Kolja

Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. (05.10.2009)

Strašně krásný, laskavý film. Dojemný příběh sbližování dvou naprosto odlišných bytostí; výchova nečekaného přírůstku do rodiny je o to peprnější, že je to přeci ten nenáviděný okupant, ten zlý a rozpínavý ruský medvěd... Nevím tedy, jestli bych to viděl na Oscara, ale dozajista je to výjimečný počin... 90% (18.09.2010)

Kolja je jedním z nejvydařenějších českých filmů, čehož si všimli i pánové z akademie a Kolja se stal poprávu oscarovým. Moc českých snímků takovou čest nemělo. Samozřejmě film stojí na perfektním Zdeňku Svěrákovi, který je zárukou kvalitního filmu. Neznám jediný film se Svěrákem, který bych hodnotil pod 3 hvězdičky. Příjemný příběh z doby nástupu sovětských vojsk na české území. Nemůžu prostě jinak než plné hodnocení. 100% (19.04.2009)

Pokud se někdo domnívá, že natočit oskarový film na kalkul je jako upéci housku v pekařské peci, dokazuje, že neví, o čem mluví. Pokud někdo Zdeňku Svěrákovi vytýká jeho ušlechtilé srdce a čistý cit, vnucuje mu cosi jemu bytostně cizího a do negativního sentimentu a voluntarismu - v tomto případě myšlenky - upadá sám. Scylla a Charybda ušlechtilého citu je pro Svěráka příznačná a do značné míry tuto křehkost něhy sdílí i jeho o poznání lidsky robustnější syn. Vzácná esence tohoto atypického mužství proto není méně mužnou, ovšem - alespoň v mé vzpomínce, která nemusí být zcela přesná - naráží o nezvládnuté věcné prolnutí šedesátých a osmdesátých let a tím do značné míry oslabuje hodnotu jinak výborného filmu. Přál bych si, aby má vzpomínka nebyla přesnou. Doznávám, že Zdeňka Svěráka si vážím jako nenapodobitelného velkého tvůrce a že mám rád jeho bytostně české, neokázale něžné lidství. Určitě nejsem sám. (05.11.2007)

Kolja je dobrý film z toho důvodu, že nese všechny znaky klasického Svěrákova scénáristického stylu – zejména lehké a brilantním vtipem sršící dialogy. Dobrým filmem je i proto, že všichni herci bez rozdílu předvádějí skvělé výkony, panem scénaristou samým počínaje (člověk mu toho obšourníka kupodivu věří, sucharovi učitelskému :o)), roztomile tlusťoučkým chlapečkem Chalimonovem končem. Ne tak dobrý je ten film zejména proto, že se v něm začíná projevovat sklon Jana Svěráka k prvoplánovosti a frontálnímu útoku na diváka. Ví, co funguje a to bezostyšně používá, přičemž však udržuje snesitelnou míru. Bohužel narozdíl od Obecné školy je Kolja spíše jistým plánem, jak získat Oscara, než silným a svojským filmem. Chybí mu ona přirozená zemitost (co vy na to, pane Kovář, dobrý, ne? :o)) a sugestivní evokace atmosféry, kterou se vyznačují velké autorské počiny. Nad vodou kalkulu ho drží právě humor, ale nakonec i fakt, že ten příběh (chtě nechtě) člověka vždycky zasáhne. (24.09.2004)