Možnosti dialogu

Tento krátký animovaný film je rozložen do tří ještě kratších filmů. Nejkladněji musím hodnotit film číslo jedna, pojmenovaný věcný dialog. Bylo fascinující sledovat nejen muže, kteří byli složeni z jídla, nádobí či papírových věcí, ale hlavně jejich vnitřní ničení. Diváky dokážou upoutat velmi netradiční scény, ve kterých například nůž a vidlička rozcupují celé kuře, klíče rozvrtají hlávkový salát nebo rozevřená kniha zničí pokličku na hrnec. Věci, které se v tomto prvním filmu objevují všichni velmi dobře známe, ale to co ty věci v tomto filmu dělají je až překvapivé. Hudební vložky se do první části hodí a dokážou odlehčit atmosféru. Část druhá, která se jmenuje vášnivý dialog může být pro diváky jaksi nepochopitelná. Vystupují v něm dvě figuríny muže a ženy, které se napřed milují, a poté se očividně nenávidí. Příčinou jejich nenávisti mohl být kousek hlíny, který vznikl po jejich milování, ale není dost jasně poznat co má znamenat. Proto tato druhá část alespoň pro mě zůstává poněkud nepochopitelná. Část poslední nese název vyčerpávající dialog. Kromě rozptylující hudby, která může chvílemi působit nepříjemně se jedná o zajímavý a poutavý krátký film. Zpočátku vše do sebe krásně zapadá, jako například zubní kartáček z pusy prvního pána a zubní pasta z úst druhého pána. Ovšem postupné míchání nemíchatelných věcí vyvolává zmatený nebo i nepochopitelný dojem. (01.01.2010)

Sice jeho filmy mají občas pointu, ale nechápu co lidi vidí tak zajímavého na jeho nechutném zpracování.. Buď je on zralý na psychiatrii nebo diváci co zkouknou jeho díla.. A to jsem si myslel, že nic ujetějšího než film "Byt" být nemůže, no jak vidím asi jo, ten byl ale aspoň dobrý v tom, že si tam zahrál Kraus a bylo to vtipnější, toto je spíš zase drama/horor.. (28.12.2016)

Geniální nadčasová surrealitka... No tak hlavně, abysme se dycinky domluvili, že... %-[] . . . Jinak je to všechno vo nezlomným lidským duchu! Možná teda!! Vivat Švankmajer!!! - - - - - (Poprvé viděno v legendárním brněnském klubu Esenc kdysi zhruba před čtvrtstoletím - v dobách, kdy se otevřeně domluvit moc nedalo a leckdo nezvaný k tomu často naslouchal, poté mnohé repete s chutí kdykoli, hodnocení 22.03.2009, komentář zde po televizním repete v rámci cyklu M.Č.A.F. na >možném prostoru< jako sedmašedesátý - 15.4.2011) (15.04.2011)

Přibližně v deseti minutách se vám promítnout tři možnosti dialogu, chceme-li dialogy 3V – věčný, vášnivý, vyčerpávající. Sjednocujícím prvkem, opomineme-li animaci a stylizaci, je člověk, který se buď rodí z hmoty, nebo v hmotě zaniká. Ať už to jsou tři monstra stvořená z kuchyňského náčiní, z papíru nebo ze zeleniny a ovoce, které se navzájem „požerou“ a konečným produktem člověk, který se de facto neustále klonuje. Dále Dialog vášnivý, kde dochází k destrukci lidské podoby, kdy se dvě postavy spojí aktem lásky v beztvarou hmotu a po tomto vášnivém vzplanutí se opět metamorfují do podoby lidské, ale záhy se hádkou zničí opět do hmoty bez tvaru. Konečně poslední z dialogů – Dialog vyčerpávající, je jakýsi kompromis…nedojde zde k úplnému zničení, ani ke stvoření něčeho nového. Zásuvka ve stole se otevře, z ní se vyvalí, nám již dobře známá, hmota, ze které se stvoří busty dvou mužů. Vše začíná logickými kombinacemi, kdy busty dávají dohromady botu a tkaničku, chléb a máslo, tužku a ořezávátko, zubní pastu a zubní kartáček. Když jsou „logické kombinace“ vyčerpány, busty začnou kombinovat nelogicky, náhodně. Výsledkem jsou naprosto vyčerpané mužské hlavy, poulící oči (u tohoto dialogu, byly použity pravděpodobně skleněné oči, které u předchozích dvou dialogů využity nebyly, oči přidávají na efektu) a vyplazující jazyk, možná snad s pocitem triumfu, že zkusily nevšední možnost dialogu. Všechny tři dialogy jsou doprovázeny hudbou, která akcentuje jednotlivé pasáže, lze si dobře povšimnout u Dialogu vyčerpávajícího. Naopak u Dialogu věčného je použito zvuku nádobí a specifického zvuku přežvykování a hltání. Co napsat dále o vynikajícím výtvarném počinu? Snad jen to, že Možnosti dialogu jsou opět další perlou ze Švankmajerovy dílny, která nese tak specifické znaky a osobitý styl, že jsme schopni ocenit i tak krátký film jako je tento a přesto nepřestáváme žasnout nad jeho vtipem. (07.10.2009)

Zo všetkých krátkometrážnych experimentov pána Švankmajera asi ten najviac docenený. A to právoplatne. Obsahuje to všetko, čím je jeho tvorba tak ikonická, od využitia plastelínových postáv, zvláštnych náhrad za bežné predmety, chaotický strih i kameru a opakujúce sa prvky. Prosto skvelá satira na vtedajšiu spoločnosť i na súčasnú nevrlosť komunikácie. Plus točiť za socíku takéto projekty si zaslúži pochvalu. (15.02.2021)