Kolja

Name: Kolja
Released: 1996
Duration: 105 min
Rating: 86.04388954358697
Cast: Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková

Kolja (viac)
Kolja
Kolja
Kolya
Kolya (menej)

86%

152. najlepší

259. najobľúbenejší

Komédia / Dráma

Česko / Veľká Británia / Francúzsko, 1996, 105 min (Director's Cut: 111 min)

(ďalšie profesie)

VOD (5)

HBO Max

Apple TV+

Voyo

DAFilms

Lepší.TV

Obsahy(1)

Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Zaujímavosti (97)

Zdena Studenková označila tento film za jej najobľúbenejší československý film. (Arsenal83)

František Louka (Zdeněk Svěrák) sa mal pôvodne volať pán Jaromír a mal byť zamestnaný ako okresný archivár bez záujmu o ženy. (Raccoon.city)

Kvôli scéne, kde mal fotograf (Filip Renč) pôvodne hrať starožitníka a ponúkať Loukovi (Zdeněk Svěrák) za brošňu nájdenú v žľabe "päť možno desať korún", boli na hodinu odstavené trolejbusy, aby nerušili v zábere cez výkladnú skriňu na ulicu. Renč ale nedokázal ani za túto dobu prispôsobiť intonáciu hlasu a s podobným výrazom opakovať predpísaných pár viet. (Raccoon.city)

Autori snímky premýšľali aj o inom titule pre film, ako napríklad Slunko zlaté, Dušičky, Cizí kluk, Cello a housličky, Trabant story, Papírová svatba, Žili byli alebo Zlato a stříbro. (Raccoon.city)

Louka (Zdeněk Svěrák) si kúpil dlho vytúžený Trabant 601 Universal z roku 1974. (Raccoon.city)

Ešte po 45 týždňoch po tom, čo bol film prvýkrát uvedený do kín, patril medzi tri najnavštevovanejšie snímky v Českej republiky. (Raccoon.city)

Andrej Chalimon (Kolja) ešte dva roky po filmovačke chodil do školy na Kamenickej ulici, a to kvôli interview v médiách. (Raccoon.city)

Kvôli tomu, aby sa malý herec rozplakal, musel asistent režiséra ukrajinského pôvodu Nikola Hejko pre dobro veci rozlámať chlapcovu obľúbenú hračku či na neho kričať. (Raccoon.city)

Andreja Chalimona (Kolja) vyberali spomedzi tisícky škôlkarov. Kastingy prebiehali aj v byte vtedajšej pracovníčky českého veľvyslanectva v Moskve Miry Haviarovej. (Raccoon.city)

Autor námětu, filmový historik Pavel Taussig, vzpomínal, že si věděl o "podobných fingovaných rusko-českých svatbách, několik případů jsem znal z okruhu známých. Zajímavá byla například jedna estonská Židovka, krásná a atraktivní žena. Také měla dítě, chlapce. Přes fingovaný sňatek s Čechem a zájezd na Západ se i ona snažila dostat do Izraele. Začal jsem si představovat, co by se stalo, kdyby odjela, nestačila se předtím s tím mužem rozvést, anebo se jí dokonce z nějakých důvodů nepodařilo vzít s sebou synka. Byla by to pěkná polízanice, říkal jsem si, ale i pěkný námět na film. Je to ovšem modelová situace, nic nového. Známe ji už z Chaplinova Kida. Dospělý hrdina a malý opuštěný chlapec, outsider." (NIRO)

Pavel Taussig komentoval odlišnost výsledku od svého původního námětu: "Vytvořil jsem kostru příběhu, ale hlavního hrdinu jsem viděl jinak. Výsledné dílo patří Zdeňkovi a Janu Svěrákovým. Zdeněk Svěrák stvořil Františka Louku, dal mu profesi, povahu, vstřícný vztah k žená, způsob oblékání, svou postavu i tvář, prostě všechno. Podobné je to i s celkovou atmosférou příběhu. Je to jako když na stavbu dovezete cihly, písek, vápno a stavitel z toho všeho postaví krásnou stavbu." (Zdroj: ČSFD)

