Pan Vok odchází

Naprosto nepovedené pokračování musím souhlasit s Šandíkem že stáří Petra Voka vypadalo opravdu jinak velmož jenž hybal celou evropou a na zámku v Třeboni se sjížděli ti největší své doby to určitě nevypadalo jako ve fimu Pan Vok odchází.A opravdu velká škoda nevyužitých tolika výborných herců a skvělého námětu.Dalo se natočit určitě něco lepčího a nebo se to vůbec nemělo točit a hlavně Martin Růžek nejni Milda Kopecký-kostýmy,herecké obsazení dávám * (14.11.2008)

Nebylo velkým štěstím měnit přestavitele hlavní postavy. Miloš Kopecký vtiskl Vokovi svou pečeť příliš okatě, ústřední postava byla alfou a omegou, proto opravdu nedobrou volbu dostal film už do vínku. Myslím, že režisér si toho byl dobře vědom a snažil se posunout ztvárnění Voka do pozice stárnoucího, skepsí nahlodaného leč životem zmoudřelého šlechtice, srdcem chrabrého a duchem bodrého. Melancholie se podařila, humor už méně. Škoda. (03.11.2008)

Průšvih toho filmu je casting. Nevím, co vedlo tvůrce oné změně snad všech herců, tedy krom sluhy Vaška Sloupa. Nejen, že postavy fyzicky vypadají, ale samozřejmě mají i jiný přednes. A tak je tu změna nejen v hlavní roli Petra, ale i jeho bratra Viléma či císaře Rudolfa. I když všichni jsou to skvělí herci, tak jako bych se díval na jiné postavy. Je to jako jít do divadla kompletně změněnou alternaci po půlce představení. Sice je tento film o smutném stáří pana Voka, a nevím zda autoři chtěli ukázat onu proměnu nejen v chování, ale infyzickou, nebo jim jeden herec odmítl nebo byl zakázán - Landovský? A tak se rozhodli, že změní všechny.... Nevím. Jedno vím ale jistě. Petr Vok pro mě odešel s Kopeckým. Stejně jako správně unuděný životem císař v podání Landovského odešel s Landovským. (10.05.2020)

Nemyslím, že kritika na adresu Martina Růžka a jeho ztvárnění role pana Voka je zde do takové míry oprávněná. Pravda je, že Růžek není Kopecký a jablko není hruška. Je otázka, do jaké míry je vhodné představovat stárnoucího (zdůrazňuji "stárnoucího") pana Voka jako humorem oplývajícího milovníka tak, jak ho (ještě mladého) trefně a nádherně herecky ztvárnil M. Kopecký ve Svatbách pana Voka. To by spíš mohli posoudit dnešní historikové znalí skutečných faktů o Petru Vokovi a ne běžní neznalí diváci. Jisté je ale jedno. Každý, kdo svůj mladý život prožije přebujarým a nevázaným způsobem pak na stará kolena dochází na to, co mu mládí nenapovědělo. Totiž na to, že život není jen to pozlátko a zábava, ale především zodpovědnost a všechno to, co se na ni váže. Takový člověk obvykle při všech těch svých známých z mládí zůstává na stáří sám a opuštěn. A na to dochází ve svém stáří i pan Petr Vok z Rožmberka. /Možná bylo chybou uvádět u tohoto titulu označení komedie. Zklamaná očekávání diváka pak vyvolávají neoprávněnou kritiku. Ale jiný žánr, kam tento film zařadit mě nenapadá./ (odkaz na komentář Monolog) (01.11.2008)

S tímto filmem jsou dvě potíže. Tou první je, že divák očekává stejnou legraci jako od prvního dílu. Jenže s tímto záměrem rozhodně točen nebyl. A tou druhou je nesmyslné srovnávání Miloše Kopeckého s Martinem Růžkem. Tak jako by těžko fungoval první díl, kdyby hrál hlavní roli Martin Růžek, tak stejně obtížně představitelné je představit si tento film s Kopeckým místo Růžka. Právě výkon Martina Růžka podtrhuje nostalgickou náladu tohoto filmu. Tyto dvě věci by měl mít člověk na zřeteli, než začne tento film hodnotit, aby nebyl nespravedlivý. Pravdou však je, že i když člověk to srovnávání pustí z hlavy, přesto film úplně nefunguje. Těžko říci, čím to je. Zda se to autorovi rozpadlo pod rukama, nebo se melancholie a komediální prvky vzájemně ruší, či se na tom podepsala změna hereckých představitelů. Každopádně v divákovi asi zůstává ta atmosféra, kterou chtěli tvůrci vytvořit, ale zároveň i pocit, že se to úplně nepovedlo. (15.11.2021)