Medzi nebom a zemou

Celý snímek na mě působil dojmem, jako kdyby byl z jiného vesmíru. Jakožto zdejší největší odborník mohu říct, že tohle se Oliverovi hodně povedlo. Z nějakého záhadného důvodu mě to celé velice intenzivně emočně zasáhlo, což se už proklatě dlouho ničemu nepodařilo. Dokonce se přiznám, že mi v závěru ukáplo i tři a půl slz. Strašně je mi sympatické, že se Stone dokáže koukat na určité události z trošku jiného pohledu, řekl bych z takového více lidského pohledu a soustředit se tak na skutečné problémy. Po mnoha filmech o válce z Vietnamu, jsem si ji snad poprvé mohl prohlédnout z pohledu lidí, kterých se dotkla ze všech nejvíce. Obzvlášť musím pochválit hudbu pro mě nepříliš známého Kitaró. Hudba byla naprosto božská a jsem si jistý, že posunula snímek o několik úrovní výš. Dost mě překvapilo, jak celým filmem proplula Hiep Thi Le, a to takřka bez hereckých zkušeností. Strašně mi sedlo do noty buddhistické pozadí snímku. Skvěle se prolínalo s hrůznostmi války. Neskutečně se mi líbila spousta vyřčených myšlenek. Opravdu neobyčejně přínosný a neskutečně lidský film. Myslím, že Oliverova matka, které film věnoval, může být na syna právem hrdá. Skvělý film s naprosto kouzelnou atmosférou, který nejsem schopný ani za týden plně vstřebat. (21.06.2018)

Třetí část Stoneovy vietnamské trilogie sice nedosáhla takového úspěchu jako předcházející Četa a Narozen 4. července, ale stejně se jedná o pozoruhodný film, v němž Stone nahlíží na vietnamskou válku z jiného, avšak neméně děsivého úhlu. Nepřiklání se ani na jednu stranu konfliktu, ale ukazuje na prostých lidech, jak tíživé je dostat se mezi dva mlýnské kameny. Skvělou práci odvedl kameraman a stejně tak i herci. (25.03.2013)

3. diel - vietnamskej trilógie s filmovým názvom Medzi nebom a zemou, má spoločný súčet, v podobe jedného režiséra a scenáristu - súčasne, čiže OLIVER STONE. Bohužiaľ, záverečná časť, absolútne nemá to, čo dvaja predošlí, plnohodnotní zástupcovia daného žánru, Narodený 4. júla, z roku 1989 + originálna, pôvodná Čata, z roku 1986, ma naprosto fascinujúcim spôsobom zaviedli do určenej problematiky, ktorá sa týkala vojny vo Vietname, a jej následky na rôzne postavy v nej. Tentokrát sa pozerám na vojnu, z pohľadu dedinského vietnamského dievčaťa, ktoré si toho hodne prežilo. Strašne zle to pôsobí na diváka, keď má najmä režisér, aj scenárista, akúsi tvorivú krízu, ktorá mňa, v tomto prípade, značne znervózňovala... Ešte sa dá oželieť, čo sa deje doma v postihnutej zóne, ale po spoznaní sa s americkým vojakom, do ktorého sa táto slečna zamiluje, aj pod určitým nátlakom, a po samotnom príchode do spojených štátov, tak stačí sa pozrieť na 60 - 70 % scén z amerického prostredia, ktoré mi pripadali, že ich skomponoval nejaký retardovaný debil z pomocnej školy, a nie vynikajúci režisér Stone, ktorý práve za predošle dve časti, obdržal od americkej Akadémie, Oscary za réžiu. Často v týchto rokoch obsadzuje Lee Jonesa, ktorý nie je vyslovene zlý, ale je ho, skrátka už akosi priveľa... Naopak, HIEP THI LE, hlavná postava Le Ly, je oveľa uveriteľnejšia, ale ani ona, nie je úplne stotožnená so svojou rolou, hereckým výkonom chýba väčšia miera autenticity, to isté platí aj o samotnom snímku, ktorý má niekoľko zubných kazov, ktoré celkovo kazia výsledný dojem, ktorý je u mňa značne rozpačitý, lebo som si zvykol, že Stone to s Vietnamom myslí vážne, tu akoby sa ZASEKOL. Je to dlhý a nudný, strašne nezáživný, nepútavý film, ktorý ma na plnej čiare sklamal, a to som chcel ísť ešte s hodnotením o stupeň nižšie ! Veľká nespokojnosť sa dostavila, ako blížiace sa vianočné sviatky... (29.11.2016)

Úžas, to je první slovo, které mě po shlédnutí tohoto filmu, "natočeného podle skutečných událostí", napadne. Američané točí film o traumatech, které sami způsobili. Proč tato historická fakta, kdy roky se pokouší porazit Vietnam, a nedaří se jim to, a Vietnamci zasluhují obdiv, tak dostávají všechny možné formy "továrny na sny"? Divák se stále chytá.... Ať už jde o tenhle sentimentální a moralizující film, o mezilidských vztazích, a moudrech, anebo o akční filmy pro chlapáky a chlapačky. A přece mě to mírně pobavilo, protože to se nedá jen tak vymyslet.... Heaven and Earth 1993 (06.08.2015)

Z vietnamské trilogie Olivera Stone mě tento film oslovil nejméně. Bylo velmi těžké zpracovat tak silný příběh do dvouhodinového filmu. Emocí bylo tak moc a tak rychle po sobě, že jsem je po celou dobu filmu nedokázala zpracovat - prožít. Navíc se mi pořád vkrádaly myšlenky, zda podobné tragédie zanechávají američtí vojáci i v jiných zemích, kde "šíří demokracii". Afghánistán, Irák či v okolí některé z 823 amerických základen rozmístěných ve více než 130 (ze 194) zemích světa. Snad o tom někdo podá svědectví jako Stone v tomto filmu. Průměrem hodnotím zpracování, nikoli příběh. (20.09.2014)