Perníková věž

Dovoluji si nesouhlasit s většinou. Film jsem poprvé viděla jako postpuberťačka a hláškami z filmu, jsme se bavili nejednou a dovoluji si tvrdit, že postupem času zlidověly. Postava bosse Pexesa, je nejenom výborně napsaná, ale i skvěle zahraná, za ním ovšem nepokulhávají ani další herci, k nejlepším řadím výkony trojlístku Jan Dolanský, Radek Kuchař, Vanda Exnerová, u níž mě mrzí, že nedostala zatím prostor v žádném jiném filmu. Soundtrack z filmu čas, od času z nostalgie poslouchám. (17.03.2012)

"Taky to má sjetý gumy !!" - "Tvůj fotr měl sjetou gumu !! Před dvaceti rokama !!" ;) Škoda, že Milan v tom hrobě, kam se neustále (z)vrací, nezůstal.. I když v souvislosti s jeho další tvorbou nakonec tahle Perníková chloupka není až taková šmíra, zejména dík minimu skutečných hereckých výkonů Dočolomanského s již zde výborným Dolanským a sem tam zdařilé hlášce, protože teprve až Šteindlerovi definitivně hráblo a Nově se začal voblíkat jako stará bába, teprve pak začalo jít (divákovi) opravdu O život.. Bez hlubšího zamýšlení se (pro jistotu) nad obsahem se zdá naprosto jasný pouze jeden fakt, totiž že Martin Němec si jednoznačně líp rozumí s notama než s textem, a tak lze ještě ocenit ten soundtrack, protože ten se mu celkem povedl.. Ve finále takřka stejná zhovadilost jako přehypovaní Samotáři.. (17.06.2015)

Svého času se na tenhle film chodilo jako na nové Samotáře, jenže on je spíš nový Requiem For A Dream. Pochopitelně bez všech jeho kvalit. Příběh je stejně banální jako předvídatelný, což u Aronofského drogového thrilleru nevadilo, ale Perníkové věži to podráží nohy, protože jinak není kde brát. Herci jsou - mimo sympatického Jana Dolanského a Vladimíra Marka úplně tuctoví, a navíc příšerně dabovaní. Mix zvuku je celý ohavný, což atmosféře rozhodně nepřidává. Scénář se ji navíc ředil neustálými vtípky, z nichž většina jen prošuměla. Šteindler zkoušel co se dalo, takže jsem měl občas pocit, že točí absurdní drama. Krásným příkladem je zpívací scéna, která nemá vůbec žádný důvod, pointu, ani význam. Zaujal mě alespoň depresivní závěr. Před dvaceti lety mně z něj trochu mrazilo. Dnes už ani to ne. (10.02.2022)

Pokud chtěl Šteindler natočit film z prostředí české drogové subkultury, moc se mu to nepovedlo. Měl si nejdříve zjistiz, jak to tam chodí a ne odkoukat ( nebo vymyslet? ) pár hlášek. Takhle mladí nemluví ( nebo ne pořád ). Je to dost nevěrohodné a trapné, tedy až na těch pár zdařilých. Celý příběh mi připadá dost neuvěřitelný, spíše jako z nějaké americké akční komedie o pomstě. (04.05.2004)

Vizuál i střih parádní, muzika sedla, pár fakt dobrých režijních nápadů. Scénář ale rval všechny vjemové orgány napojené na soudnost a po přečtení anotace jsem věděl jak film dopadne od dvacáté minuty. Strašně přepálené pseudo stylizované cosi. "Výpovědní hodnota" (či snaha o ni) je fakt spíš jen úsměvná. Ale jak říkám technická stánka šlape a mám rád Dolanského a ještě radši Dorku Nvotovou (po drogové problematice nejpodstatnější důvod, proč jsem si film pustil), takže u mě dobrý. A nutno podotknout, že film má vzrůstající tendenci a svoji sklepáčnost fakt nezapře. Pokud by však člověk od filmu čakal něco víc, na československé scéně už je dneska naštěstí ranec filmů, které mu o dost víc dají.. (10.12.2017)