Byt

+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho ranné práce. Byt přináší tajuplnou atmosféru, která chvílemi hraničí až s hororem. Nápadité fantaskní a surrealistické situace zaplní celý byt a jeho hostitel má co dělat, aby se nezbláznil. Výhrady mám tentokrát k hudbě, která mě do toho kraťasu moc nesedla. Možná kdyby autor vymyslel nějakou pointu na závěr, tak bych dal vyšší známku, ale za toto si to nezaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (30.01.2020)

Další Švankmajerovo dílo hojně oplývající nesmysly a nelogickými souvislostmi. Mě tyto surrealistické kreace velmi baví. U Bytu se nejednalo o nonsensy, které by vyvolávaly napětí a strach (jako tomu bylo např. v Do pivnice), ale plnily spíše funkci rozveselovací. Znovu nedostane divák jedinou odpověď na své otázky (a že jich má!), což považuji za plus. Ta atmosféra, do které je člověk okamžitě vrhnut, je naprosto nepopsatelná a já jsem jí unešen. Jestliže jsem v komentáři ke Kyvadlo, jáma a naděje napsal, že Švankmajer je mistr mrazivé atmosféry, tak teď musím dodat, že i skvělých konců. Zeď s nápisy? Co? Dokonalé!!! (31.03.2009)

Rafinovaná, temná hříčka s groteskním nádechem a hororovým výdechem imaginativního mistra Švankmajera. Muž, nalákán křídovými šipkami, vejde do bytu, kde panuje jiný řád, kde člověk není pánem. Naopak, je obětí. Nábytek a různé předměty, které by měly sloužit lidem, zde nabývají jiných rozměrů. Třináct minut pasivního sledování a očekávání, co ještě je naopak, a to s otevřenou pusou a neutichajícím obdivem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=m0Tu92I7CMA&feature=related část 2 http://www.youtube.com/watch?v=1WYwkoknino&feature=related (05.03.2009)

No nevím, dnes jsem to viděl poprvé a musím říct, že to působí poměrně psychedelicky, obzvlášť ta hudba. Být tam víc zvukových efektů, které by se daly různě poupravovat, tak by to mohlo působit víc vtipně. Ale jo, pár vtipných věcí tam bylo - šutr místo vody, boxovací ruka, voda v kamnech.. Rozhodně tedy by to chtělo nějaký rozumný konec - vysvětlení, kam se dostali ti lidi co byli na zdi, proč to neskončilo tím jak se dostal ven neznámý muž (Ivan Kraus).. ----- Je to část z ČS kinematografie, která stojí za shlédnutí, minimálně zde uvidíte Ivana Krause v jeho 29 letech. Škoda jen, že se o takových krátkých filmech neví víc.. (23.12.2016)

Měl bych tu byt. Chceš se podívat Od nějakýho Švankmajera. Ale jo, proč ne. Na jmenovce je jméno takové, jaké tam je, a proto je každému jasné, že rutinní činnosti, jako pohled do zrcadla či pověšení obrázku, se zde budou rovnat souboji s fyzikálními zákony a co teprve ty nenasytné zdi. Ale světlo nám ukazuje světlo....ho*no světlo, sedni a žer. Zdeněk Liška se sice předchozího Pikniku nezúčastnil, ovšem zde si to vynahradil neskutečně. Epické vokály nejvyšší kvality jen tak zasadit do krátkometrážního snímku, si může dovolit opravdu jen on. K tomu nádherné surrealistické absurdno a je tu slastná podívaná na to, jak mistr vnímá film s živými herci, jako umění. (22.07.2013)