Nevěsta

Přiznám se hned na začátku k jisté shovívavosti, která mi nakonec dopomohla k plnému počtu. Ale když dáme pryč shovívavost, zbývá mi tu ještě silný respekt, který v této prvotině k panu Suchému nepochybně cítím, zbývají mi zde také perfektní dialogy i monology, buď to na bázi silně filozofické či naprosto všední. Je tu ohromná spousta velmi zajímavých postav, dá se vlastně říci, že všichni kolem Zdeničky, jsou....zvláštní. Ona je taková Alenka, která jde rázně za svým předurčeným osudem. Kráčí reálnou, snovou i imaginární realitou, což je natolik osobité a jedinečné pojetí, že je to skutečně nutné ocenit. Alespoň pro mě. Surrealistického spisovatele (Jaromír jako vždy výbornej), střídají nevázané, bohémské večírky u Věrky Křesadlové a pokračuje to přes skvostně podané bizarní panoptikum Pepy Dvořáka, který nám nabízí ještě rozvlněnější roli než ve skvělém Olmerově snímku Takže ahoj. Také Martička si zahrála s Pepou u Olmera, ovšem Jiří Suchý podchytil její charisma dokonale a myslím si, že pro diváka není možné nesympatizovat třeba dokonce i s její dívčí naivitou. Zvláště po té, co je její závěrečný záběr takový, jaký je. Posledním silným argumentem plného počtu je pro mě hudba. Osobně hned na začátku upozorním na čas 26:13 kdy je spojení obrazu a hudby....no, geniální. Jednoduše si to napsali, zhudebnili, otextovali a natočili. Pan Suchý je hudebník, divadelník, herec a tímto i skvělý režisér. (04.10.2013)

Jedním slovem experiment. Jako by ho natočil nějaký zapálený surrealista a ne Jiří Suchý, kterého divadelní tvorbu vůbec nemusím. Ale Nevěsta mu sedla velmi dobře, škoda, že nepokračoval v takovém stylu dále. Ale chápu, že režim by takovým těžko pochopitelným situacím stěží dával zelenou. Kdo má rád absurdní avantgardní stylizaci a zvláštní surrealistickou poetiku bez vysvětlujících situací a haluzových až snových sekvencí, určitě nebude Nevěstou zklamán. Navíc první filmová role Marty Vančurové, která se nebojí odhalit své vnady a její naivita je až okouzlující. Hodně mě rozesmál i Pepa Dvořák, coby nápadník hlavní hrdinky Zdeny a jeho záliba ve sbírání panenek všeho druhu. Film by se mohl směle zařadit mezi tvorbu Nové vlny, která již v 70. roce byla na úpadku. (15.08.2018)

Žádný rozpačitý debut, ale poměrně zdařilé a osobité dílo oživující poetiku surrealismu. Jako celek sice film nikam uspokojivě nesměřuje a osud naivní hlavní postavy nechává spíše chladným, ale některé scény jsou skutečně lahůdkové - v hlavě určitě utkví rekapitulace českých filmových nahotinek zarámovaná luxusní koupelí s jemnými lesbickými náznaky a hravým oslovováním diváka a především mrazivě-tklivá, výsostně surrealistická etuda Jiřího Dvořáka v jeho království panenek, která má velmi bolestnou dohru. I úvodní hyperautentický dialog v drubežárně na téma svatby v nejlepších novovlnných tradicích velmi dobře naladí na následující dění. Film nápady rozhodně nešetří, i dialogy jsou díky Jiřímu Suchému hravé a výmluvné, ale nakonec nevznikne víc než barvité leporelo. Estetikou a poetikou film neustále kolísá různými směry, nevytváří jednotný stylistický účinek a už vůbec ne přesně zaměřenou výpověď. I tak nesmírně zajímavá položka naší kinematografie, která má daleko k na světlo omylem vynesené vykopávce. (29.03.2013)

Na počátku byl svár mezi Suchým a Šlitrem a výsledkem byly mmj. projekty Nevěsta a Plakala panna, plakala. A zatímco Šlitr si fandil ve formátu semaforské písničkové besídky, Suchý si fandil o něco výš. Barrandov klasicky objednal autorský film a Barrandov opět klasicky výsledek nijak nepodpořil. Co tam ty tehdejší kádry Puršova typu tak popouzelo? Snad kombinace vulgárního a naivního, přímočará parodie na Chaplina nebo střihová koláž z obnažených záběrů z filmů posledních let. Uvědomělé komentáře a glosy, pohled do provozu banálního kabaretu, natáčení hysterického filmu, zesměšnění památkářů nebo nepřikrášlený pohled na bytový večírek. Na každý pád je Nevěsta sebestředným výstupem ze semaforské poetiky, včetně naprosto šílených nehereckých výstupů. (04.09.2021)

"Bude to taková báseň o holce, co kdyby nenaletěla podvodníkovi, tak nepozná život." Příjemné překvapení, protože Suchého obzvlášt divadelně příliš nemusím. Pro někoho možná filmová šedesátá léta (a jejich dozvuky) představují naprostý úlet v dějinách kinematografie, alespoň zde na csfd se v komentářích sem tam někdo podobně vyjadřuje, pro mě to ovšem je jedno z mála období, kdy film měl svou tvář. (04.10.2010)