Knižně vydaná povídka, kterou napsal Zdeněk Svěrák podle vlastního scénáře, obsahuje řadu roztomilých, typicky "svěrákovských" slovních hrátek - a také malé scény navíc, které se do výsledného filmu nakonec nevešly. Byla by ale škoda o nich nevědět. Tady je výběr několika z nich:
- Louka a Musil jedou v autě. Musil: "Ty, Louka, ty jsi přece s tím symfoňákem sjezdil celej svět. Jaks to tam dělal se ženskejma? Francouzky, Taliánky, mulatky..." - "Nijak, já jsem levej na jazyky. A přitom jsem ukecávač. A jak neznáš jazyk, tak neukecáš." Musil se zasměje: "Jedině tak v Rusku, viď? Chóčeš ili nechóčeš?" - "I na tu ruštinu jsem levej, člověče," řekne Louka.
- Louka domlouvá s paní Horáčkovou renovaci hrobu: "Ale víte co? Ty letopočty vám udělám jako pozornost podniku, čili by to bylo mínus čtyřicet, pomlčku vem čert, to mám sto čtyřicet korun. To jde, ne?" - "No, to už jde," uleví se paní Horáčkové. "A platí se předem?" - "Vůbec ne. Až přijdete zase zalejvat, zaplatíte to tomu mladýmu hrobníkovi a on mi to pak dá." Při těch slovech vytáhne Louka z brašky plátěné modrákové sáčko a oblékne ho. "Nejdřív to odmastíme..." řekne a přetře nápis hadrem namočeným v ředidle. "Kdyby pan manžel žil, určitě by s tím souhlasil," dodá nesmylně. "Jó, to byste ho musel znát. Ten byl na korunu... jéjej," mávne rukou vdova při vzpomínce na nebožtíka.
- Z vyprávění o koncertu v New Yorku. Louka: "A jak jsem říkal, ta únava z nás opadávala a my jsme do toho začali šít jako ševci. Z dirigenta stříkal pot až na nás, byl takovej zabejčenej, a když dával nástupy tutti a forte, to bylo jako když se votřepe mokrej pes." Tomu se mlčenlivý Ládík zasměje. "Nesměj se, vole. Vo kolik zhubne takovej derigent, řekněte," žádá Brož úplný text i s poznámkami na okraj. "Takovej dirigent shodí za koncert i tři kila," uspokojí ho Louka. Brož pohlédne na Ládíka, co tomu říká, a Ládík uznale přikývne.
- Smyčcové kvarteto hraje "Z mého života". Tóny čtyř nástrojů se vážou do podivuhodné spleti, která je drásavá a konejšívá zároveň. Nitky té skladby nás vynesou jako loutky vysoko na prosluněný hřbitov. Sluneční paprsky protínají šero u stropu krematoria, kde čtyři hudebníci tkají tu kouzelnou osnovu. Z žíní Pekárkova smyčce sněží pod kobylku houslí bílý prášek kalafuny, Loukova levá ruka přiděluje violoncellu vibrato, jímž jeho neohrabaný nástroj dosahuje své smutné něhy. Všichni muzikanti soustředěně koncetrují a my při tom docela zepomeneme, že jsme v domě pohřbů.
- U Brože doma, při debatě o případné svatbě: Ozve se cvrlikavé zazvonění telefonu. Brož na to nereaguje, přestože má telefon u ruky, a čeká na Loukovu odpověď. Při druhém zazvonění pohlédne Louka na aparát: "Telefon." - "To dělá von," ukáže hrobník nad sebe do klece. Von napodobí všechno. Kdyby tak nesral kolem, byl by to docela inteligentní tvor. Podívejte se," ukazuje Brož na ptačí trus v okolí klece. Při tom si všimneme, že má od loskutáka pokálená záda. "Kolika se dožívají let?" zeptá se Louka, aby odvedl řeč od hrobníkova šíleného nápadu se svatbou. "Na svobodě třicet, v zajetí dvacet." - "No vídíte, a vy chcete, abych se ženil," vrátí Louka sám debatu do starého koryta. "Na svobodě se dožíváme vyššího věku. V zajetí nás máte na lopatě raz dva."
- Scéna koncertu během návštěvy u matky v rodném městě: Kvinteto, které hraje Vivaldiho v obřadní síni Národního výboru, je složeno ze samých mladých muzikantů. Louka patří do generace jejich otců a má co dělat, aby jim stačil. Mladíci krotí náročnou skladbu jako krásného hřebce, jehož vrtochy znají. Vědí dobře, v kterých místech by je mohl vyhodit ze sedla a dávají si na to pozor. A když ta místa překonají, zatetelí se v sedle blahem a další jízda je o to spanilejší. Mrknutím oka dá Louka najevo, jak se mu s ími dobře jede. Škoda, že v hledišti sedí jen šest sedm posluchačů, většinou starších. (...) Ve dveřích stojí stará paní Louková s holí pobitou plášky. "Zážitek, pánové! Hudební zážitek. To se nedá penězi zaplatit." - "Bohužel," řekne Louka a studenti se tomu zasmějí.
- Louka ukazuje chlapci Prahu z rozhledny: "To je naše stolice. Víš, kolik má věží? Sto!" (NIRO)

