Lekce Faust

Pidluke, padluke - a už tu je, a už tu zas není. Když v roce 1976 vyšlo souborné vydání třech středověkých loutkových her "Johannes doktor Faust – Jenovéfa – Don Šajn" s ilustracemi Jiřího Šalamouna, byla to jedna z mnohých inspirací nejen pro nás, ale zřejmě i pro Jana Švankmajera. Faust, který proniká celými dějinami literatury i filmu, je tématem středoevropským, německým stejně tak jako českým (ostatně několika pijatyk v Lipsku jsem se také zúčastnil, na zázrak čepování zdarma čekal však marně). Švankmajer (podobně jako Sokurov) středověkého i geothovského, ale také marlowovského Fausta, ke kterému má asi nejblíž, přesahuje (jinak by z toho ani nemohlo nic dobrého vylézt, neboť všechny formy jsou již dokonalé). Pozn. 1: Takhle by mohl vypadat "český světový film", na který bych se mohl společně koukat s Catherinou Potenza z Mendocina, Pertti van Hanenem z Vantaa a Rolandem Graafem z Windoeku. Pozn. 2: Podobný pocit dějinné současnosti jsem měl u Gilliamova "Monty Python a Svatý Grál". Pozn. 3: Nemám příliš rád surrealistické experimenty, Švankmajer - i když je používá - však nabízí mnohem víc. Pozn. 4: Mefistofeles už nepotřebuje obcházet lidi jako podobní obchodník a lákat na nich vlastnokrevní podpisy, aby jim pak mohl splnit veškerá přání. Teď už má na to internetšop, stačí se jen zaregistrovat. Pozn. 5: Četl jsem pár komentářů, v nichž se kupodivu vyskytují formulace: "člověk z davu", "kdokoli" a pod., ale to ne, Faust je archetyp, Faust nemůže být blbec (a hle! většina lidí už je mimo). (05.03.2017)

Film Lekce faust na mňa urobil výborný dojem z viacerých dôvodov. Asi hlavný je ten, že som ho videl v Hrdišti v plnej sále ľudí, ktorí rozumejú filmu a to projekcii dodalo to správne čaro. A čary sa dialy aj na plátne. Švankmajer mi svojou réžiou naplno privodil pocit, že sa pozerám na nejakú rannú nekomerčnú a nehollywoodsku tvorbu Tima Burtona. Spojenie divadla a filmu sa mu podarilo úplne dokonale aj vďaka starej dobrej českej trikovej škole a zapojenia divadelných kulís aj do exteriérových scén. Klasickému príbehu Fausta a Mefista sa začne venovať plnšie až v druhej polovici filmu, dovtedy nás baví hlavne ´osudný´ výkon Čepeka a mňa osobne bavila aj rola Krausa a jeho spiklenca. Je to tajomné, tiché a podmanivé divadlo vo filme. Švankmajerove pekelné výjavy ako hlinené dieťa, Mefistova hlava alebo sám Lucifer sú burtonovsky milé ale zároveň strašidelné. Je tu krásne spojenie drámy s komikou. Scény ako víno v stole, hádka anjelov a démonov alebo šašove neustále privolávanie diabla dokonale odľahčujú inak ťažkú látku Fausta a sú natočené ´ľahkou rukou´. Záverečná scéna len ukončuje pekný divadelno filmový zážitok a znovu navodzuje otázku ,,Kto je silnejší, Boh alebo Diabol?" Film a mágia v najčírejšom slova zmysle. (01.08.2008)

Petr Čepek vtažen a pohlcen faustovským loutkovým larpem za přihlížení potměšilého Krause. Nejsem z toho moudrý, ale prostě se mi líbí Švankmajerova imaginace a fascinace loutkami a to, jak mísí vysoké s nízkým – začíná to už od míchání textu z Goethova Fausta s tím z komického podání pimprlovým divadlem ala Matěj Kopecký a pokračuje přes slepičince, lemtání lahvového piva vzdělancem doktorem Faustem až po baletky při polních pracích vystavené chlípným pohledům traktoristy – a do toho samozřejmě andělé, ďáblové, pokušení a strašný zmatek žít a být… (22.08.2020)

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. (13.01.2009)

Brilantni film, který, nedostane ode mne plný počet, pac jsem proste viděl před ním, Alenku, jakožto 1.dlouhometrazni Svankajeruv film. V každém pr. Cepkova totálně vybroušená kreace(kterého žeru již od 3 Veteránů!!!) , za kterou by se nemusel styděti ani Max von Sydow či jiní pani herci. A je to snad 1 z mála filmu, u kterého se shodnu se svou sestrou, se kterou mám jinak, total odlišné filmové názory. 😁 P. S. Souhlasím s utkvelou představou, že jest VELKOU škodou, že pan Čepel, nás již po tomto nikdy v ničem, neoblazi. Proto si tento film nepouštím, pac mi vždy přijde na mysl fakt. že je to jeho poslední film. Byl jsi perfektní,,chlape! A budeš nam(kteří tě dokázali náležitě oceniniti) navždy! chybět! R.I.P. (02.02.2020)