Dobyvatelia stratenej archy

Je zvláštní, že si ze školy nepamatuji žádný vzorce, žádný slohový práce ani historická data, ale naprosto přesně si pamatuji jak sem HO poznal. Stál jsem s babičkou ve frontě do kina na lístky. Ve frontě, která budila zdání, že nemá ani konec, ani začátek. Za komunistů byla totiž "fronta" vlastně takový módní trend doby a tak se lidé přesouvali z fronty na banány, do fronty na americký filmy. Když jsme se s babičkou blížili k pokladně najednou začali vycházet davy lidí z kina. Na ty výrazy v jejich tvářích nikdy nezapomenu, vypadalo to, jako kdyby se všichni vrátili z jiného světa. Můj pohled do tváří lidí, co právě opuštěli kino, přerušil až hlas pokladní v důchodovém věku "nejbližší volný termín je až za týden". Babička tedy koupila lístky a já jsem se těšil, že uvidím americký biják, nic víc, nic míň. Nadešel den D a já si při sestupu do kinosálu všimnul, jak je u šatny připravených mnoho židlí, nechápal jsem , ale neřešil jsem. Pohled do kinosálu mě pak ohromil, první řada se díky přistaveným židlím stala řadou pátou a přes lidi sedící na zemi jsme se s babičkou na naše místa prodírali asi pět minut. Ruch v sále, který byl mnohonásobně vyšší než bylo tenkrát běžné ustal na sekundu přesně, co v kině zhasli světla a pak TO přišlo !!!!!!! Za zvuků geniální hudby Johna Williamse se vynořil ze stínu slunečního svitu INDY, má dětská pusinka se otevřela dokořán, očíčka jen zamrkala a dech se zastavil, v ten okamžik dobrodružství dostalo jméno - INDIANA JONES. Jak jsem tak sledoval cestování ze země do země, zachraňování krásné dívky, objevování všeho nového či tajemného a to vše s humorem a ironickým nadhledem hlavního hrdiny, který v kritické chvíli na otázku "Indy, máš nějaký plán?" odpoví s úsměvem těžkýho frajera "Ne, vše řeším za pochodu:", začínalo mě být jasné, že mým idolem nikdy nebude chlap se svaly až do nebe, ani vítěz formule 1, ani intelektuál co všechno ví a všechno zná. Mým idolem se totiž právě stal chlapík s bičem v ruce, kloboukem na hlavě, dobrodružstvím v krvi a vtipnou hláškou na rtech, mým idolem se stal INDIANA JONES. Film skončil a při východu z kina jsem si všiml jak jeden klučina ve frontě na lístky kouká do mé tváře, zřejmě tam vyčetl, že se právě vracím z jiného světa. (25.05.2008)

Co k tomu chcete psát? Spielberg má ambicioznější, závažnější a pro lidstvo asi i přínosnější filmy, ale stejně ho budu nejvíc milovat za Jonesova dobrodružství. Jedničku mám nejradši asi kvůli Marion, nejsympatičtější (protože nejráznější a nejvíc sexy) Indyho holce. Jsem moc rád, že se ve čtvrtém díle Karen Allen vrátí. (27.01.2008)

Film, který navždy změnil dobrodružný žánr a dodal mu právě v tomto prvním dílu víc tajemna než kdy měl. Přesto mám i po mnoha a mnoha projekcích problém s jeho střídmým tempem a do skupiny několika desítek nejlepších filmů historie ho nikdy nezařadím. Ne snad, že by Fordova hvězda nezářila jako nikdy předtím, ale jak Dobyvatelé, tak pozdější Chrám zkázy budou v mých očích vždy hlavně zahřívací kola k Poslední křížové výpravě. Což nic nemění na tom, že je Indy jedním z nejcharizmatičtějších a nejsympatičtějších filmových hrdinů. (30.04.2006)

V priebehu rokov sa moje poradie "indyoviek" menilo, chvíľu som mal najradšej Chrám, chvíľu Výpravu, ale nakoniec som definitívne uznal, že úplne best sú Dobyvatelia. Dôvod? Možno nemajú také šialené tempo ako Chrám, ani nedosahujú zábavnosť Výpravy, ale tu je najsilnejšia tá zimomriavková mystická atmosféra. Archa je skrátka najlepší artefakt, aký kedy Indy našiel. (01.04.2007)

DOBYVATELÉ ZTRACENÉ ARCHY byly jsou a asi zůstanou nejlepším dobrodružným filmem. Není divu, když za jeho zrodem stáli dva nejnápaditější a nejnadanější filmaři své éry, Steven Spielberg a George Lucas. Vytvořili postavu Indiany Jonese, trochu netradičního archeologa, který vzešel během krátké doby do historie. Poprvé se sním setkáváme v roce 1936, kdy je pověřen vládou Spojených států najít bájnou Archu úmluvy, po které pase okultními vědami posedlý Adolf Hitler. První část Jonesovské Trilogie je bez debat nejlepší. Mystická síla Archy doplněná úchvatnou Williamsovou hudbou i po tolika letech dokáže evokovat strach z neznáma. Konec ve skladišti má pak nepopsatelnou atmosféru při níž se vám ježí chloupky na zádech. (02.12.2006)