Rozruch ve městě

Neobvyklá informační hutnost prologu vyvolává dojem, že film nezačal in medias res, ale dokonce až poté, co se všechno odehrálo. Skoro polovinu stopáže jste pak kromě probíhajícího dění zaměstnání otázkami týkajícími se děje minulého, shrnutého v úvodu bez vysvětlení souvislostí. Stevens nám proniknutí do vyprávění neusnadňuje. Neudělá pauzu, aby vysvětlujícím monologem nebo flashbackem objasnil, k čemu všemu došlo. (Oddalováním momentu prozrazení, který fakticky nikdy nenastane, jsme neustále drženi v nejistotě, čemu napomáhá také obsazení Caryho Granta, jehož nečitelnosti o rok dříve mistrně využil Hitchcock v Podezření). Právě naopak – přidává na obrátkách a zapojuje do příběhu nové postavy, což dosahuje absurdní rozměru ve scéně, kdy se v jednom pokoji sejde snad půlka města. Teprve pak přichází zpřehlednění a vyprávění je až do konce víceméně omezeno na dva muže a jednu ženu. Zejména ona dodává filmu, který začal jako kriminální thriller, výrazně komediální nádech. Vtipná (a podvratná) je již skutečnost, že stereotyp roztržité a nesoběstačné ženy naplňuje záměrně, aby odvedla pozornost od přítomnosti skrývaného muže. Méně vypočitatelnou zůstává také po zbytek filmu, ale to už je její chaotičnost motivována požadavky vyprávění, které někdo musí udržovat v běhu. Ke zpomalení zběsilého screwballového tempa dochází až v poslední třetině, která věnuje více prostoru soudní linii a profesorovi. Záběry jsou delší, střídání úhlů a délek záběrů méně časté, tedy v souladu s povahou řešených témat a člověka, který v životě potřebuje řád. Podobu Rozruchu ve městě v podstatě určuje povaha dvou potenciálních snoubenců hlavní hrdinky, jednoho rozvážného a jednoho spontánního. Těkání mezi dvěma žánry Stevensovi umožňuje konstantně nenaplňovat či obcházet naše očekávání, jelikož s jistotou nevíme, na jakém žánrovém teritoriu se film pohybuje. Výsledek připomíná dva filmy (sebe-shazující se a melodramaticky vážný) vklíněné do sebe. Pozoruhodné, ale zároveň rozpačité a v žádné žánrové poloze plně uspokojivé. 75% (16.01.2020)

Classic Hollywood First Class,bláznivý komedializmus,pre mňa eskapický,určitý propagandizmus,emocionalizmus,utopizmus. Georgov-Gunga Din bol posledný,ktorý som videl,režisér vysokých parametrov,ktorý pozýva kolegu z Gunga Din,Caryho Granta,aby bol konfrontovaný s okolím ako väzeň,utečenec Leopold Dilg,ktorý nezdrhol z Leopoldova,no aj tak má šťastie,kam ho nohy dovedú...Ku krásnej a krehkej Nore Shelley(Vďaka p.Bohu,že nie k Norike Mojsejovej...) a ku kalibru najvyšších kruhov,profesorovi Lightcapovi,kde Leopold najprv berie na seba podobu záhradníka Josepha,aby sa neprezradil...Profesor je ctižiadostivý,justícia znamená pre neho len čistú pravdu,kde lož má krátke nohy,zistí,že Leopold je nastrčená figúrka v záujme mocnejších,vplyvnejších,ale aj na nich dôjde.Jean Arthur a Roger Colman sú famózni,radosť nekonečného vesmíru ich sledovať,Cary Grant je čerešničkou na torte.Talk,talk,talk,áno presne,bude o čom,s kým,pochopenie situácie a nastolenie poriadku.Geniálny Classic Hollywood v plnej paráde!Classic Hollywood Forever! PS:„Bol by som schopný dušu moju zapredať samému Diablovi,aby som sa dostal na pár minút do ich obdobia,keď film znamenal TO,čo neznamená DNES!” (17.11.2014)

Cary Grant, obviněný ze žhářství a vraždy, uteče z vězení a ukryje se na půdě domu své přítelkyně z dětství Jean Arthur. Domu, který si o pár minut později přichází pronajmout věhlasný psychiatr Ronald Colman. Podivné chování Arthurové, hekticky těkající mezi ním a půdou, profesor zpočátku sleduje s profesionálním zaujetím a chvílí to vypadá na starou dobrou bláznivou komedii, ale to se tak úplně nepotvrdí. Film je rozkročen mezi screwballovou komedií a sociálně-kritickým dramatem a s tím mám trochu problém. Chvílí se v něm bláznivě pobíhá a vymýšlejí se improvizovaná vysvětlení pro zdánlivě nesmyslné chování hlavní hrdinky, chvíli na to se zcela vážně medituje nad povahou pravdy, cti a viny. Asi bych Rozruch ve městě nedoporučil někomu, kdo chce vidět zkrátka jen typický screwball s Carym Grantem, mimo jiné i proto, že Grantova postava je zde pasivní a hybateli děje jsou Colman a Arthurová. Rozvážný Ronald Colman filmu - možná neplánovaně - s přehledem dominuje. Stylově nevyrovnaná, ale pořád nadprůměrná komedie. 60% (16.02.2011)

Just great! Tohle je to správný - ani na okamžik zábava neklesá. Opravdu produkt zlatýho věku komedie a filmu, kdy člověka (tedy aspoň mě) baví úplně všechno. Zápletka srandovní, herci srandovní, dokonce i trochu filosofování se nám dostane. A k tomu nepopiratelná hvězdnost Granta, Arthurový a Colmana. (14.09.2015)

Zkrat(k)ovitě: Cary Grant je střevo! Má hlas jako řemen a k tomu neuvěřitelnou paletu mimických výrazů, což ho posunuje do abnormálního stavu (II. rytířský level). Cha! Má-li člověk slabost pro tenhle typ komedií s legračním postojem všech herců, bude nadšený. Já jsem od přírody mimo svou generaci, takže se nad černobílým filmem neofrňuju, leč vím, že pro někoho infantilní přehrávání (které je však nutné!), bude naprosto neúnosný. Částí radosti je fakt, že jsem senzačně ulevil mozku od přemítání o bytí a nebytí :) Ježíši, to jsem zase napsal blábol! (24.06.2010)