Pán prílivu

Trojkové filmy jsou čirý průměr. Pětkové čirý nadprůměr. Co ale ty čtverkové? Silnější než průměr, ale ne dost na to, aby dosáhly nadprůměru? Možná. Možná filmy, které vás zamrzí i naserou zároveň, právě proto, že měly navíc, ale cosi jim k tomu prostě schází. Nevíte přesně co, ale prostě to tak je. Chybí jim to něco, co vás dokáže rozechvět, rozčísnout vejpůl, zlomit v pase, rozdrtit na kousky a pak znovu poskládat jako kostičky z Lega. Pán přílivu je bohužel přesně ten typ čtverkového filmu, kterému fandíte a rádi byste, aby na vás zapůsobil silněji než může...ale přitom cítíte, že na to nemá. Přesto, že tyto ambice zjevně měl, ale nějak to prostě dře. Na druhou stranu třeba Dvě tváře lásky je tak neambiciozní film, že si ho skoro ani nevšimnete a přitam tam to všechno je. A je to tam s takovou lehkostí a těm dvěma to věříte, jakoby to žili. Možná to jen problém Pána přílivu - je trochu moc snaživý a trochu moc ambiciozní. A proto to úplně nefunguje. Ani chemie hlavních představitelů, ani trochu překonstruovaný příběh. A je to škoda. (23.04.2020)

Tentokrát mi Streisand sedla. A je téměř zázrak, že jako režisérka i jako herečka. Ve dvojici s Nickem Noltem jim to slušelo a ke konci jsem jim to vyloženě přál. Pán přílivu je parádní drama hlavně díky pomalému odtajňování minulosti. Pokud bychom zůstali v přítomnosti, je to jen další romantické drama, které nemá ničím zaujmout. Ale jak mě flashbacky ze začátku rušily, pomalu jsem je vyhledával víc a víc a jejich finále, které rozkrylo mnohavrstevné drama, bylo parádní. Jen konec, i když ve finále vlastně dobrý, mě rozesmutněl. Dobrý film. (25.06.2021)

Kolika ran je třeba, aby předčasně zemřelo dětství ... a jaké zkoušky vám přebarví na černo svět - a budoucnost ? Drama, které má na první pohled snad až příliš velké ambice, když mu nestačí vnitřní problémy a každodenní zápasy jedné rodiny a naordinuje jí nečekaně brutální zásah zvenčí. Jakoby testovalo, co všechno ještě vydrží. Nicméně osud je lhostejný a tudíž i neobyčejně tvrdý a nesmlouvavý kouč ... a jeho hrátky jsou mnohdy nad síly jednoho člověka. Možná i proto jsem přesvědčená, že právoplatným pánem přílivu může být leda tak Měsíc ... ten vzdálený poutník bledého uhrančivého svitu a tajemných dlouhých stínů, naoko nezávislý a přece věrný druh Země, který k sobě odedávna v pravidelném rytmu zdvihá hladiny světových oceánů. (10.08.2017)

Přeslazené okamžiky a dialogy? Nejspíš jo. A co jiného je život než nejpokleslejší brak, nejnevkusnější kýč a nepřetržitá řada oslími můstky spojených nejneuvěřitelnějších náhod, za jaké by obecenstvo vypískalo i scénáristu venezuelského seriálu? Jediný rozdíl mezi Pánem přílivu a realitou vidím v tom, že na chlapy jako Nick Nolte narazíte vzácněji než na garnáta v kanále a na lásku jak trám jakbysmet. Tak si jich važme a litujme každého, kdo nikdy v životě nevyslovil ty přeslazené, kýčovité a patetické věty a nemyslel je smrtelně vážně. (07.12.2008)

Hodně smutný příběh o dětství, které definitivně skončilo jedné noci. Na tomhle filmu mám ráda jeho konec....."Ale je to záhada života, která mě teď zajímá. A hledím k severu a znovu si přeju, aby byly každýmu muži a každý ženě dány dva životy. Na konci každýho dne projíždím Charlestonem a když vyjíždím na most, kterej mě dovede domů, cítím jak se ve mě tvoří slova, nedokážu je umlčet nebo vám prozdradit proč je říkám, ale když jsem uprostřed mostu, ta slova se mi derou na rty a já šeptám jako motlitbu, jako politování, jako chválu, šeptám....Lowensteinová...Lowensteinová..." (12.03.2013)