Dotkni se mých ran

Byla jsem velmi skeptická, ale nakonec se mi to líbilo. Stejně tak jako jiné korejské seriály, i tenhle měl jistá hluchá místa a ještě navíc strašně dlouhou stopáž jednoho dílu, ale neshledala jsem u něj nějaké jiné závažné „chyby“, které by bránily v pohodlném sledování. Jasně, není to tradiční romanťárna z Korey, ale asi díky tomu je ten seriál tak fajn. Ze začátku jsem si říkala kvůli výrazu hlavního ošetřovatelského hrdiny, že buď ten Kim Soo-hyeon během své hrací pauzy zapomněl, jak se má hrát, nebo prostě hraje svou postavu přesně, jak to má být; poměrně špatně čitelnou, s divný falešným výrazem. Dávám 4*, můžete si domyslet, jak to nakonec bylo. Vzhledem k jeho charakteru postavy, která měla být taková nemastná neslaná, nemohl pořádně zazářit; hlavně hrál obyčejného chlapa a takový na obrazovkách ani zářit nemohou. Místo něj se však blyštila hrdinka v podání Seo Ye-ji a sakra jí to šlo. Nemluvím jen o jejích extravagantních róbách, které jí náramně slušely, ale i o povaze hrdinky, kdy se za drsným dospělým skrývá rozmařilé dítě. A když už je řeč o dětech, mentálně postižený starší brácha v podání Oh Jeong-sea byl skvělý. Nešlo ani tak o způsob řeči, ale o všechna ta malá či větší gesta a pohyby, co dělal. Utírání nosu, zbytečné kroky navíc, tam a zase zpátky, pohyby rukou. Skvělé. Tihle tři byly stěžejními postavami, ale tenhle seriál jsem si zamilovala i díky postavám vedlejším, ať už se jednalo o ředitele ústavu, kamaráda, co vždy bratry sleduje, ať už se přestěhují, kam chtějí, paní domácí s její dcerou nebo spoluzakladatele knižního vydavatelství a jeho podřízenou, která si hraje na mladší. Všichni měli to své, drželi se toho, nevybočovali ze svých charakterů, které nebyly podány ploše. Všichni byli neobyčejně obyčejní a dohromady jim to strašně klapalo. Hodně drobných věcí se mi na seriálu líbilo, dokonce i to, že v podstatě vyvrcholení přišlo ve 14. díle a poslední dva díly jsme se tak nějak plácali. Ale jinak, než je zvykem v jiných seriálech, kdy se ještě narychlo vymyslí nějaký na hlavu postavený zvrat, protože tyhle dva díly měly smysl. Chápu ovšem, že to může někomu přijít zdlouhavé, nudné a s moc malým počtem úžasných rande, ale já jsem strašně ráda, že jsem vypadli se Soulu k moři, i když k psychicky narušeným. Asi se mi to líbilo hlavně proto, že i přesto všechno (premisu, hlavní hrdinku, vraždu matky) se to drží při zemi. Trochu slice of life. Silné 4*. (01.09.2020)

Na tenhle seriál jsem se hodně těšila už kvůli Soo-hyeon Kimovi, který byl o fous zastíněn kolegou Jeong-se Ohem, který podával teda neuvěřitelný výkon. Ona ani Ye-ji Seo se nenechala zahanbit. Na jejich herectví je opravdu radost pohledět. Na korejské poměry tento seriál vybočuje z řady a diváka naprosto uchvátí. Vlastně každá epizoda vás něčím dostane. Propojení s pohádkami bylo netradiční, ale byla to trefa do černého. Líbily se mi i samostatné příběhy jednotlivých pacientů. A i když vás některé scény rozeberou, zároveň seriál dokáže pohladit po duši nevídaným způsobem. (22.08.2020)

Hodně zajímavý seriál a to hned z několika pohledů. Ye-ji Seo a Jeong-se Oh si to trochu ukradli pro sebe, ale i většina vedlejších postav byla více než zajímavá. A přiznám se že i vrchní sestru jsem měl většinu seriálu rád. Velmi dobrý je i celkem zvláštní způsob vyprávění, který se občas vrací do přeskočených částí děje a prolíná se s jednotlivými animovanými příběhy. Docela mě překvapilo že mi ani na chvíli nevadil rychlý přechod od komedie k serióznímu dramatu a naopak. Osudy jednotlivých pacientů OK byly zpracované rovněž skvěle. 90% (26.09.2022)

Mínusy: Zpočátku jsem se úplně ztrácel v žánrovém mišmaši. Zpomalené nebo úplně zmrazené záběry mě časem až otravovaly. Seriál mohl být kratší a odpustit si chtěně poeticko-mysteriózní atmosféru... Plusy: ...ale musím i uznat, že se tvůrcům povedlo skoro nenápadně přivést všechny postavy k civilní a pozitivní katarzi (i když to zároveň znamenalo, že Ko Mun skoro ztratila osvěžujícně brutální přímost a věcnost). Počítám tam i dvojí "odmilování", které nakonec nevyznělo jen tak, že dotyční předtím mířili mimo svou ligu a teď by se měli spokojit s "2. jakostí". Oslnivě krásný ústřední pár (ale bohužel mě rozčiloval Kimův chybějící ohryzek). Fenomenální Ohův výkon v roli bratra autisty. Hodnocení: 82%. (05.03.2021)

Když mi kamarád seriál doporučoval s tím, že "ta hlavní herečka je hrozně hezká", s úsměvem jsem mu to odkývla a řekla si, že Seo Ye-ji je sice kočka jako hrom, ale že můj hlavní zájem bude nejspíš jinde. Chyba, podceňovat sílu a ženské charisma a myslet si, že vůči němu budu imunní. Pro mě osobně se od teď stává Seo Ye-ji něco jako drogou. Kim Soo-hyeon byl skvělej a čím dál lepší, ale většinou neměl šanci ukrást si scénu pro sebe. (I když pak už to - když mu to scénář dovolil - taky dokázal.) Nejen, že vedle sebe měl tuhle nádhernou, charismatickou ženskou, z druhé strany vedle něho bodoval starší kolega Oh Jeong-se, který v roli jeho bratra hraje (podle mě) zatím svoji životní roli. Jeho autista byl dokonalý a já se prostě jenom klaním. Beze slov, zato až k zemi. I když jsem to měla původně v plánu, nevidím nakonec důvod v tom, abych se tu rozepisovala o svých obavách ohledně kvality a autenticity seriálu, které jsem si na základě ukázek a propagace seriálu utvořila. To byla zase hloupost. Každopádně, hemží se ve mně mraky pocitů a hlavu mám plnou myšlenek. Snažit se je nějak organizovat by teď bylo asi marný, takže to zakončím zatím (a třeba napořád) jenom tím, že jsem se přes pohádky dostala do hloubek, o kterých jsem ani nevěděla. Tohle je láska, 5* (31.10.2020)