Nixon

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)

Vietnam a slet dalších událostí je fatální pro USA dodnes. Nixon porušoval zákony a z hlediska práva spáchal zločin, za který měl být potrestán. Na druhou stranu byl v dost těžké situaci a USA skutečně pod jeho vedením mělo tvrdého hráče v zahraniční politice. Zájmům své země mohl hodně prospět (všechno je to o ceně a USA jednoznačně vede v současnosti závod ke dnu)..."Už v červenci roku 1971 v Kansas City americký prezident Richard Nixon před skupinou osob zastávajících vedoucí pozice ve sdělovacích prostředcích prohlásil, že jeho země vstupuje jakožto velká civilizace do fáze, kdy se v ní objevují dekadentní tendence, které ji nakonec zničí. S odkazem na příklad starověkého Řecka a Říma uvedl, že jakmile velké civilizace začnou oplývat bohatstvím, ztratí vůli žít a dále se rozvíjet." 67%. (30.11.2013)

i ked stone tocit vie, ja som sa dost premahal aby som to vydrzal do konca (strasna dlzka, pre europanov celkom nezaujimave tema...) pri vedomi ma len udrzoval hopkins a miestami slusna atmosfera, taka perlicka nakoniec. film mal tusim premieru na berlinare 95 a tam na otazku novinara tykajucu sa tohto filmu (ako sa vam z tak vzrusujuceho materialu podarilo natocit tak nudny film?) odpovedal stone "it was a hard work":-) (13.08.2006)

,, PRETOŽE ČO JE PLATNÉ ČLOVEKU, ABY VŠETOK SVET ZÍSKAL, SVOJEJ POTOM DUŠI UŠKODIL?" Matúš 16,26...Po JFK sa Oliver Stone opäť zameral na ďalšiu významnú osobnosť amerických dejín. Nixona sledujeme od doby kedy prehral voľby s Kennedym, postupne vidíme jeho vzostup i jeho pád. Anthony Hopkins v úlohe 37. prezidenta Spojených štátov pôsobí úplne vierohodne (Oscarová nominácia po zásluhe), vidieť, ako si dokonale naštudoval mimiku aj gestá tejto ,,neslávne známej" osobnosti. Hopkins motivuje celý film a kedykoľvek sa objaví na scéne, strháva na seba všetku pozornosť. Zároveň nám Stone, ako je už uňho zvykom, ukazuje aj druhú rovinu príbehu, ktoré je zameraná na Nixonovu mladosť, avšak mne sa zdala byť trochu zbytočná. Rovnako ako pri JFK aj tu je všetko snímané výbornou kamerou Roberta Richardsona, všetko je skvelo zostrihané a ozvučené hudbou Johna Williamsa, ktorého Oscarová nominácia mi však prišla už len do počtu (34., ak som dobre počítal). Posledná polhodina je nudnejšia, no celkový výsledok to nijak nekazí a dá sa povedať, že Nixon je jednou z najlepších politickych drám, aké Stone natočil. A vlastne všetky jeho filmy sú o politike. (31.10.2007)

Myslel jsem si, že nejlepším politickým thrillerem je J.F.K. Byl jsem vedle jak ta jedle. Vedle čirého mistrovství, s jakým je natočen Nixon, bledne i tohle skvělé a mrazivé dokudrama o zavraždění Kennedyho. A to, jak Nixona zahrál Hopkins... ne, neumím psát tak, abych to dokázal důstojně vyjádřit. Pokud je vaším dosud nejsilnějším diváckým zážitkem Armageddon a nejoblíbenější knihou Kulhánkova Cesta krve, ani to s tímhle filmem nezkoušejte, byly by to pro vás zbytečně zabité tři hodiny, které byste mohli strávit třeba hraním Dooma. Ale pokud považujete J.F.K. za mimořádně strhující a podnětný snímek, tak se připravte, že Nixon je dramatičností, realističností a složitostí a "mrazivostí" ještě o úroveň výš. Pane Stone, máte mou hlubokou poklonu. (P.S. splnil by se mi velký sen, kdyby někdy některý český režisér natočil něco podobného, samozřejmě o odpudivosti, nelidskosti a špinavosti české politiky). (08.03.2005)