Můj brácha má prima bráchu

Pojďme si všichni zabloumat světem reálného socialismu. Abychom nehodili kufr, tak nám to tvůrci pěkně prosvětlili. Pro pamětníky to může být milá vzpomínka na doby mládí, radosti a sexuální píle. Pro kulyka má smysl věc jediná, kterou zároveň hodnotí třemi ze čtyř přisouzených hvězd: Hrůša jezdil plošinu, jo, jó. Jakákoliv zmínka o mé srdeční kratochvíli je prostě dobrá! (06.05.2012)

Televizními stanice velice oblíbená a často vysílaná "komedie", na níž mi, bohužel, po celou dobu vysílacího času nepřipadne opravdu nic komediálního ani vtipného. Roman Čada v roli hlavního dětského hrdiny je dřevěný a nepřesvědčivý, dialogy mezi ním a jeho kamarádkou skřípou, až z nich trnou zuby. Už jako dítě jsem při sledování tohoto díla měla pocit, že je to celé vymyšlené, nereálné, strojené, že lidi, zvlášť děti, se mezi sebou takto nebaví a nechovají. Jednu hvězdičku dávám za Libušku Šafránkovou, která kdyby hrála v sebevětším nesmyslu, zahraje dobře, přesvědčivě a je u toho nádherná. O to víc vedle ní vynikne tuhý a ošklivý Jan Hrušinský a všechny nesmyslné scény, které se ve filmu, i jeho pokračování objevují. (28.01.2013)

Nostlagické nahlídnutí do osudů obyčejných lidí, resp. mládeže, ne nepodobných těm našim. Tato doba je dávno pryč, přesto se mnohým vybaví vzpomínky na svoje mládí a svoje problémy, které doprovázeli první lásky a zklamání. Z filmu číší na všechny strany vliv normalizace a reálie tomu naprosto odpovídají. Z dnešního pohledu je tedy potřeba tento film hodnotit i jako poměrně věrohodný náhled do časů, které už dávno nejsou. Ještě že tak. (19.03.2009)

„Nebe jako cín, stroje už se ženou. Startér, spojka, plyn, sem s tou velkou cenou.“ No jo. Klasický produkt z prachem zavátého socialismu. Nemůže tu chybět bodrý ministr vnitra se srdcem na dlani, nějaké ty budovatelské kecy a důraz kladený na posvátnost manželského svazku. Zkrátka „velké“ události na pozadí veskrze obyčejného života. Můžu tu sice prskat sebevíc, ale co nadělám, když film z rukávu vytáhne duo Bláha/Menšík. Dvě hvězdy za tyhle borce s výborným komediálním timingem a tu třetí za příběh, který ničím nepřekvapí, ale nenudí a příjemně utíká. Z filmu si odnáším především to, že ztráta panenství byla za socialismu pěkná fuška. Ta milostná scéna s chlupatou popelkou měla snad deset minut (!) „Nasedni a jeď, přímo hlavní branou. Nebo zbourej zeď, hlavně neseď stranou.“ (21.11.2023)

Mládežnická vztahová komedie, která se ke konci zvrhne v sexuálně osvětovou příručku s vyloženě apelativními scénami (aneb Když vám to neřeknou doma…). Pro příslušníka každého pohlaví jsou příznačně přípustná pouze striktně limitovaná sociální role. Žena patří k muži, po jehož boku by měla jako vzorná manželka rodit děti a obskakovat plotnu. Jediným účelem koitu je konsekventně plození dětí, nikoli tělesná potěcha partnerů. Pozemské rozkoše jiného typu (jídlo, pití, tanec) film přitom oslavuje bez ostychu, který provází milostné námluvy ústředního páru. Trapnost sbližovacích scén se možná trochu vymkla kontrole tvůrců, ale roztomilost, tu sexuální naivitě Hrušínského a Šafránkové upřít nelze. K milostné scéně se schyluje s pompou, jako kdyby se měly udělovat Medaile Za Zásluhy, což odpovídá oficióznímu pojetí této aktivity v normalizační kinematografii obecně. Nepřekvapí tedy, že pro šťastnou budoucnost mladých je důležitější, aby obstáli před rodiči a dalšími autoritami (lékař) než jeden před druhým. Jako kdyby to nestačilo, do jejich sbližování je přimíchán ještě ministr, samozřejmě soudruh dobrosrdečný, usměvavý a chápavý. Nevím, šlo-li o záměr, ale ve výsledku působí filmem prezentovaný sex velmi asexuálně, jako činnost, která musí být ve společenském zájmu konsolidována na několika úrovních. Výsadou snímku jsou dobří herci všech věkových kategorií, v jejichž podání ani hlášky nejvíce zatížené genderovou stereotypizací nevyznívají tolik urážlivě („ty ženský jsou zvědavý“, „holka musí čekat, až za ní kluk přileze“, „ty máš nápady, až je tě na holku škoda“). Herci, hlášky a idylické vykreslení společnosti (usměvavá prodavačka, mezilidská slušnost) – co víc mohou dnes normalizační komedie nabídnout? Vkusnou zábavu a poučení už jen horko těžko. 55% (11.09.2017)