Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrajú:
Bolek Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Lukáš Baborský, Nikola Pešková, Matěj Nechvátal, Jan Drozda, Pavel Liška (viac)Obsahy(2)
Chcete vedieť čosi viac o tradičnom obraze života v socialistickom Československu? Režisér Jan Hřebejk (Pelíšky, Musíme si pomáhat) nás tentoraz zavedie do šedivých osemdesiatych rokov, kedy život plynul pomalšie, ako v nehybných vodách maďarského Balatonu. Boli to spriatelené rodiny. Akademický sochár Bedŕich Mára musel pred rokmi z politických dôvodov opustiť výtvarnú Akadémiu, kde viedol ateliér a žije v zabudnutí mimo štátnych lukratívnych zákaziek. Dokonca nemá ani preukaz zväzu socialistických umelcov, čo znamená v praxi to, že je umelcom iba pre okruh najbližších priateľov. Jeho manželka Alena je keramička a zdá sa, že so situáciou sa už zmierila. Ale iba do chvíle, kedy k nim nepríde na návštevu Míla Břečka s ambicióznou manželkou Magdou. Míla je pravým opakom Bedřicha. Politický oportunista Míla je riaditeľom základnej školy a na svoju kolaboráciu má logický argument: „Niekto musí plávať s nimi, aby situáciu uľahčil.“ Ich dospievajúce deti so o tom myslia svoje a politiku radšej neriešia. V podstate pokojný život však naruší kunsthistorik Alois Fábera a zdá sa, že Bedřich bude mať grandióznu zákazku... (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (631)
Pre mňa spomienka na detstvo, ako som ho vtedy nevnímala, prezentácia srabizmu i odvahy prekrytá závojom humoru a strácajúca sa v tieni Leninov a Rybalkov. Smutno-smiešna ukážka rokov minulých, ktoré ma dojímajú napriek tomu, že môj dnešný pohľad na minulosť nie je nijako sentimentálny. A dostatok nadhľadu približuje minulosť aj dnešným deťom, ktoré sa možno takto dokážu preniesť cez ružové okuliare rodičov čo tvrdia, že lepšie už bolo. ()
Předem přiznávám, že Jan Hřebejk nepatří k mnou příliš vyhledávaným režisérům, jeho filmy mě nějak míjí a tohle je jeden z pouhých tří filmů, které jsem od něj viděl. Pupendo je film, který je místy vtipný, místy skličující, a místy nudný. Prostě to je film, který dokáže zaujmout, ale musí na něj být ta správná nálada, a hlavně to není z mého pohledu film, který bych chtěl vidět vícekrát, ale jednou za čas se na něj podívat dá (nyní jsem ho viděl podruhé, poprvé jsem ho viděl někdy před devíti lety). Z herců jako vždy nezklamal Jaroslav Dušek, který mi je jako herec velice sympatický a ať se objeví v jakémkoliv projektu, tak ho odkáže pozvednout na vysokou úroveň, ale i ostatní herci předvedli svůj standard a ve výsledku i oni přispěli k tomu, že film vnímám jako zdařilý. Příjemně dokázal překvapit Pavel Liška, který zde hraje absolutně normální roli a jeho roli jsem mu dokázal bez problémů uvěřit. Celkově film hodnotím jako nadprůměrný a po zásluze mu uděluji čtyři hvězdy. ()
Můj nejoblíbenější Hřebejk vůbec, s úžasným soundtrackem a skvělými herci v čele s Polívkou a Cibulkovou. Film, který mě rozesmál i dojal. Poprvé viděno v době, kdy jsem s oblibou četl Šabachovy knížky, ze kterých Pupendo notně vychází, za což má u mě plusové body. Vypiplaný retro vizuál doby, ve které jsem se narodil, a krásně symbolický konec. Film, který bych mohl vidět znovu a znovu. Vřele doporučuju! ()
Křišťálový glóbus - výběr, Český Lev 1 : Herečka VR - Vilma Cibulková + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Bolek Polívka, Herec VR - Jaroslav Dušek, Scénář + Diváci . . . . . . . . . . Myslím si, že Pupendo naprosto dokonale vystihuje dobu roku 1984. Všichni se hrozně báli režimu a přitom nešlo o život, ale jen o "maďarské moře". Hodnotím více než Pelíšky a Musíme si pomáhat, protože vystihnout "nudné" období 80.let je mnohem obtížnější. ()
Galéria (73)
Zaujímavosti (55)
- Vláďa Ptáčník (Pavel Liška) říká, že velitelem vojenského západního okruhu je plukovník Sochor, ten ale zahynul již v 50. letech. Velitelem byl ve skutečnosti v té době generál František Veselý. (sator)
