Purpurová farba

Velice silný film od skvělého režiséra, který snad žádný film nenatočil špatně. Navíc debutující Whoopi Goldberg, která si hned střihla hlavní roli a hned naprosto neuvěřitelně skvěle jí zvládla. Whoopi jsem věřila každé slovo i gesto a bylo pro mě neuvěřitelné zjistit, že jí bylo 30 let když hrála 14-ti letou dívku. Každopádně nebyla jediná, která to skvěle zahrála, vlastně za to mluví všechny nominace a proto je pro mě tak šokující, že film nezískal ani jednu sošku. Je to velká škoda, protože tak skvělý film se silným příběhem by si zasloužil alespoň tu jednu. (31.03.2015)

Spielberg opět ždímá emoce co se dá, někdy až nehorázně, ale přesto nenastává žádná křeč ani se nesklouzává ke kýči, Purpurová barva je snímek, který výborně mísí slzopudné okamžiky s neopakovatelně komickými situacemi a spontánními projevy černošské kultury a proto těch 150 minut uběhne jako voda s minimem škobrtnutí. Whoopi Goldberg zde ztvárňují zvláštní a podmanivou postavu, která diváka zajímá po celý čas, jelikož vždy se dá na ni oběvit něco nového, nečekaného. Nejsilněji však na mě působila rázná postava ztvárněná Oprah Winfrey, jejíž absurdně podaný přerod v pasivní loutku na mě zapůsobil v nejvyšší míře a i přes značnou míru odlehčení osud této ženy nabízí ryzí, nezkrášlované emoce. Přesto však konec v podobě všeobecného smíření a radosti trochu kazí dojem ze snímku, který velmi dbá na to aby nepřekročil onu míru, která však na konci nevydržela nápor a musela povolit. (14.04.2010)

Film Purpurová farba, režiséra a producenta Stevena Spielberga, som videl minimálne spred desiatich rokov, ak nie ešte viac, možno cca i takmer 20 rokov, čo je v porovnaní s niekoľkými dekádami filmového deja, len slabučký odvar. Naschvál nadhadzujem tieto obdobia, pretože snímok zachytáva postavu černošskej ženy Celie Johnson na prahu 20. storočia, keď ju a jej sestru Nettie rozdelí nevyspytateľný človek, vtedy sú v tínedžerskom veku, postupne sa prediera holým, nemilosrdným životom s týmto gaunerom Albertom, až po štyridsiate roky, keď sa po dlhých desaťročiach vytúžene stretnú na prahu jej domu... Počas týchto všetkých peripetií, natrafí v živote na dve dôležité ženy : speváčku Shug Avery, a “REBEKU” Sofiu, ktorej jej pomôžu otvoriť oči, a schopiť sa. Táto trojica predstaviteliek, menovite Whoopi Goldberg v hlavnej úlohe, a dve černošky vo vedľajšej, t. j. Margaret Avery, a taktiež svetoznáma OPRAH, podávajú naprosto vierohodné, strhujúce a navzájom vyrovnané herecké výkony, keď im k tomu ešte sekunduje odporný a slizký, perfektne sediaci na rolu Danny Glover, tak toto KVARTETO predvádza herecký koncert. Režisér nakrútil svoj prvý, odvážny, dospelý film, ktorý má svoj potenciál, a podľa mňa ide o jeden z najlepších filmov 80. rokov, s 11. nomináciami na Oscara, a ani jeden premenený „zlatý plešivec” , čo je z časti FIASKO, zrejme až po ďalších dekádach sa film konečne DOCENIL. Je to film o dekádach a postavy sú, ako dekorácie. Obdivuhodne zachytený snímok. Spielberg je frajer. (27.01.2018)

Z mého pohledu jeden z méně úspěšných Spielbergových humánních projektů. Napřed to nejhorší: závěr je šíleně natažený a přecukrovaný. Má to reálný základ ve faktu, že na stáří se člověk stává pokornějším a smířlivějším, ale jednak ne každému je takové prozření dopřáno, a jednak až taková selanka to zase není. --- Jinak je to dobré a zajímavé. Životní příběh jedné černošky z Georgie (nebo Severní Karolíny, ve filmu jsou odkazy na obě místa) od začátku do třicátých let 20. století. Otázka rasové diskriminace s výjimkou jedné scény zůstává v pozadí. Je to spíše o bídě a surovosti, kterou si černoši přivezli nejspíš už z Afriky a v Americe dosud neměli dost času a příležitostí se z ní vymanit. Hrozné, a nevím nevím, zdali bych si v té době a na tom místě přál, aby mí černí spoluobčané bez překážek vykonávali své volební právo. --- Ve srovnání s nedávno viděným Taylorovým The Help je tohle vyprávění nekonečně realističtější a hodnotnější. Při vší hrůze vidíme, že černoši mohli mít majetek, mohli si vydělat, někteří docela prosperovali, a jakýsi pokrok pozvolna dorazil i k těm méně přičinlivým. Politická práva ovšem neměli, ale když to porovnám, jejich šance na důstojnou existenci byly přecejen vyšší, než jaké měli moji rodiče za Husáka. Nemyslete si, velmi mnozí to měli tak neodčinitelně kádrově polepené, že změnit barvu kůže - tedy vstoupit do partaje - nemohli o nic snadněji, než ti černoši. A velmi často to nebyli ti nejzabedněnější a nejhrubější mezi námi, nýbrž zrovna naopak. --- To srovnání mě jen tak napadlo, když ke mně dorazila zpráva o úspěchu Purpurové třešničkové partaje v posledních volbách. Někdo se negrem narodil, a jiný jím zkrátka chce být. (11.11.2012)

Někdo se holt umí narodit a odmalička si užívat havaj: mít sice hubu hnusnou jak rozšlápnuté lejno, ale přesto nestrádat nedostatkem lásky, být obdělávána otcem, něžně týrána manželem, roztomile šikanována jeho dítky... Skoro bych řekla, že "Purpurová barva" je film pro ženské, protože chlapi tady figurují převážně jako nasrávací, v nejlepším případě tragikomické elementy. To ženy jsou ty silné, se kterýma osud zametá, ony se však zvedají a trmácejí se dál životem, navzájem si poskytují útěchu a podporu, stávají se odolnějšími. První hodina a půl šlapala skvěle, nabízela dostatek prostoru k vypjatým emocím, postupně bohužel zábava začala váznout na úkor rozplizlosti a za kýčovitě cukrkandlový závěr mám chuť panu Spielbergovi strhnout nejen hvězdičku, ale nadávkem i hrst chlupů třeba ze zadnice. Škoda za promrhaný pětihvězdičkový potenciál, tohle totiž je výjimečný film. Apropo, poprvé jsem ho viděla už před dvaceti lety v prapodivném dabingu, kdy všichni niggaz mluvili lámanou zpotvořeninou jak dementi ve stylu "já být mocný negr, ty být blbá kráva" - dodnes jsem nepochopila, co to mělo znamenat. 75% (29.01.2013)