Obecná škola

Marně hledám co tomuhle filmu vytknout. Na naše české poměry určitě jeden z nejlepších filmů naší kinematografie. V tehdejší době to byl určitě trhák, tomu pevně věřím. V dnešní době to není až tak o moc horší. Dřívě prostě obecně vznikaly lepší filmy. Přesto plné hodnocení dát nemohu, neboť mě to nechalo tak nějak citově nepřítomného, asi proto, že jsem tehdejší dobu nezažil. Kouká se na to pěkně a ani mi zde nevadí, že na to koukám poněkolikáté. Zkrátko u tohohle filmu by se daly použít slova ,, česká klasika´´. * * * * (05.06.2011)

Další z kultovních československých klenotů, který neztratil nic ze svého půvabu ani po tolika letech. Igor Hnízdo v podání vynikajícího Jana Třísky se stal další „legendární postavou“. Ani dětští herci si však nevedli vůbec špatně, ba právě naopak. Spousta z nich se svým dospělým kolegům vyrovnala. Kromě samotného příběhu mi navždy utkví v paměti i scéna se zábradlím – no samozřejmě že jsme to jako malí blbečci taky v zimě zkoušeli… (03.04.2018)

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Vzpomínám si když v roce 1994 poprvé vysílala TV Nova, tak její první film byl zrovna Obecná škola. Nemůžu tomu dnes přiznat stejné kvality jako v 90. letech. Svěrákova režie není vskutku nic vyjímečného. Na druhou stranu je Obecná škola natřískaná podařenýma scénkama a skvělými herci. Aniž bych si to kdy uvědomil, tak spousta dnes populárních hlášek pochází právě z tohohle filmu. Jan Tříska jako učitel Igor Hnízdo se navěky zapsal do historie českého filmu. 90% (04.02.2019)

Svěrákovic Jan „český Spielberg“ a Zdeněk „kde jsou moje blatníky“ opět bodují a jejich spolupráce českému obyvatelstvu přinesla další skvost české filmové tvorby a jeden z nejlepších porevolučních snímků. Svěrák si svou roli tradičně vychutnal, Rudolf Hrušínský pohladí na duši v jedné ze svých posledních rolí (a opět plně boduje – „Kdo chce vidět Idiota, ať se dostaví do ředitelny.“) a z Jana Třísky respekt přímo sálá. Nádherné, čisté, duševně velice silné a přitom tak hravé a triviální. [Přesná stopáž: 97 min] (03.09.2007)