2067

Což o to, vizuál je vypiplaný a líbil se mi, i když v té části z roku 2067 vykrádá původního Blade Runnera. Ale poslabší je to dějově a herecky. Například půl hodiny trvá, než se dostaneme k zápletce, což je fakt hodně, a to běhání džunglí rovněž působí natahovaně a zmateně. Navíc jako by se příběh o 400 let dopředu odehrával na ploše sto krát metrů, protože kluk nejde nikam jinam, jen se pohybuje od "žampionu k bedle" (parafrázuji písničku českého zpěváka Helekala), ale nikdy nejde hledat nikam dál, jen na tom kdoví čím vymezeném území. Celá ta podzápletka s tátou, mámou a zlounem je tak okatá a očividná, že moc napětí nepřináší, a stejně nedává logicky moc smysl. Ani v rámci pravidel nastavených pro tento příběh. Nejtragičtější jsou však všechny ty dojemné a uplakané scény, kde pláče každý - a nejčastěji překvapivě hlavní hrdina (nesympatické, zamindrákované, hubené a ubrečené a neustále fňukající hovado - to je mi tedy hrdina), takže už z těch srdceryvných scén má člověk za chvíli leda legraci. Ony totiž při té nafouknuté a neúměrné stopáži o to víc vyniknou, i ta jejich hloupost. A nakonec - i přes ten vizuál - to vlastně působí jako televizní povídka. (07.11.2020)

Rád bych dal víc, ale ta druhá půlka to dost pokazila, jelikož se strašně (a úplně zbytečně) vleče, je v ní hromada citového vydírání a patetických scén a i když mě celou dobu zajímalo, jak to dopadne, u poslední půl hodiny už jsem docela trpěl. Přitom kameru ten film má slušnou, vizuál je skvělý a děj - jak už jsem psal - mě zaujal. Režisér z toho asi chtěl mít velkofilm, ale na to bylo třeba ještě hodně zapracovat na scénáři, protože dva herci chodící pořád dokola na stejném místě dvě hodiny fakt neutáhnou. A neutáhnou ho ani útrpné flashbacky, ani přehršel citového vydírání (btw, hlavní hrdina co 10 minut brečí...) - prostě a jednoduše to nefunguje, i když by mohlo. A nevyhne se to ani časté předvídatelnosti a ve finále z toho vypadne ta myšlenka, kterou člověk od začátku odhadoval. Škoda, no, Austrálie většinou umí dobře, ale tady se to holt nepovedlo... 2* (16.12.2020)

postapo, cestování časem.. to je scifi které mě docela baví.. jenže tady to nefunguje.. Svět který pomalu umírá, je myšlenka kterou známe ve filmech všichni. Stejně i to že se najde řešení díky cestování časem.. tady se ale nic neděje. Neustále dohadování o tom že všechno co se stalo nic neovlivnilo a že ani nemusejí poznat jestli něco změnili nebo ne, vás tak akorát zblbne a zmate ještě víc než vlastně jste na samotném začátku. Konec končí prazvláštním happy endem, jenže 2 minutový konec nezachrání dvou hodinový film. (16.10.2020)

Snimek mel premieru na filnovem festivalu v Adelaide.Je to pusobive dilo s omezenym rozpoctem. Dialogy jsou banalni. Dozvite se, ze nase preziti muze zaviset na ujisteni, ze je tu milujici dedecek. Pritom jsou zde zajimave myslenky, ale tvurci nevedi, jak je rozvest. Reziser a scenarista Larney ukazuje distopickou spolecnost ve stylu Blade runnera.Asi si uvedomoval jak hloupa je zapletka ,ale nic pro to neudelal. A film smeruje do vod becek. Nektere postavy nejdou hloubeji nez karikatury. Je to obehrany model kdy jeden vybrany zachrani lidstvo od katastrofy, zatimco my ostatni si muzeme zchrupnout. Podobny styl filmu jsou superhrdinove. Neberte hloupe filmy vazne. Larney film vazne bere a mimo jine varuje pred klimatickou krizi. Prednostmi snimku jsou estetika a atmosfera. (08.11.2020)

Na těhle nízkorozpočtových sci-fi bývá kvalitní akorát námět. Tenhle k němu přidal i slušný vizuál a hlavního hrdinu s působivou hereckou minulostí. Ani tak to nestačilo na kdovíjaký film, protože režisér všechny tři trumfy rozředil utahaným příběhem a neschopností vést postavy. Když jsem poněkolikáté trpěl u zdrcující scény podbarvené epickou hudbou, bylo mi trapně i za něho. (30.11.2020)