V původním námětu Pavla Taussiga, nazvaném "Trabantstory," byl hlavním hrdinou Jaromír, který byl sice také starý mládenec, ale jinak nezajímavý člověk, o kterého ženy neměly zájem. Nesídlil v romantické pražské věži, nýbrž v docela obyčejné panelákové garsonce na malém městě. A nehrál na violoncello, ale pracoval v knihovně či snad nějakém archívu. Jeho jedinou větší radostí měla být zahrádka, na níž měl pěstovat všechno možné. A právě kvůli nákladům na zahrádkaření by potřeboval trabanta, kvůli němuž souhlasil s fingovanou svatbou. (NIRO)

Natáčení bylo zahájeno přesně v den 37. výročí invaze sovětských a "spřátelených" vojsk do Československa. (NIRO)

Děkovná řeč Jana Svěráka, přebírajícího Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, byla připravena téhož dne u snídaně, v symbióze se Zdeňkem Svěrákem. Její znění: "Milý Oscare, celou minulou noc jsem byl vzhůru, protože jsem kvůli tobě nemohl spát. Byl jsem zvědavý, kam se na konci tohoto večera dostaneš. A pojedeš do Prahy! Ty nevíš, kde to je... je to uprostřed Evropy. A tohle je tvoje nová rodina: můj tatínek, který napsal scénář, producent Eric Abraham... a Kolja. Slibujeme ti, že se za náš další film nebudeš muset stydět a jednoho dne ti možná, možná uděláme bratříčka. Děkuji." (NIRO)

Tehdejší novinář a pozdější úspěšný producent a režisér Tomáš Hoffman bedlivě sledoval Jana a Zdeňka Svěrákovy během jejich předoscarové hollywoodské pouti. Část dne před samotným udílením popsal svého času takto: "Tradiční sobotní setkání s režiséry nominovaných filmů přilákalo do sálu akademického kina na Wilshire Boulevardu tisícovku diváků. Pestrá směsice novinářů, několika desítek akademiků z výboru pro volbu nejlepšího zahraničního filmu (letos měl rekordních pět set členů), studentů filmových škol a intelektuálních podivínů, kteří milují evropské filmy (a nenávidí komerční Hollywood), zaplnila sál do posledního místečka. Atmosféra je vřele nekomerční. Moderátor dopoledne, režisér Norman Jewison (Šumař na střeše, Jesus Christ Superstar, Pod vlivem úplňku) ve svém úvodním, překvapivě nenávistném projevu odsoudil současnou studiovou produkci jako bezduchou přehlídku počítačových speciálních efektů a jiných 'laciností'. Nominované filmy jsou prý naproti tomu snímky plné krystalického, nevykalkulovaného umění se skutečně humanistickým poselstvím. Češi intelektuálové, kteří Koljovi vyčítají přílišnou, téměř hollywoodskou emotivní vypočítavost a polopatickou doslovnost, by se nestačili divit. Když Jan Svěrák poprvé dostal slovo, aby podle zvyklostí poděkoval všem spolupracovníkům, nezaváhal a slavného režiséra se svým typickým ironickým výrazem upozornil, že v Koljovi počítačová grafika je. 'V tom případě velmi dobrá,' opáčil za bouřlivého smíchu celého sálu Jewison a raději na jeviště rychle pozval dalšího nominovaného režiséra." (NIRO)

