komunistické totality: "Zdálo se mi to velice podbízívé a hlavně - ono je to teď všude, skoro v každém českém filmu z tohoto pobdobí. Samozřejmě tohle téma nabízelo nepřebernou škálu možností a způsobů vysmát se komunistům, ale já si myslím, že už je po boji, že už to nemá cenu. Snažili jsme se s otcem vytvořit spíše něco, co by bylo založené především na té neopakovatelné poválečné atmosféře. Chtěli jsme vystihnout ono poválečné nadšení, kdy si lidé řekli: 'Tak, už je všechno špatné za námi a teď ukážeme světu, co dokáže malý, pracovitý národ, když mu do jeho osudu nikdo nezasahuje.' Myslím, že tehdejší atmosféra se výrazně podobala polistopadové euforii. Když otec psal tento scénář, uvědomil si, že vlastně za celých 55 let svého života poznal pouze tři roky svobody. Narodil se totiž v roce 1936, když začal vnímat, byl už protektorát, potom přišlo ono krátké tříleté mezidobí plné nadějí a pak už následoval únor, padesátá léta... Snad ještě zažil malý okamžik svobody v roce 1968. Ale to je všechno. A taky si uvědomte, že poválečná léta prožival jako deseti až dvanáctiletý kluk, tedy v období, kdy člověk všechno, co se děje kolem, vnímá velice zjitřeně. Obecná škola - to je spíše taková vzpomínka na to, co bylo tehdy krásné, nežli úvaha o tom, čím toto období posléze skončilo." (NIRO)
- Byt, ve kterém žije fakír (Petr Čepek), se nachází v Praze v ulici Školská 34. (pávek)
- "Úpravu" třídy nechal režisér Jan Svěrák částečně na svém mládežnickém obsazení, což se mu tak docela nevyplatilo: "Představoval jsem si poválečnou třídu s ošoupaným nábytkem, jenže když přivezli školní lavice, byly úplně nové. Tak jsem dětem rozdal hřebíky a dal jim hodinu, aby lavice poškrábaly - s tím, že na ně můžou vyrýt i něco proti fašismu, když se film odehrává v září 1945. Načež tam jeden kluk napsal: KSČ jsou fašisti. A museli jsme to předělat." (NIRO)
- O svém tatínkovi, kterého si ve filmu sám zahrál, o mnoho let později vyprávěl: "Když něco řekl, věřil jsem mu. A táta, který byl národní socialista, mi třeba řekl: 'Že prej Plzeň osvobodila Rudá armáda. Na tom vidíš, jak kecaj...' Věděl jsem, že komunisti lžou. ohužel, když jsem se dostal na vysokou, ve druhé polovině padesátých let, moje důvěra k tátovým názorům začala opadávat. Říkal jsem si, že ti univerzitní profesoři musí být přece chytřejší než on, který nemá ani maturitu. (...) Táta měl sice své názory, ale i on do té strany nakonec vstoupil. Ve sklepě schovával agitační skříňku národně socialistické strany s brkem a kladivem, jenže jednou za ním přišli kamarádi a řekli: 'Franto, teď tady má být nový vedoucí stanice. Když to nevezmeš, vezme to tamten vůl. Franto, prosíme, vezmi to. Jen musíš vstoupit do strany.' Tak táta vstoupil. A najednou mi nemohl nic vyčítat. Tohle asi těžko pochopí někdo, kdo tady nežil." (NIRO)
- Režisér Jan Svěrák vzpomínal na zážitek spolupráce s Janem Třískou (Igor Hnízdo): "Táta říká, že jeho skutečný učitel byl opravdu takový, jak ho Tříska hraje, jen ještě psal knížky pro děti. (...) Chtěli jsme pro roli učitele Hnízda někoho s prvky světáctví, což Tříska díky své emigraci měl. Navíc vnesl do toho našeho Zapadákova, kde jsme ještě neuměli moc pracovat, vrcholnou profesionalitu, připravenost a nasazení. Každé ráno běhal kolem hotelu, aby byl v kondici, a žasl, že si osvětlovač na place klidně čte noviny. Dokonce chodil tři měsíce do houslí, aby na ně věrohodně zahrál Hranice vzplála tam na břehu Rýna." (NIRO)
