Zachráňte vojaka Ryana

"On se nenarodil. Splácali ho na velitelství z pozůstatků mrtvejch vojclů." Možná je to trošku přehnaný, nicméně kapitán Miller se tak chová a jeho odhodlání splnit rozkaz jistě naválo do řad US Army další zájemce o adrenalin a ustřelenou končetinu. Já tedy války nemám rád a dle mého názoru by je měl rozhodovat souboj týmů složených z politiků, generálů a majitelů zbrojovek. Lid by se alespoň pobavil a žádná škoda by nemohla vzniknout. Přesto mne tento vstup USA do války zaujal, donutil mě uhýbat před střelbou, plazit se v blátě, občas mrsknout směrem k obrazovce nějaký ten granát a fandit, aby poslední z rodu Ryanů byl nalezen v reprodukčně schopným stavu. (13.12.2016)

Aký zmysel má riskovať sedem ľudských životov za cenu jedného? Temer filozofická otázka, ktorá v monumentálnej Spielbergovej snímke neustále udržuje ešte viac napätia, ako všetky bombastické akčné scény s tankami, či legendárny brutálny prológ vylodenia v Normandii, ktorý okamžite po uvedení filmu do kín vstúpil do dejín a každý ho začal kopírovať (najlepšie asi Tom Cruise v Na hrane zajtrajška, svojou trochou do krvavého mlynčeka ale prispel i Verhoeven s Vesmírnou pechotou). Silný film. V podstate nezabudnuteľný. Spielberg herecké obsadenie odvážne pozliepal z vtedajších hviezd (Ted Danson, Tom Hanks), starých mazákov (Tom Sizemore ako jeho verná pravá ruka s pancierovou päsťou), pomaly sa do módy dostávajúcich borcov (Giamatti) a novej mladej generácie, často z nezávislého amerického undergroundu, z nich mnohí nielen hrali, ale aj režírovali a písali scenáre (Vin Diesel, Edward Burns, skvelý je samozrejme Pepper ako razantný snajper). Snímke je po audiovizuálnej stránke dokonalá a hoci môže vinou monumentálnej dĺžky 170 minút predsa len miestami mierne nudiť (zrejme paradoxne až vo finále, kedy konečne na scénu nastupuje „onen Ryan“ v podaní začínajúceho Matta Damona), patrí Zachráňte vojaka Ryana nepochybne medzi klasické vojnové eposy s množstvom mrazivých scén (Caparzova nechtuná smrť). Pri skromnom (vzhľadom na monumentálny vizuál) rozpočte 70 snímka na celom svete zarobila skvelých, šialených 481. Kino Považan NMnV 1998 (01.11.2004)

Spielberg to spravil výnimočne lišiacky! Bol si určite vedomí toho, že vojnových filmov už sú preplnené celé regály, takže musel upútať hneď zozačiatku úžasne prepracovanou, krutou, takmer polhodinovou scénou z bojiska. Nápad bol odvážny, ako aj to, nechať s chladnou hlavou zomrieť skoro všetky hlavné postavy, no do čoho sa Steven pustí, má to záruku úspechu. Polhodina skvele zrežírovaného boja na začiatku, vyše polhodina na konci a aj tak tu ostalo veľa miesta pre rozvinutie charakterov postáv. 95%. (25.09.2006)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

Nejdříve jsem hrál Medal Of Honor a až potom viděl Ryana. To byla asi chyba, protože největší tahák, kterým byla Omaha Beach, mě už překvapit nemohl. Přesto moji averzi ke spielbergovskému vyprávění pohnutých lidských příběhů tentokrát tlumí nezapomenutelná vizuální stránka věci, Barry Pepper coby možná nejlepší filmový sniper a samozřejmě hudba Johna Williamse. PS: na památníku nad pláží Omaha se jisté skupince českých turistů podařilo objevit a vyfotit náhrobek Andrewa Ryana;) Ale ani tahle osobní zkušenost nic nezmění na tom, že si mnohem radši dám Tenkou Červenou Linii než Spílbergovskou ódu na Toma Hankse a jeho, či spíše režisérovu strategickotaktickou demenci. 60%. Maximálně. (21.02.2003)