Pán prílivu

Cvokařka s nemalým frňákem usazeným mezi svůdnýma očima a její hromotlucká chlupatá deka přeplněná sarkasmem i traumaty poznávají účinky terapie láskou.. Po čase mě už poněkud obtěžovala Howardova hudba, ale díky poctivému přístupu autorky, ochrannému štítu humoru (vládne večírek se stradivárkami) a funkčnímu rozuzlení se James Newtonův univerzální sladkobol jeví jen jako malichernost. Romantika a tajemství, to dámy a pánové někdy může být pěkně silná kombinace.. (27.07.2017)

Pomerne neobyčajný príbeh jedného chlapa (a ďalších veľmi dôležitých osôb jeho života) podaný v pomerne obyčajnom hollywoodskom balení. Ale to ani nie je výčitka, skôr konštatovanie. Psychologicky je všetko dostatočne dôveryhodne podané, čo ešte umocňujú skvelé herecké výkony vlastne úplne všetkých. Zamrzí trochu, že Krabbého postava je na takto ambiciózny film príliš jednorozmerná, ale jej prítomnosť vzhľadom na Wingovu postavu a jej minulosť chápem. Mám dojem, že takéto "malé" filmy zo súčasného mainstreamu vymizli, čo už ale výčitka je. Tomove tajomstvo som si pamätal ešte z prvého pozretia spred 20 rokov, čo je trochu škoda, pretože asi by na mňa film pôsobil ešte silnejšie. (08.04.2018)

Dávnejšie som sa pokúšal film sledovať, ale nešlo to, takže zostal bez hodnotenia. Ani teraz som nebol dokonale spokojný, hlavne pre tú dĺžku, ale tak to v psychologickej praxi chodí, že výsledky neprídu len tak odrazu. Táto psychiatrička sa tomu oddala ešte viac, až mi tie výjavy z minulosti boli dosť nepríjemné. (30.11.2018)

Pán přílivu zažil, jaké to je, když jeden přestane být pánem toho, co se děje s ním a jeho životem a nebyl by se z toho vybabral, kdyby osud jednoho dne nepřestalo bavit hrát s ním bojovou hru a neposlal mu do cesty cílevědomou raketu s velkým nosem a diplomem z psychiatrie. Zručně napsaný, natočený i zahraný příběh o léčbě dávných traumat pomocí terapie trpělivostí a láskou. Ale že bych to musela vidět dvakrát… (23.12.2015)

Příběh o traumatech kazících život, ze kterého se poměrně překvapivě vyvine silná (protože smutná) romantika. Způsoby vyprávění se za třicet let značně změnily, cynický člověk se zamyslí nad tím, zda jizvy minulosti skutečně zahojí přiznání strašlivého tajemství jiné osobě a popřemýšlí nad tím, jak si režisérka Streisandová plánuje scénku, kde se tulí v růžových podkolenkách na houpacím křesle k odbarvenému Noltemu. Ale je těžké nepropadnout části filmu, kdy dvě postavy unikají vztahem z klecí svých ne úplně šťastných životů a užívají si štěstí a naději. (30.04.2020)