Tajomný ostrov

Dle mého názoru dosud nejzdařilejší filmová verze stejnojmenného Verneova románu i když jako nejpřesnější zpracování příběhu bych hodnotila stařičký ruský film z roku 1941. Obsazení Omara Šarifa jako kapitána Nema byla skvělá volba. Je to velmi charismatická osobnost a dodala seriálu, který jako velkou vadu na kráse postrádá tajemnost knižní předlohy, heroický rozměr. Některá přidaná technická vylepšení a novinky spíše posunuly příběh do modernější doby, ale ubraly mu na atmosféře dobrodružnosti a na kouzlu klukovské robinsonády. Možná, že tento film přiměje některé diváky k přečtení skvělé knihy. Snad se příběhu jednou ujme nějaký schopný tvůrce a natočí kvalitní dílo více odpovídající odkazu tohoto vizionáře. (06.03.2021)

Tajuplný ostrov je jedna z mála Verneovek, kterou jsem v mládí nečetl. Přesto si dovolím tvrdit, že kouzlo knihy Julese Vernea v tomto seriálu chybí. Měl jsem pocit, že sleduju spíš podprůměrnou robinsonádu. A co mě opravdu vyděsilo - zpracování technických vychytávek kapitána Nema. Po tomhle si cením ještě více výborné práce našeho Karla Zemana. (11.03.2009)

Naivní dílko s chaotickou kamerou, tisíc a jednou chybou skriptu, poloochotnickými hereckými výkony (ještě zvýrazněnými českým televizním dabingem s naprosto tragickým Pepíčkem Zímou), směšnou výpravou a lacinými triky, spíš uspávací než dramatické – božínku, jak málo mi tenkrát stačilo k absolutnímu uchvácení. Plus pravda ještě naléhavá ústřední melodie (kterou mi hodný táta zapsal do not, abych se ji mohl naučit na flétničku a zahájit tak svou celoživotní dechařskou kariéru) – vlastně snad jedině díky hudbě to drží trochu pohromadě. Ovšem pozor: mí dva filmově až příliš vzdělaní puberťáci to o čtyřicet let později celé odkoukali taky, sice s mnoha posměšnými poznámkami, ale zahnat se od toho nedali. Že by přece jen nějaká dovedně ukrytá nadčasová kvalita? A jedna věc je mi na tom z dnešního pohledu ohromně sympatická – samozřejmost, s jakou se tu do civilizovaného světa počítají arabské země. (22.03.2015)

Z tohoto seriálového Tajuplného ostrova nedýchalo tolik dobdružství, neznáma a tajemství jako z knížky. Tu jsem tajně znovu a znovu četl pod lavicí, protože mě bylo úplně jedno jak se množí berušky, netoužil jsem řešit rovnici o jedné neznámé a už vůbec mě nezajímalo co se stane když se sloučí kyselina sýrová s kyselinou nesýrovou. Měl jsem svůj svět, svět patnáctiletého kapitána, co sní o cestě kolem světa za 80 dní, letí pět neděl v baloně a s dětmi kapitána Granta tráví dva roky prázdnin na tajuplném ostrově a nakonec zamíří s kapitánem Nemem 20 tisíc mil pod moře abych společně naplánovali Cestu na měsíc. Ono je to vlastně jedno, zda je to seriál, film nebo knížka, protože romány a příběhy od pana Julea Verna nemám uložený jen tak někde na poličce v knihovně, mám je totiž navždy uložený ve svým srdci. (27.12.2008)

Verneovky vždy patřily mezi mé nej.. Jako kluk jsem je louskal dokonce pod peřinou s baterkou, abych nedostal vylágoš, že nespím. Tahle splácanina má k původnímu románu asi tak daleko, jak já k roli chirurga při operaci tumoru. Z knihy nezůstal kámen na kameni, naopak došlo k vylepšením, nad nimiž by zbledl závistí i Létající Čestmír. Hora nesmyslů, ze které přebíjí jeden druhý v předtuše, že vše se nějak na konci vyřeší samo. Odporující si dialogy, rekvizity, které samy na plátně vznikají a zanikají, neúměrně natahovaný, samoúčelný děj, není třeba pokračovat ve výčtu, je toho plný pytel. Připadal jsem si po shlédnutí jak prase, vytažené z necek čerstvě oškrábané zvonem. Je mi jasné, že děti vidí tyto ptákoviny jinak - já chovám také ke spoustě filmů vypěstovaný kladný vztah, kdyby to šunka měla být sebevětší. I když jsem v pozdějších letech zjistil, o jakou nebeskou hovadinu se jedná. Snaha prosadit v hodnocení tento pietní vztah je zde naprosto zřejmá. Proto dávám tu jednu *. (07.10.2008)