- Některé drobnosti ve filmu se podle scenáristy Zdeňka Svěráka staly pro mladší generace obtížně pochopitelnými: "Třeba ta tragédie, když Eda spolkne žvýkačku. Tenkrát to byla vzácnost, žvýkali jsme ji nanejvýš po půlkách... a mně to zůstalo dodnes. Nikdy si neberu celou, člověk toho má v hubě moc." (NIRO)
- Scenárista Zdeněk Svěrák (František Souček) na premiéře žertoval, že původně chtěl film pojmenovat Z mého života, "ale řekli mi, že to už napsal Smetana. Pravda je, že mi bylo deset let a žili jsme šťastnou dobu. Školní rok 1945-1946 znamenal zvláštní čas - čas nadějí. Fašismus už byl poražen a takzvaný Vítězný únor ještě nehrozil." (NIRO)
- Rádio, které pan Souček (Zdeněk Svěrák) opravuje, je Philips model 471A, vyráběný mezi lety 1938–1939. (Jirka85)
- Nákladní vlak, se kterým kluci chtěli jet na Žižkov, táhne lokomotiva řady 434.2 přezdívaná „Čtyřkolák“. (Foxhound#1)
- Ve filmu je scéna, kdy manželka (Libuše Šafránková) cituje manželovi (Zdeněk Svěrák), co o něm řekl Chroust. On vypění a začne Chrousta hanit, že jim špatně vymaloval byt. Chrousta (malíře) ve filmu nespatříme, ale Ladislav Chroust je zde druhým kameramanem a hraje i malou roli dispečera Skokana, kterého ale mluví Jan Hraběta. (sator)
- Skutečným představitelům postav filmu je věnováno speciální vydání TV pořadu Z metropole (od r. 2006), konkrétně epizoda Slatiny (2015). Pojednává o dělnické kolonii u Prahy, v níž žili scenárista Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, ale i pravý Rosenheim, a kde učil spisovatel Václav Mejstřík, předobraz Igora Hnízda. (Přemek)
- Ve chvíli, kdy tatínek (Zdeněk Svěrák) opraví rádio, line se píseň „Potkal jsem svůj sen“ z roku 1943. Hudbu i text k písni napsal a složil Jiří Traxler a zpívá ji R. A. Dvorský. (sator)
- Předobrazem Edova (Václav Jakoubek) kamaráda Tondy Čejky (Radoslav Budáč) byl Bořivoj Penc. (gug)
- Roli otce Součka psal Zdeněk Svěrák původně na tělo Oldřichu Vlachovi. (louisdefunes)
- Daniela Kolářová, představitelka učitelky Maxové, v jednom z rozhovorů uvedla, že právě tuto roli má nejraději. „Bylo mi ji z duše líto. Ona spadala do generace učitelek, které nesměly mít děti. A já si k ní vystavěla celý životopis. Představovala jsem si, jak žije s maminkou v malém domečku, mají hospodářská zvířata a ona musí každé ráno obstarat maminku, nakrmit králíky a nasypat slepicím. Nemá žádnou možnost seberealizace v partnerském vztahu, v osobním životě, je totálně bezmocná a rezignovaná. A pak jde do školy a tam na ni ještě čeká třída s tím grázlem. Když se nakonec zbláznila a vyšla ze třídy do krajiny, přála jsem si, aby se pro ni shůry natáhla ruka a pánbíček si ji vzal k sobě do nebe.“ (SONY_)
- Hlas paní Plíhalové, kterou ve filmu nevidíme, pouze slyšíme, namluvila Jaroslava Kretschmerová. (funhouse)
- Zdeněk Svěrák prohlásil, že vždy, když neměl v životě někoho rád a jeho předobraz použil pro některý svůj film, tak daná osoba měla nějaké složité, obtížně vyslovitelné jméno – jako např. Wasserbauer (Jan Vlasák) ve filmu Vratné lahve (2007). V Obecné škole je to Rosenheim (Marek Endal), což je mimo jiné i město v Německu nedaleko Mnichova. (Teimei)
Súvisiace novinky
Zemřela Libuše Šafránková
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (viac)
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (viac)
Jan Tříska (1936 - 2017)
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (viac)
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (viac)