Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHrajú:
Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Jiří Lábus, Pavel Nový, František Polata, Anna Wetlinská, pápež Ján Pavol II.VOD (1)
Obsahy(1)
Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (90)
Tento film není jen český, ale i světový klenot. Jeho úchylné postavy si mohou oblíbit snad všichni filmoví fandové světa. S napětím jsme sledoval, co se který z charakterů chystá udělat a všechny ty jejich úchylky dávaly jakýsi zvrácený smysl. Vynikající je pointa, kdy se vlastně osudy všech odloučených postav protnou. V tomto filmu ustupuje Švankmajerovská animace trochu do pozadí a důraz je kladen na vskutku originální umělecké nápady, které se promítají do sexuálních praktik postav. ()
Klasický Švankmajer, tentokrát o uspokojování potřeb člověka. Velmi rozmanitých potřeb člověka, aneb šňupali jste někdy kuličky z chleba? ¤¤¤ Švankmajer poukazuje na to, že každý člověk má svůj vlastní svět a s ním i vše, co miluje, co jej uspokojuje. To ale většinou před světem skrýváme, děláme vše potají, aby nás někdo nepovažoval za podivíny. Je to strach projevit svoji přirozenou povahu a vše, co se k ní váže. Neuzavírejme se do sebe! ()
Co nás láká do kina na film? Trailery? Recenze? Doporučení kamarádů? Do kinosálu jsem tentokrát přišla navnaděná poněkud netradičně. Kvůli objektu. Kvůli fascinujícím mnohorukém stroji, který byl k vidění na Švankmajerově výstavě v Uherském Hradišti. Kombinace krajkových rukaviček, pohyblivých páček a slastného výrazu televizní hlasatelky toho hodně naznačovala. Ale nenechme se mýlit. I přes jména odborných konzultantů filmu (Sigmund Freud, Markýz de Sade a jiní, nechte se překvapit) jsou Spiklenci slasti slovy autora prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží. Přesto (nebo právě proto) je to jeden z nejoriginálnějších českých děl. Svého duchovního otce Spiklenci ukazují jako zdatného vypravěče, který dokáže film bez jasného příběhu a zbytečných slov vystavět v gradující a zábavnou podívanou. A o čem vlastně celou tu dobu básním? Neobyčejná Švankmajerova fantazie sleduje několik postav ve chvílích, kdy se nikdo jiný nedívá. Listonoška Bára Hrzánová dosahuje extáze pomocí rituálu s kuličkami užmoulaných z drobtů chleba. Sadista Petr Meissel si vyrábí kohoutí hlavu polepenou výstřižky z erotických časopisů. Komisař Pavel Nový věnuje své kutilské chvilky kartáčům a hřebíkům. A netradiční stroj trafikanta Jiřího Lábuse je umělecké dílo samo o sobě, nad kterým jsem se rozplývala v úvodu. Vše je podáno s takovou nápaditostí a humorem, že film může pomoci divákovi překonat zábrany a najít půvab také v netradičních přáních vylovených z hlubin vlastního nitra. Teď už jen zbývá vzít nůžky s lepidlem a povolit uzdu své fantazii. ()
Spiklenci slasti jsou klasickým Švankmajerismem. Umělecké dílo, na které se krásně kouká, ovšem těžko pochopí, ale svou pointu to má. V tomto případě náš velký PAN umělec alegoricky ukazuje perverznost naší společnosti a touhu po dosažení uspokojení. Jsem přesvědčen, že Sigmund Freud z nebeských výšin aplauduje. 75% ()
Pozoruhodný filmový počin z 90. let, k němuž je možno přistupovat mnoha způsoby - osobně jsem se na Spiklence slasti díval především jako na neuvěřitelný bizar, který je velkolepě zábavnou a promyšlenou zprávou ze své doby (na poštovních známkách Václav Havel, v ulicích staré škodovky 120, v televizi hlasatelka Anna Wetlinská...), ale nejen to - ten film je i jakousi znepokojivou vizí o světě, kde je každý tak trochu perverzní a kde lidé upřednostňují autoerotické aktivity před těmi párovými. Osobně bych se nerad dožil doby, kdy bude starý dobrý šukání jen přežitkem minulosti - scéna s nahatým Lábusem, který si to rozdává s virtuální televizní moderátorkou na šíleném masturbačním zařízení, je v tomto smyslu neuvěřitelně směšná a varovná zároveň. Kdyby takový film vznikal dnes, na mušku by si mohl brát zástupy moderních lidí, kteří v osamění masturbují u svých počítačů nad internetovým pornem, kterému už údajně řada lidí dává přednost před reálným sexem. Och, v jakém bláznivém světě to žijeme! Coby velký fanda a milovník Švankamajerovy filmové tvorby, jsem tento film zhlédl s velkým zájmem a výborně se u něj pobavil, byť ta spokojenost není zcela bezvýhradná. Občas se mi tam vkrádala jistá znuděnost a - co stojí více za zmínku - i náznaky nevolnosti, protože ten film je občas docela hodně nechutný (Hrzánová vyklepávající si z nosu chlebové kuličky, kočka olizující menstruační krev z použité vložky, nahý Pavel Nový, který si po holém zadku přejíždí bizarními erotickými pomůckami vlastní výroby...) - kdo neviděl, dovede si jen těžko představit. Svérázný film, který asi není pro každého, ale bezpředsudeční diváci s otevřenou hlavou by si z něj mohli i dnes odnést velmi nevšední zážitek - ten film vůbec nezestárnul a je dnes možná ještě zajímavější než tehdy. Mimochodem v závěrečných titulcích zaujme informace o "odborných poradcích" filmu: L. Sacher-Masoch, F. de Sade, S. Freud, L. Buñuel, M. Ernst a B. Brouk - komu ta jména něco říkají, ten si dovede o tom filmu udělat dobrou představu, ještě než ho uvidí. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (3)
- Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)
-
Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:
Dámy a pánové,
je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.
(Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
- Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)
Reklama