Salvador

Pokud se filmů s podobnou tématikou válečných zločinů a občanských válek ujme dobrý režisér, tak je skoro vždycky jisté, že takové filmy budou fungovat. Stejně jako třeba když se díváte na Hotel Rwanda, i v Salvadoru nejprve nevěříte vlastním očím, postupně jim věřit začnete a potom jim věřit nechcete. 8/10 (08.11.2013)

"Věřil bys tomu, že dalším prezidentem Spojených států bude přímej potomek šimpanze?" Věřil. Je to země neomezenejch možností a primáti mají svá práva. O to tu ale nejde. Tady jde o občanskou válku v Salvadoru a o tý vím z "objektivních" reportáží Rudýho práva úplně všechno. Takže jako odborník si to vysvětluju tak, že se USA domnívaly, že se jim Rusové pletou do vnitřních záležitostí Salvadoru a zasáhly. To je taková ta klasika. Mě však víc bavilo to svědomí Ameriky v podání levičáka Stonea. A taky vysvětlení, jakej je rozdíl mezi levičákem a komunistou. Díky za to. A hlavně díky za informaci, kde si za sedm babek sedne panna chlapovi na obličej. Kdybych někdy v Hondurasu špatně odbočil, tak toho možná využiju. (14.07.2022)

Tentokrát trochu slabší Oliver a jeho standartní politické hrátky. Tady se teprve zaškoloval před svými lepšími filmy. Ostatně například Četa je ze stejného roku jako toto. Každopádně film v rámci možností určitě táhne především skvělý Woods který si z toho udělal vesměs one man show. Jinak průměr se zvláštním zpracováním.55% (29.11.2022)

Teprve druhý (a první významnější) film Olivera Stonea udivuje nejenom jistou režií a výkonem Jamese Woodse, ale také jasným formulováním nepopulárních politických postojů. Stoneovu odvahu bych chtěl mít. Není z režisérů, kteří by se báli přiklonit k jedné či druhé straně. Naopak, vědom si moci médií, považuje za svou povinnost přinášet kromě zábavy i vyhraněný názor. Salvador si po celé dvě hodiny drží slušné tempo vyprávění a ačkoliv se mi střih zdál zprvu příliš zbrklý a scény tudíž pro nalezení té správné cesty k hlavnímu hrdinovi příliš krátké, ke konci v podstatě nemáme na vybranou, než mu držet palce. Bezostyšná manipulace s divákem, anebo důmyslná forma kritiky masmédií? Stone dokáže být v přístupu k divákům nemile zákeřný a vstříc ochotně vycházející zároveň. Něco jako happy end v jeho (a tím pádem ani v našem) světě neexistuje, zde nejde o důsledné držení se reality, spíše o pózu typickou pro Stoneův vztah k americké kultuře („udavte se svými dobrými konci!“). Jde o útok jasně namířený proti vládě Spojených států a ačkoliv to možná nebyl záměr, jde o příběh nadčasový. Vždy zde budou ti silnější, kteří by logicky měli pomáhat těm slabším, jenže, proč by to dělali, když jim to nic nepřinese? Navíc, neadekvátnost prostředků použitých k vyřešení těchto „drobných patálií“ nikoho příliš neznepokojí, jak ostatně říká jedna z postav: „Tahle válka nikoho nezajímá“. Stone dokáže vyprávět velice poutavě a se zápalem pro věc, problém umí analyzovat s děsivou pečlivostí, co se detailů týče. Salvador je silný film oprávněně vzbuzující silné emoce, v konečném důsledku mě na něm mrzí právě ta absence pohledu z více úhlů, ale vzhledem k tomu, že ten ani nebyl záměrem, nic mi nebrání dát hodnocení nejvyšší. 90% Zajímavé komentáře: Visáč, Vitason (17.12.2007)

Američané se ve své hrůze z komunismu v mnoha zemích spojili klidně i s ďáblem. Tohle je velmi dobrý příklad za všechny. James Woods je jako hlavní notorik natolik přesvědčivý, že nevěřím, že by Richard Boyle zvládl napsat dopis, natož pak spolupracovat na filmovém scénáři. Z představitelů tzv. novinářů jediný John Savage celou dobu působil dojmem, že ví, kde a proč je. Oliver Stone to měl v hlavě srovnané a přesvědčivě našlápl svou kariéru jakožto filmařské „svědomí Ameriky“. (26.07.2013)