Kolja

Nádherný filmový zážitek. Ano, uznávám je to přesně ten typ příběhu, který vysloveně volá po úspěchu a ocenění, ale když se to umí natočit, nemohu říct ani popel! A to se přesně pánům Svěrákům povedlo. Jsem velkým fanouškem filmů Zdeňka Svěráka, ten jeho decentní humor je přenádherný a takový umí vytvořit jen on. Jeho syn zdědil po tatínkovi dosti talentu a považuji ho za nejlepšího současného režiséra. Ačkoliv jsem film viděl až dlouhých 12 let po jeho vydání, tak myslím, že neztratil nic ze svého kouzla. Nedivím se, že snímek byl oceněn Oscarem a jsem hrdý, že český film se dočkal i svého porevolučního Oscara a dokázal všem, že i v dnešní době se u nás vyskytne kvalitní film a ne jen samé paskvily. Kdo neviděl, tak mi nezbývá než tenhle krásný, dojemný a smutný příběh všem doporučit...... (27.12.2008)

Kolja v sobě ukrývá téměř všechny skutečně důležité životní hodnoty, což jako divák oceňuji čím dál více hlavně s přibývajícím věkem. Navíc je to skutečně vynikající film spojující v sobě jak silný příběh (univerzálně srozumitelný), tak skutečně brilantně napsaný a vycizelovaný scénář (Zdeněk Svěrák je nejlepší český žijící scénárista a jeho řemeslný um je hodně znát především v mistrných dialozích), nádhernou kameru pana Smutného, velmi vhodně volený a fungující hudební podkres Ondřeje Soukupa, díky němuž nejedna scéna často graduje, přesný střih a vypiplané střihové přechody Aloise Fišárka (třeba střih motivovaný dravcem sedícím na sloupu u cesty), který udává ve filmu tempo a určuje dynamiku (např. téměř magická scéna, v níž dostane Kolja teplotu, detaily střihané v rychlém sledu za sebou) a jako všepropojující element bravurní režisérské vedení Jana Svěráka, ze kterého nenápadně vyrostla jedna z velkých osobností československého filmu. Když se to vezme kolem a kolem, on vlastně celý filmový štáb je téměř tím nejlepším, čím dobová česká kinematografie disponovala a disponuje, samozřejmě včetně hereckého obsazení - Svěráci mají svůj stálý okruh herců, který vhodně doplnili roztomile dětským Andrejem Chalimonem (vůbec práce s dětskými herci je Janova velká přednost) a dalšími rusky mluvícími herci (tady bych měl spíše přechýlit), ale třeba i v porevolučním českém filmu (záměrně?) odstavenou Reginou Rázlovou, jejíž minirole sociální pracovnice Zubaté jasně dokazuje, jak skvělou byla herečkou (byť s rozporuplným ideovým názorem). O Koljovi prakticky nelze napsat cokoliv negativního, je to komplexní film hotového režisérské osobnosti, který neoddiskutovatelně obohatil zlatý fond československé kinematografie, což se mnoha snímkům po roce 1989 nepovedlo. Díky rodinnému tandemu Svěráků má český film po čase zase světové, no dobře, tedy evropské parametry... PS: Otázka do pléna - když je podle některých komentujících tak nesnesitelně lehkým kalkulem napsat scénář, natočit podle něj film a získat s ním Oskara, proč Svěráci těch Oskarů nemají více a proč se ho povedlo získat za ty předlouhé roky jen a právě jim? (19.12.2011)

Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. (05.10.2009)

9 / 10 Vykalkulované? Možno. Gýč? Skôr áno. Nádherný filmový zážitok? Určite! Zdeněk, ktorého postava starého mládenca musela vyzerať dobre už na papieri, má ešte stále charizmy na rozdávanie a podáva už tradične vynikajúci výkon, roztomilý prcek Chamolin poznačený krutou ranou osudu je priam stelesnením detskej úprimnosti, dobroty a naivity a réžia Svěráka juniora dávkuje sentiment v chirurgicky presných dávkach, takže divák nikdy nemá pocit, že si z neho niekto robí dobrý deň a snaží sa ho emocionálne znásilniť. Tentoraz musím dať Akademikom za pravdu - Oscar skončil v dobrých rukách. (16.12.2005)

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (zejména Tmavomodrý svět a právě Kolja) lehce trnitá. Nepočítám jeho mladší počiny, které si mě zřejmě nezískají nikdy. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu rozhovorů scénárista Zdeněk Svěrák. Použil sakra správná slova. „Horší“ pak zvolil stárnoucí proutník František Louka do dotazníku po návratu ze Západu (Setkal jste se během pobytu s emigrantama? Já napsal: Setkal. Pak tam byla rubrika: Rozveďte, o čem jste hovořili. Já napsal: Celkem vo hovnu, soudruhu Bláho.). A už se to s ním vezlo. Kdysi uznávaný violoncellista na sklonku umírající éry socialismu hraje na pohřbech, dává hodiny hudební výchovy a občas renovuje náhrobky. Nakonec odhodí zbytky své hrdosti a udělá něco, k čemu státní bezpečnost rozhodně není nakloněná. Čtyřicet tisíc se nicméně hodí: nejen na trabanta, ale i na maminčiny děravé okapy. A za pár dnů i na nové botky bezbranného dítěte, které vyženil. Silný nadějeplný příběh (laskavý i kalkulující) a vtipné dialogy zdobí tuhle látku stejně jako herecké výkony všech zúčastněných (včetně malého Andreje Chalimonova). Nutno připomenout i dokonalou kameru Vladimíra Smutného (spousta jemných detailů a nápadů) a přesnou hudbu Ondřeje Soukupa. Vytknul bych akorát kvapný závěr. Jinak radost, ke které se zase někdy rád vrátím. (27.09.2019)