Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (viac)Obsahy(1)
Je krátko po vojne a jednu zo škôl na predmestí Prahy navštevuje aj desaťročný Eda Souček so svojim kamarátom Tondom. Chlapci ignorujú pokusy rezignovanej učiteľky Maxovej (Daniela Kolářová) o výuku a viac než o učivo sa zaujímajú o farbu jej nohavičiek. Ani niet divu, že sa jedného dňa učiteľka zblázni a na jej miesto nastúpi nový učiteľ. Volá sa Igor Hnízdo (Jan Tříska) a vymyká sa všetkým učiteľom, ktorých chlapci doposiaľ poznali. Chodí vo vojenskej uniforme, na opasku má naozajstnú pištoľ a v triede okamžite zavedie tvrdý režim. Jeho súčasťou je aj veľmi svižný bičík a pútavé rozprávania o vojnových zážitkoch, ktorými učiteľ pretkáva preberanú učebnú látku. Napriek tomu, že jeho metódy sú prekvapivo účinné, nad prísnym učiteľom sa začnú čoskoro zaťahovať mraky. Okrem toho, že niektorí poslucháči celkom neveria jeho hrdinským historkám, začne sa u neho prejavovať i slabosť pre nežné pohlavie. Nešťastná milenka, ktorú Hnízdo opustil kvôli koketným dvojčatám Fabiánovým, napíše na neho udanie a učiteľovi hrozí trest za mravný delikt. Napriek tomu sa všetci žiaci postavia za svojho obľúbenca. Edo si začína uvedomovať, že tým pravým vzorom pre neho nie je obdivovaný učiteľ, ale jeho puntičkársky otecko Fanouš Souček (Zdeněk Svěrák) so svojím nenápadným, ale napriek tomu skutočným hrdinstvom... (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (754)
Jeden z nejlepších českých filmů vůbec a velké zklamání v podobě natvrdlých akademiků. No řekněte, mohl by si Svěrák představit lepší celovečerní prvotinu? ***Věděli jste, že: Když učitel Hnízdo pořádá ke konci filmu s žáky besídku pro rodiče, svítí na americké vlajce rovných 50 hvězd. Těsně po válce jich však vlajka USA měla pouhých 48.//"Obecná škola" byla prvním celovečerním filmem, kterým začala své vysílání první soukromá česká televize NOVA. *** ()
Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. ()
Nádherný Svěrákův film s neuvěřitelnou vnitřní silou a navrátilcem Janem Třískou. Ačkoli jsem v době, kdy se tento snímek odehrává nežil, cítil jsem příjemné až nostalgické pocity z toho, jak skvěle se Svěrákovi podařilo načrtnout dobovou atmosféru. Příjemný příběh z počátku těží hlavně z příjemných hlavních postav, jejichž charaktery nejsou černobílé, ba naopak kříčí do světa svou barevnost. Každičká postava má co nabídnout a dokáže diváka zaujmout. Když přestanou bavit životní osudy jednoho hrdiny, ihned je vám podstrčen druhý a stejné je to i z dějem. Široká škála témat pohybujících se od obyčejných klukovin, které rozveselí každého muže při vzpomínce na mladá léta, přes problémy v rodině středního věku, až do melancholického stáří plného vzpomínek. Každá životní etapa je tu reprezentována určitým vzorkem obyvatelstva a typem herců. Obrovským kladem je fakt, že tvůrci nekoncipovali snímek jako dobové svědectví, ale používají historii jen jako kulisu, ve které rozehrávají příjemné drama, které pohladí po duši. Ani nemohu uvěřit, že tenhle snímek byl stvořen již před více jak patnácti lety, narozdíl od jiných tuzemských děl vůbec není omšelý a překvapuje svou 100% funkčností. Jednotlivé složky nejsou vyčpělé a dokonce i ten Svěrák starší je tu snesitelný. Úchvatná komedie a nejspíš i nejlepší - či jeden z nejlepších -film od začátku 90. let. [TOP 19/15 88%] ()
Jeden z nejlepších porevolučních filmů a parádní režijní debut. Krásně napsaný, zahraný i natočený, dokonale vystižená atmosféra dětství i poválečných let (z té hezčí strany, žádné divoké odsuny), kultovní postava Igora Hnízda, učitele, který si dokáže své žáky natolik získat, že se od něj klidně nechají fyzicky trestat, skvělý motiv vystřízlivění dětského hrdiny z falešného idolu v podobě charizmatického učitele a objevení hrdiny ve vlastním "nudném" otci. Vynikající je scéna večeře Součkových a Igora Hnízda, kdy je tatínkova politická krátkozrakost ilustrována tím, že mu uniká, jak Igor před jeho očima svádí maminku. ()
Vynikající. Jan Svěrák s pomocí (??) zkušeného táty jako vždy nezklame a jeho typický poetický nádech dává jeho filmům nenapodobitelnou a nezapomenutelnou "vůni". Takovou vůní bych se já osobně nikdy nepřesytil. Jane Svěráku, děkuji ... a prosím, ten tatínkův styl neopouštěj :-) protože bych na tebe poslal Igora s rákoskou. :-)) ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (89)
- Ve scéně, kdy má Igor Hnízdo (Jan Tříska) se svými žáky hodinu hudební výchovy, zahraje na housle skladbu Antonína Dvořáka „Humoreska“ z roku 1894. (majky19)
- V úvodu filmu při scéně, kdy tatínek (Zdeněk Svěrák) dokončí opravu rádia, matka (Libuše Šafránková) přistoupí ke stolu, aby rozložila ubrus, a otec se synem (Václav Jakoubek) kvapem uklízí nářadí ze stolu, je dobře viditelné, že zůstane pod ubrusem jeden hřebík neuklizený. (milanko8)
- Když Rádži Tamil (Petr Čepek) vyzvá svého psa, aby zaútočil na chlapce, kteří přišli vrátit ukradené kruhy, je v dalším záběru zabrán namísto Petra Čepka jiný muž v oblečení Rádži Tamila, nejspíše vodič psa. Jedná se o tak krátký okamžik, že tvůrci nejspíše nepočítali s tím, že si toho někdo všimne. (Reyak)
Reklama