Čata

Byl bych to byl býval viděl v osmdesátých letech, byl bych býval byl asi nadšen. V roce 2008 ve mě tento film nevyvolává nic převratného. Je to jisto jistě skvěle zvládnutá prácička, vykreslující dokonale vietnamskou válku, ale něco podobného jsem už viděl několikrát. Tento válečný film ovšem ostatní dílka v něčem převyšuje. Je to ona krutá realita a žádné zlehčování jinak zbytečného konfliktu. 80% (01.10.2008)

Ako dôveryhodne zobrazíme peklo, ak ho neprežijeme na vlastnej koži? Oliver Stone prežil vlastné útrapy, aby nám o tom mohol podávať svedectvá, skrz svoje vlastné zážitky nám predostiera príbeh človeka, ktorý vstupoval do vojny s akousi detskou naivitou a splnením si snov a infantilných predstáv o národných hrdinoch, ktorých peklo posilňuje a vracajú sa ako víťazi... dívame sa dve hodiny na film, pri ktorom nám je jasné, že v tej vojne sa nikto nestáva hrdinom, nikto nezomiera hrdinsky a za vlasť, ale ako úbožiak, ktorý musel prežiť svoju vlastnú vnútornú vojnu, aby sa vrátil do normálneho sveta čoby psychicky zmrzačená troska. Imponuje mi nepriame režisérove zobrazenie vonkajšieho pekla a konfliktov politických velikánov, ktoré sa prelínajú s utrpením človeka a prinášajú bytostné následky. Nádherná hudba, nádherné herecké výkony, nádherný filmový epos...... a ako píše Kleopatra, k nebesiam pozdvihnuté ruky sú tou najúchvatnejšou a najkrutejšou scénou. (13.11.2009)

„Jestli je nějaký nebe, a já doufám, bože, že je, tak tam sedí nahoře, ožralej jak zasraná opice a kouří trávu, protože svý bolesti nechal tady dole.“ Obraz naprostého válečného chaosu předkládá „svědomí Ameriky“ Oliver Stone. Naturalisticky snímá osudy bandy ztroskotanců, kteří nikoho nezajímají a doma ve Státech je čeká akorát tak práce ve fabrice. „Peklo je tam, kam rozum nemůže.“ Výjimkou je naivní Američan Chris Taylor, který zanechal studií a už od prvních týdnů uprostřed válečné vřavy ztrácí svou nevinnost. Jeho loajalitu přímo v nehostinné džungli zkoušejí dva naprosto rozdílní důstojníci – a člověk zde zatraceně rychle dokáže ztratit schopnost rozlišovat dobro od zla. I tentokrát kontroverzní tvůrce mísí zanícené vypravěčství s barvitými obrazy. Autobiografický projekt šťourá do jednoho z nejpalčivějších traumat americké historie a přes všechny klady za mě nepatří do skutečně strhujících a nezapomenutelných válečných snímků. Poctivou poklonou jedné historické etapě ale rozhodně je! 75% (18.03.2009)

Chcete-li divácký válečný film bez "sračiček kolem", jen plný nepohody, mačo keců a vojenský akce, pak RAMBO 2 (kecám, PLATOON) je to pravý ořechový. Stone přišel na základě vlastní zkušenosti z Vietnamu s autentickou simulací tehdejší absurdní snahy v pobíhání džunglí tam zpátky, upadající morálky, odpočítávání dní do konce v naději se ho dožít, bez ponětí "co tu kurva vůbec děláme" a v boji s Vietcongem, stejně jako mezi sebou. To vše z pohledu privilegovanýho smrkáče (prkenný Sheen) a v plejádě budoucích hereckých hvězd. Napínavý skoro-masakr a podpálení vesničky evokuje reálný incident Mỹ Lai. I při druhé projekci jsem nebyl přímo oslněný, faktor času tu hraje mírně nepříznivě, i tak ale pamětihodný vhled do řad obyčejných postradatelných amíků hluboko v mindfuck břečce během nejkrvavější fáze bezhlavýho konfliktu. (01.03.2018)

"Praštil jsem s univerzitou. Řekl jsem, že chci pěchotu, bojovou jednotku, Vietnam." Setkání naivity s realitou obvykle dost bolí. Třeba takový odhodlaný uctívač hvězd a pruhů Chris právě odjel chránit americké hodnoty do Vietnamu. Do Vietnamu? Nad tím je třeba se zamyslet, proč se ty slavné hodnoty chrání ve Vietnamu, Korei, Sýrii, Libyi, Afghánistánu, Iráku a podobně. Odpověď je snadná - válka vytváří zisk, takže se bude válčit a lákat náborovými letáčky. Tady se Stoneovi podařilo dráždit kobru bosou nohou, ukázat skutečnou válku i odhalit charakter hrdinů. Bylo to zkrátka skvělé, jen je mi z toho trochu špatně. Těm, kteří chystají další války, je to ale srdečně jedno, protože dolary šustí a o to tady jde. (25.07.2011)