Jedlo

Švankmajer, opět jeho surrealismus, metaforické vyjadřování a úmyslně přepálená, bizarní animace. Se snídaní jsem skvěle nastartoval svůj den - člověk se může v klidu nasytit, ale pak se musí pro dalšího obětovat a dočasně ze sebe udělat automat, všichni jsou eventuálně spokojeni, ale jeden bude vždy sloužit. Na obědě jsem si také pochutnal, přestože číšník mě ignoroval, v okolí se dá vždy najít něco k snědku. A to završení mě doslova ZABILO. ovšem k penisu na večeři už jsem raději řekl "ne, děkuji". 8/10 (19.09.2008)

První Švankmajer, který v mých očích dokázal vyplout z vod povrchnosti a konečně nám naservírovat opravdový zážitek. Jiná jeho díla jsou hezká jen na povrchu a schovávají svoji plytkost za bizarně krásné surrealistické pozlátko, bez jakékoli hloubky a jakéhokoli poselství. __ Nejvíce se mi líbila paralela ke konzumní společnosti, silné čtyři hvězdy. (20.11.2018)

stop motion animace u mě měla tímto snímkem premiéru a musím říct, že jde o zajímavé zpracování... ale konkrétně k obsahu: snídaně - vtipná, ale dvakrát se opakující pointa už tolik neoslní... oběd - úchvatně nechutná podívaná, při které se u mě málem přihlásil dávivý reflex a jejíž vyvrcholení bylo sice předvídatelné, ale přesto brutálně skvělé, skvěle brutální... no a večeře? nemám slov! :-) jen škoda těch nedokonalých modelínových zjevů, zpracování prostě za nápadem pokulhává, jinak to mohlo být za plný počet... 80% (11.06.2008)

Jídlo je nepochybně bravurní filmový počin, ovšem také pozoruhodný studijní materiál a do jisté míry i jakási "Švankmajerova summa", poslední "kraťas", do značné míry shrnující mnohé z jeho předchozích krátkých filmů. Švankmajer bývá mechanicky řazen do škatulky surrealismu, ovšem právě Jídlo jasně ukazuje, jak moc se od původních surrealistických východisek odchýlil, neboť zatímco forma vskutku surrealistická je, obsah ani omylem. Naopak, jídlo je velmi jasně vybudovaný celek s dosti jednoznačným sdělením, jakkoli podaným velmi expresivně a s obrovskou nadsázkou. Celkový dojem: 80% (31.12.2011)

Janovi Švankmajerovi tieto hrané animované filmy sústreďujúce sa hlavne na konzumnú spoločnosť (pri Jídle som si okamžite spomenul na Otesánka) naozaj idú, pričom v tomto filme predloží svoj zaujímavý bizardný pohľad na tri základné časy konzumácie potravy. Z Raňajok, Obeda a Večera sa mi najviac páčila prostredná časť s Janom Krausom, myslím si, že aj keď pointa nie je nijak prekvapivá (keď tí dvaja zožrali všetko čo sa len dalo, čo iné už ostáva?), ale s celkového pohľadu najviac originálna. Zvyšné dva príbehy sú kratšie, avšak nie natoľko dobre (každopádne však nijak zlé); tu by som na druhé miesto dosadil Raňajky hlavne pre ich najväčšiu vtipnosť a nakonci ako keby Švankmajerovi dochádzal dych a nápaditosť, keď Večeru možno označiť hlavne za morbidnú záležitosť. Pochváliť treba tiež zvuk a tiež stop-motion spracovanie. Pri sledovaní tohto krátkeho filmu som si uvedomoval neopodstatnená pažravosť mnohých ľudí čo poznám. (30.06.2008)