Lekce Faust

Postavy, veci a priestor sa podivuhodne menia, stále istoty sa rozpadávajú, utvárajú a zase miznú hlinení homunkulovia - to všetko v kulisách každodenného, civilného sveta. Prepojovanie zdanlivo všedného plynutia s uvedenými metamorfózami vytvárajú magickú civilnosť Švankmajerovho sveta - dobre známu z jeho krátkych filmov, pre ktorú je typická výtvarne silná surrealistická poetika mixnutá čiernym humorom. Uhrančivé čaro bizarných nápadov je prítomné i v celovečernom filme. Švankmajer použil ako základ všeobecne známu literárnu predlohu o mužovi, večne nespokojnom s úrovňou poznania sveta, ochotného upísať sa temným silám za možnosť okúsiť všetko, dotknúť sa absolútneho vedenia. Hrané scény (geniálny Petr Čepek vo svojej poslednej hlavnej úlohe) sú nápadito kombinované s animovanými (obrovské vyrezávané drevené bábky) a vytvárajú netradičné spojenie. Režisér spojil príbeh Fausta dnešných dní s uhrančivým výtvarnom a stiesňujúcou atmosférou (nezabudnuteľná scéna vyvolávania diabla), ktorú však zároveň odľahčil humorom výtvarným (bábky) ale aj slovným. Ide napr. o priliehavé využitie dialógov Grabbeho divadelnej hry Don Juan a Faust. Som rád takémuto spôsobu pripomenutia polozabudnutého spisovateľa Christiana Dietricha Grabbeho, ktorého formálny štýl, humor a myšlienky boli veľkým vzorom pre neskoršie literárne práce Ladislava Klímu. (21.06.2005)

Čisté, geniální filmařské řemeslo. To, co dělá Jan Švankmajer je každým coulem originální. Ano, o klasickém ději zde nemůže být řeč (ač hraje důležitou úlohu), ale je za vším tím uměním dobře skryt. Logiku v tom hledat je zbytečné, neboť toto umění logiku tolik nevyžaduje. Jde čistě o prožitek, atmosféru, hltání každé minuty jakoby to bylo to nejlahodnější sousto nebo drahý obraz, který hovoří o tom, že ač hlavní hrdina dělá cokoli, je stále součástí děje proti němuž nemůže bojovat. Tvůrcům jednoduše tleskám. Nejen za skvělou režii, ale hlavně také kameře, hudbě, zvukovým efektům a předně hereckým výkonům. Petr Čepek zde jasně opět exceluje. A loutky s animací, to je jasné kouzlo tuzemské tvorby. Žádná jiná země - co jsem doposud poznal - v tom není tak dokonalá jako my. Dost už řečí, chvály bylo dost a mínusů vlastně žádný. Místo v mých TOP filmech si tento kus rozhodně zaslouží. 95% (10.02.2012)

Kdybych já byl Faust, nebo kdybych vlastně byl jen obyčejný člověk, který byl pro osobu Fausta vyvolen asi bych si místo školy černé magie stejně vybral studium teologie. Velmi zajímavý český snímek, se skvělou animací a nápadem, který posouvá českou kinematografii do popředí tvořivosti, Geothe by asi byl s adaptací svého románu naprosto spokojen a všichni kdo jsme film viděli víme proč. Lidi střeste se ďábla a obraďte se k Božímu světlu. (28.04.2017)

Loutkové divadlo podle Švankmajera. Délka celovečerního filmu je pro surrealismus ubíjející, nápady se po čase začínají opakovat a na řadu přichází únava. Opakem k tomuto filmy jsou režisérovy krátkometrážní snímky ("Tma/Světlo/Tma", "Možnosti dialogu", "Jídlo"...), mnohé z nich totiž patří vůbec k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie stvořila. 6/10 (09.10.2010)

Neskutečná cesta do fantazie, o ještě neskutečnější výtvarné stránce už ani nemluvím. Tento film měl významný vliv na mé dětství, sny a nálady. Poprvé jsem ho viděla v 9 - 10 letech, absolutně silný zážitek, naprosto mě tenkrát tento film okouzlil. A většina pocitů z něj zůstává i po těch všech letech, neuvěřitelné... Tvorbu Jana Švankmajera jsem do té doby sice znala, ale ještě jsem neviděla žádný celovečerní film, tento byl první, a zatím ho dosud žádný jeho další film nepřekonal, a jsem přesvědčená, že už ani nepřekoná (což mi ale vůůbec nevadí). Fenomenální Petr Čepek, dle mne jeho životní výkon (poslední, což mě naopak mrzí neskutečně). (23.10.2018)