Svatby pana Voka

Historická komedie, která stojí za shlédnutí díky představiteli hlavní role. Vtip sice není většinou tak lehký, občas je i lascivní a těžkopádný, ale na druhou stranu nikoho neurazí a své poslání zábavy víceméně plní. Být aristokratem mělo zajisté své výhody. Radosti života se třásly na své utrhnutí a povinnosti šlo vykonávat s hravostí. Hlavní postavou je poslední Rožmberk Petr Vok (dobrý Miloš Kopecký), jehož jedinou starostí je vyhledávat nové objekty k uspokojení své sexuální touhy. Podstupuje jedno dobrodružství za druhým. Se sebevědomou drzostí rozevírá svou náruč a natahuje své nenasytné a nenechavé ruce na další a další mladé půvabné dívky a ženy. K další jeho všední starosti patřilo provádění kanadských žertíků. Tyto dvě starosti se i vzájemně prolínaly a proplétaly. Ano, být aristokratem mělo své nesporné výhody. Z dalších rolí: suchopárný císař a adresát Vokových vtípků Rudolf II. (příjemný Pavel Landovský), císařův oddaný kancléř Slavata (Vladimír Brabec), Vokův serióznější bratr Vilém z Rožmberka (sympatický Otakar Brousek st.), Vilémova puritánská manželka Anna Marie (Marie Drahokoupilová), Vokem vážně pojatá snoubenka Kateřina z Ludanic (půvabná Darina Chlebová), Vokův nejvěrnější pomocník Šimon Lomnický (zajímavý Jan Schánilec), Vokův všehoschopný sluha Cyril (dobrý Václav Sloup), Vokův purkrabí Tataus (Alois Müller), ochmelka a Vokův hofmistr Smrk (Jaroslav Moučka), či členky rozlehlého Vokova fraucimoru Madlenka (Stanislava Bartošová), Zuzanka (Julie Jenšíková), Aranka (Helena Lišková), Babeta (Daniela Pokorná), Dorotka (Eva Lorenzová), Aloisie (Petra Nohová), Albína (Jiřina Pechová), Belina (Marcela Pešinová), Aida (Eva Trejtnarová-Hudečková), Osifa (Taťána Unkurovová), Hilda (Jana Posseltová) a Uršula (Hana Vítková). V rámci zachování rodu se lidé dobrovolně zbavují svobody a lezou do chomoutů. A pokud jste zadlužený aristokrat, je svatba jednou z mála možností, jak se dostat ze svízelné a svazující situace. Film nepatří mezi klenoty, ale stále jde o příjemnou zábavu, která se pokouší ukazovat historii z té veselejší, radostnější a živočišnější stránky života. (08.07.2016)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Skvělá situační a konverzační komedie, které vládne hláškující a intrikující Miloš Kopecký, který do role vnesl vše, co od něho očekáváme. A protože na kostýmech a výpravě se také rozhodně nešetřilo, navíc se zde intrikuje s neobyčejnou kadencí, nabízí se srovnání se slavnou francouzskou komedií Pošetilost mocných. A nutno říci, že Svatby pana Voka ji svou vícevrstevnatostí překonávají, zvlášť když začne hláškovat i mladá Kateřina. A tak zatímco kroniky a učebnice historie nad tímto pohledem na pana Voka pláčou, divák se královsky baví. (15.11.2021)

O Petrovi Vokovi som pri návštevách Južných Čiech počúval iné historky a jeho príbeh by bol hodný sfilmovania. Bolo by to určite znateľne lepšie ako táto historická zlátanina pod taktovkou Steklého. Film ozaj stojí na Kopeckého umení, ktorému som všetko veril. Veľmi dobre sa vžil do roly Petra Voka. Historické nesúvislosti napr. so zámkami na Červené Lhotě či Telči, zosmiešňovanie Rudolfa II. nebudem rozpitvávať. Na záver len vyzdvihnem fajn výber pani Chlebovej do roly Kateřiny z Ludanic. Krásna žena. (30.12.2015)

Miloš Kopecký jako zestárlý proutník a Pavel Landovský jako Rudolf II. Úžasná kombinace. Nechápu nízká hodnocení. Film plný úžasných hlášek, které na vás sypou herci formátu pana Kopeckého, nádherně jízlivého humoru, krásných gagů, do toho nádherná hudba v čele s průvodní písní zpívanou Waldemarem Matuškou. Mimoto taky životní role pro Václava Sloupa. Mimochodem, jednu hlášku za všechny zde musím uvést: "Takové klevety psát o našem nejjasnějším císaři... A plné pravopisných chyb!!! Copak debil se píše s tvrdým Y???" " (19.03.2009)