Lidé

Unikátní "horor". Hodnocení okolo 50 % odpovídá tomu, že se na film nedívá ta správná cílová skupina, ale kouknou se na to lidi skrz HBO, kteří hledají pravděpodobně moderní efektovou duchařinu, aby pak vyplodili komentář jak Arsenal83 oslavující svoje vlastní nepochopení. Jedná se v podstatě o snímek ála Woody Allen s tím, že jsou v tom hrůzné momenty, i když se vlastně reálně (spoiler alert) nic neděje (konec spoileru). Natočeno a napsáno je to skvěle, herecké výkony jsou výborné. Je to opravdu jak ze života a je fascinující jak rodiny celého světa mají prostě ty samé kecy. Vztahy mezi jednotlivými postavami a i jejich prupovídky byly výborné, mám pocit, že jsem to všechno zažil i já sám. Je to snímek, ve kterém nejsou hezcí lidé, jsou obvykle tlustí, staří a nemocní, což se dneska ve filmech dost neodpouští. Je to snímek, který si velmi vtipně hraje s diváckým očekáváním a který dokazuje, že horor se dá natočit z čehokoliv a výsledek je klidně mnohem lepší, než když se na to jde jakože klasicky. Podívejte se tedy na tento film, pokud máte rádi jako já snímky s kvalitním scénářem odehrávajícím se na jednom místě, podívejte se, pokud máte rádi filmy, které jsou chytré a mají hloubku a pokud máte rádi žánrovou nevyhraněnost. Ale rozhodně film nedoporučuju mainstreamovým divákům, kteří se rozhodují, jestli si dát V zajetí démonů, nebo tohle. (01.11.2022)

Veskrze velmi jednoduchý film, co se zápletky týče. Jedna rodina se sejde v bytě, aby oslavila Den díkuvzdání. Co tohle dílo činí alespoň trochu zajímavým, je vymazlená kamera (která se s ohledem na dějiště kupodivu neokouká) a střih. Tyhle dva aspekty jsou ale zároveň negativem, protože se režisér vůbec zaměřuje na close-upy, tudíž si nemůžeme vychutnat herecké schopnosti účastníků. Škoda. Co si rozhodně zaslouží velkou pochvalu, tak je to úžasná hudba, jakkoliv málo jí ve filmu uslyšíme. (15.04.2022)

Kdybych byla tím jediným člověkem v místnosti, který neměl takovou smůlu aby se do té rodiny přímo narodil, určitě bych utekla. Jestli tento film představuje průřez chování sociálních skupin s názvem "rodina", tak já mám obrovské štěstí. Vlastně od začátku toho, co film začal, si někdo na něco stěžuje, většinou je ještě tak sebestředný, že si ani nestěžuje na ostatní ale jen na svůj hrozný život. Takže téměř hodinu a půl posloucháme jen sebelítost, projevy nízkého sebevědomí, neustálé pasování se do role oběti, předstíranou empatii vůči okolí jen proto, abychom z nich vytloukli ještě trochu soucitu apod. Úsměvných momentů je velmi málo (zasmála jsem se jen, když si ten kluk hřál ruce u krbu z promítače - ani nevím proč mi to přišlo vtipné). Kamera i prostředí jsou působivé, i dialogy svým způsobem - ale každá postava mi lezla na nervy. Jediný zdraví člověk z celé rodiny byl otec, který místy senilněl. Všichni ostatní trpí minimálně nějakou formou cukrovky a Amy Schumer tomu dala korunu - ta představuje určitou definici všeho, co je na filmu špatně. Potom tam máme babičku...ta je...ta nemluví. Každopádně, mohl by to být dokument s názvem "Lazaři" a mě by se to líbilo mnohem víc. (31.12.2022)

Vyjelo to na mě jako horor tak jsem to zkusil. Do teď jsem nepochopil o co tam šlo. Ve filmu se nic neděje, jen se řeší rodinné problémy a kecá a kecá a to je vše. Vše se odehrává v holo bytě. Horor bylo tohle vydržet, bez hraní her na mobilu bych to nedal. Postavy nesympatický a ještě do toho museli zase nacpat lednu. (28.01.2023)

Obživlá noční můra plná amerických bolístek, děsící vším od jedenáctého září po zdravotnický systém, která povedeně míchá dialogové drama s hororovou atmosférou dezolátního newyorského bytu. Mezi plísní, oprýskanými zdmi a rozdrcenými kachličkami pak každý střeží svá nejhorší tajemství, která jen občasně doputují až k svátečnímu stolu. Ze všeho nejvíc pak excelentně napsaná sonda do problémů tří odlišných generací a jejich (většinou neúspěšných) pokusů pojmout strasti svých rodinných příslušníků. Garancí kvality budiž skutečnost, že tu má Amy Schumer dva opravdu dobré vtipy, což se moc často nevidí. Karam navíc zdatně setřásá divadelnost předlohy šponováním napětí i nečekanými kamerovými hrátkami Lola Crawleyho. Pro každého, kdo někdy reálně přemýšlel o přestěhování do New Yorku, pak musí jít o povinnou podívanou, nejen z hlediska vyobrazení objektivního hnusu většiny tamějších bytů, ale i magie města, která vás záhadně pohltí navzdory všudypřítomným vadám na kráse. Jak většina chválených letošních festivalovek tak nějak proplula kolem mě, tuším, že tohle se mnou chvíli zůstane. 80% (30.11.2021)