Malou roličku zlatníka, který Loukovi (Zdeněk Svěrák) ocení nalezený šperk jen na pár korun, si zahrál spoluautor námětu Pavel Taussig. (NIRO)

V čase vzniku následujícího filmu Tmavomodrý svět (2001) režisér Jan Svěrák vzpomínal, jak mu dal Kolja zabrat i PO svém vzniku: "Začala velká honička. Celý rok 1997 jsem jezdil po světě a dělal práci, která je po kapkách příjemná a po velkých dávkách smrtelná - setkával se s médii. V každé zemi je agentura, která tyhle věci organizuje. Přivezla nás tam vždycky asi na dva dny a sestavila program tak, aby naší přítomnosti co nejvíc využila. Což znamenalo, že jsme od devíti od rána do šesti do večera seděli v jedné místnosti a poskytovali rozhovory. Novináři postávali přede dveřmi a po půl hodině se na nás střídali. Nejkratší takovýhle výlet jsem podnikl do Říma. Tam jsem strávil pět hodin, udělal deset rozhovorů a nestihl si dát ani kafe. (...) Kromě té Itálie jsem byl ve Francii, v Holandsku, Anglii, Německu, Rakousku, Kanadě a celý měsíc ve Spojených státech. Tam těch rozhovorů bylo 285. Absolvoval jsem telefonickou tiskovou konferenci pro Koreu, Japonsko a Austrálii - to už jsem radši seděl doma a dělal totéž po telefonu. Sedět někam skoro třicet hodin, tam ze sebe vysypat odpovědi a pak zase letět zpátky, na to jsem už prostě neměl sílu." A co na tom bylo nejobtížnější? "Že jsem musel pro každého novináře vypadat svěží. Přitom otázek, které mi mohli klást, byl omezený počet. Na co se také ptát cizince, od kterého jste viděli jeden film a o jehož zemi jen tušíte, že žila v komunismu a teď už ne. A tak chtěli vědět, jaké je to spolupracovat s tatínkem, jaký byl Andrej a jak jsme ho našli. Po jednom dni se obvykle všechny otázky vyčerpaly a já pak přesto musel předstírat, že jsem tenhle dotaz ještě neslyšel, jsem jím mile překvapený a hledám tu nejlepší formulaci. A to je hrozné. To si pak člověk připadá jako prostitut." (NIRO)

Louka (Zdeněk Svěrák) má mikinu s nápisem: „H.D. Lee. Kansas est. 1889.“ Henry David Lee a čtyři obchodní partneři založili společnost The HD Lee Mercantile Company v Kansasu v roce 1889. (sator)

Souprava metra 81-71, kterou se Kolja (Andrej Chalimon) vrací, má tmavší interiér než normálně. Tato souprava je muzejní a dodnes stále funkční. (hrnpol)

1 2 3 4 ďalšie

Súvisiace novinky

viac

Kolja

Réžia:

Scenár:

Kamera:

Hudba:

Hrajú:

Produkcia:

Strih:

Zvuk:

Scénografia:

Masky:

Kostýmy:

VOD (5)

Obsahy(1)

Zaujímavosti (97)

Súvisiace novinky

Zemřela Libuše Šafránková

Ceny české filmové kritiky – výsledky

České lázně ve filmu

Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady