C'mon C'mon

Malý jednoduchý filmeček o vztahu bezdětného, pozdního čtyřicátníka s jeho odcizeným synovcem. Hlavně reputace předchází a kritici chválí, musím jenom upozornit, že film má svou vlastní atmosféru, trochu přesahu a velmi, velmi pomalý děj. Přesto nečekejte nějaký přehnaný herecký koncert, Phoenix jede tak trochu na půl plynu (což bohatě stačí k tomu být na vrcholu letošních hereckých výkonů). Pár festivalových cen si film pobere, a za rok, dva si na tento černobílý malý klenůtek málokdo vzpomene. 75 % (07.02.2022)

C´mon C´mon akoby ku mne vykukol z deväťdesiatok, pričom ma mrzí, že vtedy nebol aj nakrútený, asi by som mu hneď naparil plný počet. Takže chyba bude tak trochu na mojej strane, že som film plne nedokázal doceniť aj v dnešnej dobe. V podstate je Phoenix najmenej zaujímavá postava, ona tu len existuje a príliš sa nevyvíja, čo nie je ale chyba, pretože jeho synovec a predovšetkým sestra sa ventilujú až až. Bohužiaľ tu zaznie toľko múdier, čo nemyslím ironicky, že sa toto dielko nedá na jedenkrát stopercentne vstrebať. Prehovory detí o budúcnosti a čítanie z knižiek by som si najradšej vypočul so zavretými očami a občas zvuk zastavil, a mal tak viac času nad nimi popremýšľať. 70% (02.10.2022)

Kdo měl někdy tu čest, musí uznat, jak tomu filmu se daří být stejně nesnesitelným jako libovolný "otec v domácnosti kolem čtyřicítky" (TM). Spoustu těch záběrů najdete na zdech reklamek, spoustu těch pronikavých one-linerů budou mít napsaných ve svých moleskinech lidi, co chodí do kina Přítomnost a na budoucnost se dívají optimisticky kvůli výsledkům studentských anket. Nesnesitelně gentrifikovaný film, terapeuticky pracující s ohranou premisou "řešení v jednoduchosti a bezprostřednosti dětské optiky". Inu jak to bývá, když děti píše dospělák. (26.01.2022)

Konečně jsem se po sto letech podívala zase do kina! No byl to zážitek, jako bych tam byla poprvý v životě. Ani nevíte, jak mi kino chybělo. Ta atmosféra, to je prostě něco úplně jinýho, než když koukáte doma u telky ve starejch teplákách a s talířem brambůrek na břiše. Ale abych pořád nemluvila o svým zážitku z biografu, vrhnu se na recenzi. Mám ráda filmy, který vás donutí se zamyslet, a přesně o tom byl i tenhle. Spíš filozofickej se špetkou dramatu ze života, než o nějakých výbuchách a rychlým spádu. Ono se vlastně nic moc v příběhu nepohne. Připadáte si, že koukáte na dokument o jedný celkem obyčejný rodině v Americe, která má svoje problémy jako každej jinej. Hlavní postava je úžasnej Joaquin, kterej je naprosto boží jako vždycky (jak to ten chlap dělá??) - muž ve středním věku bez manželky a přítelkyně, který jezdí po Americe a ptá se dětí na jejich názor na svět a na život. Nevím, jestli jsou jejich výpovědi skriptovaný, předpokládám, že jo, ale to je nedělá o nic míň dojemný. Aspoň třikrát jsem měla na krajíčku a jednou i víc než to. Pořádná citovka, to vám řeknu. A sledovat, jak se postupně prohlubuje vztah malýho kluka a jeho strejdy, je krásný. Ty dva spolu mají tak hezkou chemii. Co víc dodat? Jenom tu vypíchnu pár scén, který mě naprosto dostaly - řvaní v parku, závěrečný titulky s výpověďmi dětí, rozhovory bráchy a ségry, scény s tátou, rozmluva o pamatování společných vzpomínek. Hodnocení: černobílá tomu dodává skvělý kouzlo/10 (17.03.2022)

spíš než o drama jede o příjemný feel good movie o tom jak nezvykle civilní Joaquin Phoenix chce pomoci své sestře a začne se tak dočasně starat o svého synovce.Vzhledem ke své práci ho tedy vezme do Nových Yorku a Orleans a začnou se sbližovat a vzájemně si obohacovat život.Celé je to dobře zahrané,černobílá kamera je kouzelná a dialogy přirozené a životné.Prostě obyčejný,ale o to lepší a silnější film...80% (25.12.2021)