Kairo

Jsem rád, že patřím k těm, kteří dokážou vnímat atmosféru filmu a ne jen děj odehrávající se na plátně. Naštěstí neočekávám od hororu potoky krve ani souložící rozleskávačky ve výřivce. *** Pro všechny kteří vědí, že i když ji na světle nevidí, ta příšera pod jejich postelí ukrytá prostě je. A má VŽDYCKY hlad... (04.10.2006)

Duchařský horor postavený čistě jen na atmosféře postrádající jakékoli levné lekačky. O to důmyslněji je budována hrůza. Garantuji Vám, že při některých scénách, hlavně, jak už podotkl d.f.h, ve forbidden room, budete mít chuť se někam schovat a budete si přát, aby to napětí skončilo. Pro mě jasně no.1 mezi japonskými duchařinami (možná až uvidím Ju-on, změním názor). (22.01.2005)

Takze strucne : rok 1941 bol natoceny Obcan Kane, Rok 1944 Double Idemnity. Roky sli a sli, kultovy film vznikol za kultovym filmom ... 1960 - Psycho, 1999 8 mm a Green Mile, 2001 Lord of the Rings a The Circuit. Film, ktory preslavil japonskeho rezisera Kijosi Kurosawu. Jeden z najdepresivnejsich filmov a la Arronofskeho Requiem za sen. Viac pisat netreba, je to len nosenie dreva do lesa : 100 % (20.02.2021)

Duchařské filmy mi vždy přijdou děsně pozitivní. Nejen, že dokazují, že existuje život po životě, ale zároveň, že člověk (později duch) si ho pořádně užije. Tady mi přijdou duchové takoví spíše smutní, což podtrhuje depresivitu prostředí. Všechny scény s duchama mi přišly výborné a občas jsem se i docela bál, ale bylo jich málo. Je sice hezké, že se snaží někdo dát hororu hlavu a patu, ale když do toho ještě začne cpát filosofické úvahy, tak už nemá horor tolik prostoru, kolik by měl mít. Navíc na horory se lidé dívají pozdě v noci a tou dobou není přemýšlení zrovna v kurzu. (02.04.2013)

V optimistické, přitom křehké době, kdy jsme netušili, jak moc internet změní svět, vzniklo Kairo. Z obrazovky počítače, která by nás měla spojovat, ovšem přicházejí jen vzdálené nářky a prosby o pomoc. Zřejmě nejosamělejší film všech dob, v němž ani smrt nepřináší jakoukoliv úlevu od beznaděje, hnaný k dokonalosti Kurosawovou naprosto zásadní režií, ignorující veškerá pravidla žánru ve prospěch hry s mizanscénou, neskutečného rámování a proplétání hororových výjevů s ospalou atmosférou japonské každodennosti. Kurosawa jako obvykle tu skutečnou hrůzu ponechává v pozadí, v rozích místností, ošuntělých bytech a dezolátních továrnách, kde absence lidského spojení vyniká ještě drastičtěji. Jestli vyznění příběhu rezonovalo už v době vzniku, tak teď brnká na tu nejcitlivější strunu v našem nitru – ani po dvaceti letech nás totiž technologie nespasí od samoty. 100% (01.06.2020)