Kostnice

Verze s komentářem svérázné průvodkyně, bolševikem zakázaná (bodejť by pustil ven pochvalné zmínky o Schwarzenbercích a „děti, víte, co je to dolar?“), to je nová vlna jak bič, se vší její trapností a shazovačností, což mi zrovna k tomuto tématu tak úplně nepasuje. Náhradní ozvučení Liškou zhudebněnou Prévertovou básní je taky poněkud naschválné. Možná by mi nejvíc vyhovovala nějaká třetí varianta zvuku, která by dala plně vyniknout svéráznému Švankmajerovu vizuálnímu zacházení s kostnicí jako s monstrózně morbidním ready-made objektem. (02.10.2013)

Horory jsou leckdy děsivé, ale dokument je dokáže být někdy ještě krutější. Ne, že by tato kostnice a její výzdoba nebyla děsivá sama o sobě, ale podání pana Švakmajera tomu teprve vdechuje ty správné emoce. Přesto se v tomto poetickém karaťasu až na kmitající kameru nic nedělo a tudíž těchto 10 minut se zařadilo mezi ty spíše nudné. (22.03.2009)

Kouknul jsem na obě verze.. Ta hudební mi připadá trošku zdlouhavá, ale bizardnost toho songu to trochu zachraňuje a pravděpodobně to i lépe funguje jako studie(či portrét)památky jako takové.. Druhá verze je podkreslena audiokomentářem průvodkyně během školní exkurze a zde to začíná mít docela šťávu, protože babča je značně svérázná a její projev celému filmu dodává značně satirický podtext-čož mi připadá sympatičtější než myšlenková sterilita první verze. (28.08.2013)

I hle, švankmajer, tentokráte neanimujíce, neb nemá proč, protože záběry na lebku, v jejíž očním důlku prohání se šnek jsou příjemně bizarně poetické sami o sobě a to vůbec nemluvím o záběrech na různorodě poskládané kosti za doprovodu zpěvu jakési lepé ženštiny, kdy například text písně v jednu chvíle zní mimo jiné: "..Něco hezkéého, něco prostéého, něco krásnéého, něco vhodnéého.. " (04.07.2014)

Prach jsi a v prach se obrátíš... Nebo se můžeš stát součástí působivého posmrtného společenství. Protože tohle dávné dílo knížat Schwarzenberských je ve své podstatě dílem hluboce lidským a v historické realitě vlastně i dílem velmi dojemným a k ostatkům předků přeuctivým.. . . . A pohled J.Š. ? Samoúčelná hříčka? Nebo magické podobenství o věčné pomíjivosti a pomíjivé věčnosti věcí lidských? . . . Každopádně ta surreálná poetika morbidnosti vyvolává emoce a d.m.s.n. o to víc v dobách natočení svou neobvyklou formou tenhle filmek budil oprávněnou pozornost. (Má vlastní zkušenost! :-) No, dnes už je divák zvyklý na ledacos, že... Každopádně - jistotu můžeme mít jedinou - na naše kosti se žádné školní, závodní, družstevní ani stranické a vládní delegace jezdit dívat nebudou... ;-) - - - P.S. Snad jen ještě - pro ty, pro které je tenhle film i jakýmsi dokumentem: http://www.sedlec.info/kostnice.htm - - - - - (Poprvé viděno kdysi dávno v brněnském FK, repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako dvacátýsedmý - 22.3.2009) (22.03.2009)