The Ossuary
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jiří AdamíraVOD (1)
Obsahy(2)
Sedmdesát tisíc koster v jednom filmu. Krátký snímek Jana Švankmajera. Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů, lustrů atd. se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz, který byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní surrealistický nádech. (Česká televize)
(viac)Recenzie (82)
V Kostnici jsem byla a už tenkrát mě zklamala stejně jako tento absolutně zbytečný dokument. Místo toho, aby tam říkali nějaké zajímavosti, tak mi ukazovaly to, co už jsem dávno viděla a na vlastní oči, a ještě k tomu ta šílená a odporná hudba. Už ze začátku jsem se modlila, ať už to skončí a jsem ráda, že to netrvalo déle jak deset minut, protože bych musela strašně litovat svého času vynaloženého ke shlédnutí tohoto ODPADU! ()
"Roku 1870 byla na objednávku knížete Schwarzenberka dokončena kostnice kostela Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory. Deset let pracoval na její výzdobě řezbář z České Skalice František Rint se ženou a dvěma dětmi. Většina kostí pochází z roku 1318, kdy Kutnou Horu postihla epidemie černého moru. Odhaduje se, že František Rint k výzdobě kostnice použil 50 - 70 000 lidských koster." P.S. Mráz se na mých zádech tentokrát dokonale vyřádil. ()
Minimalistický, rytmický sestřih černobílých výjevů z kostnice doplněný hudbou Zdeňka Lišky na Prevértův text. To je docela jiný Švakmajer, Švankmajer podobný české nové vlně - její zdánlivé banálnosti a strohé poetice. Že by nám Švankmajer v roce sedmdesát chtěl ukázat, kam že se to poděly "ideály svobody v mezích zákona"? ()
Jiný Švankmajer, ale stejně fascinující. Postrádá to typické znaky jeho krátkometrážních snímků. Může to souviset i s dobou vzniku, kdy musely být tlaky zvenčí ještě enormnější než dřív a Švankmajer se musel aspoň naoko přizpůsobit. Jen naoko. To, co se na první pohled zdá jako nezáživný vzdělávací dokument, tudíž z politického hlediska bezpečný, se mění na neradostné svědectví doby. Každá z obou verzí je působivá jinak. Hororová verze s hudbou Zdeňka Lišky mi sedla míň, na můj vkus to bylo už dost silný kafe. Pětihvězdičková je verze s výkladem průvodkyně, která k mrazivé atmosféře přidává černý humor par excellence ("Prosímvás kdo sáhne na kost, dostane padesát korun pokuty."), a dodává dokumentu v dobrém i horším smyslu slova lidský rozměr. ()
+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak koukám okomentovat vše co jde. Kostnice je svou formou spíš instruktážní dokument o naší světoznámé památce. Režisérova invence tu není tolik znát a ten správný šmrnc dává kraťasu záznam s hlasem průvodkyně. Jinak "jenom" lepší průměr. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Galéria (4)
Fotka © Krátký film Praha
Reklama