Siréna

Velmi atmosferický snímek, v úvodu špinavě poetický, který těží především z autenticity prostředí a poměrně inovativních přístupů k práci se střihem. Snímek nezapře inspiraci ruskou montážní školou. Samotný příběh se nese v duchu poetiky socialistického realismu, takže vše je jasné, přímé a zřetelné. Přesto to snímku na kvalitě neubírá. Horší je, že přepracování románu do filmové podoby si vyžádalo řadu škrtů, tudíž je děj občas chaotický. Není problém se v něm vyznat, jen prostě něco chybí. Siréna je však po filmařské stránce vydařeným snímkem, který převyšuje o několik tříd následující třídní taškařice. (18.08.2010)

Režijně je toto dílo na r. vzniku 1947 někde na úrovni r. 1965. Herecké výkony skvělé. Ihned mě napadlo to co sportovce. Stalo se v Turíně po česku. Sociální linka se mi líbí, nabízí otázku "Kde bychom byli bez sociální demokracie a bez odborového hnutí". Celá společnost by byla nemocnější, než je dnes a i tak je velmi nemocná. Stačí navštívit Afriku, či islámský svět..tak v takových sračkách by byl náš dělný lid. Na rozdíl od Stalo se v Turíně mě vadí komunistická ideologie schvalující rabování, krádež a násilí. Vyřešte svou bídu okradením, případně zabitím zlého továrníka. Tím se vyřeší pravý opak. (04.11.2012)

Skvěle přeambicioznělý pokus Steklého zkombinovat budovatelskou naivitu s historickým traumatem. Scénická revoluční návodnost a ruská montážní škola se zde potkává s rekonstrukcí střelby do dělníků a popisu jejich útrap natáčené ve skutečných prostorách Kladenských dolů i jejich okolí. Z estetického pohledu tak vznikl zajímavý paradox, kdy film po vzoru socrealismu a obdivu k průmyslu a zemědělské kultivaci přírody vytváří dramatické velkolepé obrazy, v nichž jsou vysoké kouřící komíny, začouzené zdi a sošní havíři vykresleni s obdivem k jejich síle a monumentálnosti, nicméně zároveň, na rozdíl od pravidel sociálního realismu, vše z toho působí hrozivě, protože nic z toho ještě nepatří dělnému lidu. Důl, výsypka i fabrika působí akorát jako centra ponížení a nebezpečí pro pracující. A přesto ten film nedokáže nebýt oněmi prostory správně svazácky fascinován. (24.03.2022)

Vrchol českého levicového filmu a jedno z vrcholných děl krátkého období "svobodné" znárodněné kinematografie. Hlavní devizou působivého snímku je podmanivé vizuální ztvárnění dělnického prostředí a hlavně závratných hald a výkon Marie Vášové, která ve své době svým civilním a prožitým výkonem působí jako zjevení, jediný, kdo se jí dokáže vyrovnat je paradoxně dětská představitelka její dcerky. Zajímavé je i pojetí dělníků ne jako plakátových hrdinů, ale jako živočišních a někdy i psychicky nevyvážených lidí, které beznadějné podmínky vedou k pudovému jednání, které je zachyceno až naturalistickým způsobem (davová scéna útoku na zámeček uhlobarona by asi po únoru neprošla, stejně jako postava manžela hlavní hrdinky). Zkrátka ojedinělé dílo, které vůbec nezestárlo do té míry, jak by se vzhledem k tématu dalo očekávat. (01.08.2010)

Na filmu není v žádném případě patrný nástup komunistických padesátých let. Pokud bychom k němu hledali pandán, vybaví se Čapkova PRVNÍ PARTA. Fakt, že dělnické vrstvy doby, kterou Majerová (1882-1967) popisuje a již v dětství sama zažila, strádaly způsobem, který je dnes nepředstavitelný, doložili ve své době lidé jako Albín Bráf (1853-1912) či Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Dílo vyniká uměřeností, věcností, střízlivostí, schopností sdělit své poselství způsobem, který byl srozumitelný nejen v československé společnosti. Pro mezinárodní srovnání doporučuji také zfilmované romány Emila Zoly (GERMINAL) či STALO SE V TURÍNĚ (v hlavní úloze v prvém případě mj. Gerard Depardieu, v druhém Marcello Mastroianni). V tomto případě jde o Steklého mistrovské dílo. (29.08.2010)