- Scéna v bazénu se točila celý den a přestože měl Jaroslav Dušek (Míla Břečka) na sobě neopren a voda v bazénu byla 28 stupňů, byl tak prochladlý, že už nemohl mluvit, a tak bylo nutno pokračovat v natáčení druhý den. (sator)
- Malou roli vedoucího pracovníka svazu umělců si zahrál syn básníka Františka Halase Jan Halas (1945–2010), povoláním publicista, novinář a rozhlasový redaktor. (sator)
Život za "totáče" byl jedno velké pupendo. Pro Hřebejka, a hrdiny jeho filmu, tedy určitě, jak vyznívá z jeho líčení doby, co nenávratně vzala za své. Co bychom si bez toho Hřebejka počali, kdyby nám čas od času s vehemencí sobě vlastní nepřipomenul krušnou dobu v komediáním pojetí. Návrat do minulosti to však z filmového hlediska rozhodně není špatný. Za cíl svého vyprávění si tentokrát vybral rok 1984. Tohle datum spojuje nevelký okruh postav, které se mezi sebou přátelí, a kteří společně cítí, že nepolevující nesvobodné zřízení stále větší měrou zasahuje do jejich obyčejných lidských životů. Z ateliéru, ve kterém se postavy většinu času scházejí, udělali tvůrci něco jako poslední svobodnou baštu, proto se zde odehrává tolik scén, které slučuje a symbolizuje nezlomné malé vítězství nad presujícím a persekujícím režimem, včetně zobrazené nahoty (scéna s nahou Vilmou Cibulkovou), což se dá rovněž přeneseně aplikovat na bezmocnost postav, kterou do jisté míry vládnou. Hřebejk vsadil na pestrost a vyváženost charakterů s jejich postupným brilantním vykreslením až na hranici nenuceného absurdna. Jednotné protirežimní názory nabourává pouze přítomnost protichůdného demagogického charakeru pedagoga, jež vzal na sebe podobu uvědomělého vzdělance z vyšší vrstvy, který však postupem doby dojde k určitému poznání a uzrají v něm pochyby, na kterou stranu se vlastně dát. Jaroslav Dušek je na tyto postavy kadet. Protichůdnost charakterů obstaral především bohémsky smyšlející Bolek Polívka, ale i silné ženské charaktery ztvárněné Evou Holubovou a již zmíněnou Vilmou Cibulkovou, které to jistily takříkajíc odzadu. Mezi nimi pendloval sympaticky chvástavý blb Pavla Lišky a jeho originální hlášky, jež se v určitém ohledu staly jakýmsi vrcholem filmu. Na herce se Jan Hřebek mohl opět výrazně i výrazově spolehnout. Jiné výrazové prostředky používal jen sporadicky. Chytrost glosujících postav však zůstala zachována, což zajistilo pevné herecké zázemí se zdrojem vtipné eskalace i hořkých poznání a zklamání z neradostné až absurdní reality té doby. Pravda, někdy až moc absurdní a přepálené, pokud jde o tvůrčí hledisko. Jsou ve filmu místa, která Hřebejk neustál, anebo je posunul do příliš komické, málo věrohodné roviny. Spadá do toho i podivně koncipovaný závěr s dovolenou u Balatonu, který jakoby vypadl z jiného filmu, než doposud z toho, jaký divák sledoval. Espresivní vyostření není silnou stránkou režiséra Hřebejka. Snaha o kreativní vybalancování vychází jen někdy, je však překryta častým groteskním rázem filmu. Ten je někdy vítaný, ale trochu se z něj mohlo ubrat. Nejvíc asi vadí Hřebejkova inklinace k jednostrannému pojetí, že všechno v minulosti bylo špatné. Na to nepřekládá téměř žádné argumenty, a když tak jen velmi slabé, nebo jen čistě náznakové. Vychází v podstatě jen z toho, že divák bere dobu minulou za vyloženě špatnou, která nic dobrého nepředstavuje ani neskýtá, a pokud ano, je to jen nesmyslná absurdita té doby. No to tedy mě moc nepřesvědčilo, že by to bylo nějak maximálně kreativně odvedeno. Spíše naopak. Z toho pramení i častá roztříštěnost scén s nízkou kontinuitou, v níž si Hřebejk libuje. Film i tak po letech uzrál ve kvalitní studii groteskna a absurdna. Ve výsledku je tenhle počin satiricky svérazný, přičemž si ve větší míře zachovává komediální přehled i nadhled. A v tom je jeho největší síla. Mé hodnocení: 70% () (menej) (viac)