Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak, Irina Bezrukova, Silvia Šuvadová, Lilian Malkina (viac)Obsahy(1)
Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (743)
Oskarový snímek Svěrákových. Dojemný příběh o těžkostech života, které nám mohou přijít do cesty, servírovaný však s velkou dávkou humoru. Vše je tu perfektně skloubeno v pevný celek. Člověk se směje i když je to vlastně smutné a i on to ví, ale nejde se nesmát. Krásný příběh, skvělí herci, nádherná hudba.. nevím co tak vytknout. Prostě fascinující český film, který ohromil i v zahraničí. Zasloužený Oskar. 100% ()
Kolja v sobě ukrývá téměř všechny skutečně důležité životní hodnoty, což jako divák oceňuji čím dál více hlavně s přibývajícím věkem. Navíc je to skutečně vynikající film spojující v sobě jak silný příběh (univerzálně srozumitelný), tak skutečně brilantně napsaný a vycizelovaný scénář (Zdeněk Svěrák je nejlepší český žijící scénárista a jeho řemeslný um je hodně znát především v mistrných dialozích), nádhernou kameru pana Smutného, velmi vhodně volený a fungující hudební podkres Ondřeje Soukupa, díky němuž nejedna scéna často graduje, přesný střih a vypiplané střihové přechody Aloise Fišárka (třeba střih motivovaný dravcem sedícím na sloupu u cesty), který udává ve filmu tempo a určuje dynamiku (např. téměř magická scéna, v níž dostane Kolja teplotu, detaily střihané v rychlém sledu za sebou) a jako všepropojující element bravurní režisérské vedení Jana Svěráka, ze kterého nenápadně vyrostla jedna z velkých osobností československého filmu. Když se to vezme kolem a kolem, on vlastně celý filmový štáb je téměř tím nejlepším, čím dobová česká kinematografie disponovala a disponuje, samozřejmě včetně hereckého obsazení - Svěráci mají svůj stálý okruh herců, který vhodně doplnili roztomile dětským Andrejem Chalimonem (vůbec práce s dětskými herci je Janova velká přednost) a dalšími rusky mluvícími herci (tady bych měl spíše přechýlit), ale třeba i v porevolučním českém filmu (záměrně?) odstavenou Reginou Rázlovou, jejíž minirole sociální pracovnice Zubaté jasně dokazuje, jak skvělou byla herečkou (byť s rozporuplným ideovým názorem). O Koljovi prakticky nelze napsat cokoliv negativního, je to komplexní film hotového režisérské osobnosti, který neoddiskutovatelně obohatil zlatý fond československé kinematografie, což se mnoha snímkům po roce 1989 nepovedlo. Díky rodinnému tandemu Svěráků má český film po čase zase světové, no dobře, tedy evropské parametry... PS: Otázka do pléna - když je podle některých komentujících tak nesnesitelně lehkým kalkulem napsat scénář, natočit podle něj film a získat s ním Oskara, proč Svěráci těch Oskarů nemají více a proč se ho povedlo získat za ty předlouhé roky jen a právě jim? ()
"Kolja, ty něboj sa, hlavně nikam něuběgaj, my si tě najdem. Zdravstvuj! Konec hlášení v ruském jazyce." Milej zlatej violoncellista Louka mě bavil jako skvělý lingvista, majitel čemodanu, sexuální loudil i kritik krav - těch zelených a nenažraných. I to zasazení příběhu do kontextu historických událostí se mi líbilo, ale taky jsem si bystře všiml, že se mě někdo snažil trošku citově vydírat a to já zase moc nemusím. ()
"And the Oscar goes to ... Kolya! " O téhle větě se jistě Janu a Zdeňku Svěrákovým zdálo už během psaní scénáře a vlastního natáčení. Přípravy na film byly veliké, zákulisní informace hovořily o skutečné bombě a výsledná podoba filmu nadchla milióny diváků nejen u nás. Hlubokce lidský příběh, který je sice v globálním vyznění smutný, ale je servírovaný půvabně milou a laskavě humornou formou, si nepochybně svého Oscara zaslouží. A my můžeme jen doufat, že se Janu Svěrákovi a jeho otci podaří ještě nějaký podobný "zásah", třeba i s žánrově poněkud odlišným filmem, který ale zase dokáže vzbudit v divácích z celého světa pozitivní emoce, tak jako to dokázal Kolja, jehož mnozí z nás zařadili mezi české národní klenoty. ()
Kolja je nesmírně vypočítavý film, ale jedna věc se mu nezapře. Byl vytvořen s láskou. Příjemný a laskavý příběh o chlapci, kterému se během celého snímku několikrát pořádně zamotá život stavý na klasických klišé komediálního žánru, které ovšem představuje v zcela novém světle. Máme tu dva diametrálně odlišné hrdiny z jiných světů, starého záletnického dědu a mladého ruského chlapce. Oboum se dramaticky změní život. Jenže tenhle příběh není jen o nich. Jedná se též o dobové svědectví, jehož lidskou podstatu zde v jistém hledisku zastupuje Stella Zázvorková. Nádherný hudební doprovod podbarvuje kýčovité obrázky a Jan Svěrák ukazuje, že ve správném dávkování sentimentu je mistr a zároveň dokazuje, že ostatní režiséři mu v České Republice sahají sotva po kolena. Bavil jsem se neskonale a nudit jsem se kupodivu vůbec nestačil. Zdeňka Svěráka ale jako herce zrovna nemusím, přesto mám pocit, že je přeborníkem v tom napsat si postavu na tělo. [TOP 19/16 80%] ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (97)
- V roce 1995 si Zdeněk Svěrák všiml, že ve stanici Moskevská (dnešní Anděl) je na zdi stále mozaika panoramatu Moskvy. Proto se právě tady natáčela scéna, kdy se Kolja (Andrej Chalimon) v metru ztratí. (Novalinda)
- Když Klára (Libuše Šafránková) ve 2. a v 8. minutě filmu zpívá biblickou píseň Antonína Dvořáka „Hospodin jest můj pastýř“, vynechává podstatnou část (text: „Vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, neboť ty se mnou jsi.“). (ladyViolet)
- Zdeněk Svěrák si psal roli Františka Louky přímo na tělo. (Pierre)
Reklama