Otrantský zámek

Filmová hříčka nebezpečně se dotýkající prahu geniality. Na jednu stranu nese pestrostí svého vyjádření patrný Švankmajerův rukopis, na straně druhé zde výjimečně neposkakují tuny masa a vnitřností, za což jsem panu režisérovi vděčná. Krátký snímek - nebo spíše klip - je překvapivě nenáročný, patřičně vtipný a třešničkou na dortu je jeho vypointování, které vypovídá nejen o skvělých myšlenkách tvůrců, ale také o jejich nadhledu. Velká škoda a ostuda, že má Švankmajerovo umění větší ohlasy v zahraničí, než v rodné kotlině. (04.07.2008)

Celý krátkometrážní snímek je kombinací knižní ilustrace, animovaných záběrů a rozhovoru obou pánů herců. Divák tak má možnost alespoň zkráceně pohlédnout na pravou podstatu románu a lehce strašidelné zápletky. Díky slovnímu doprovodu se navíc dočkáme i několika zajímavých vysvětlení a poodhalení tajemství, které visí nad Otrantským zámkem. To vše za doprovodu vynikajícího hudebního doprovodu Zdeňka Lišky. Tento mystifikační dokument však musíte brát z nadhledem, protože jde jasně vidět, že si z něj dělají oba páni herci do jisté míry srandu. Především pak však musím vyzdvihnout výkon Jaroslava Vozába, který na mě zapůsobil svými dialogy a především lehce úsměvnou mluvou. Tento dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana byl vždy zárukou kvality a i zde se stará o humornou část příběhu. Samotný snímek se však dost liší od ostatních režisérových filmů a tak jej mnozí diváci označují za jeden z nejslabších Švankmajerových kousků. Především pak díky jeho netradičnímu pojetí. Snímku však nelze upřít jeho kvalita a především fakt, že legendárnímu románu určitě ostudu neudělal. 7/10 (04.02.2011)

Miloš Frýba for president. MUDr. Vozáb! Kníže Manfréd! „..omylem zavraždí svoji dceru Matyldu; to ovšem pro naše zkoumání není důležité...“ Kombinací cimrmanovštiny a zemanovštiny vytváří Švankmajer časově multidimenzionální koláž. Čas: středověký příběh (do minulosti propadlé osudy); současné badatelství (zajímající se, přesto ignorantská přítomnost, sama už se propadající do nenávratna: viz fotografické střihy); bezčasí či všečasí: románová legenda, velkolepá ve své šestákovosti. To vše v jediném konkrétním prostoru (totiž dvojjediném: Otrhany – Otranto). Která doba je ta aktuální? A vůbec-li některá? Kde vlastně žijeme? Kdy žijeme? Stěží popsatelné, nutno vidět. Liškova hudba! A jako finále „problematika nadpřirozených jevů“ – cha cha. Bolševici třeste se. A to pomíjím linii Byron – Nietzsche, nicméně „nadčlověk“ je tam takový, že se ani nevejde. (28.09.2011)

Tady mi docela vadilo necitlivé propojování animovaných pasáží z románu a mystifikačního dokumentu. Z projevu Jaroslava Vozába (dalo by se říci až Cimrmanovská) nadsázka přímo čiší, animované pasáže mají tu správnou Švankmajerovskou poetiku, jenomže dohromady mi to nějak nejde. Ale hudba Zdeňka Lišky nezklame nikdy. 60%. (22.09.2007)

+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, měl bych zkouknout vše co natočil. Otrantský zámek je zase trochu něco jiného a v tomto polodokumentu si vzal režisér na paškál badatele, kteří dávají velkou váhu mysteriózním stránkám ve výzkumu. I já tu cítím Cimrmanovský vliv a postřehl jsem velkou podobnost stylu i animací, které se objevil později v "Tajemství hradu v Karpatech". Docela jsem se bavil, ale na 4 barokní hvězdy to není. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (05.02.2020)