A.I. Umelá inteligencia

Spieleberg to se mnou prostě umí, nechápu jak jsme se s tímhle filmem takhle dlouho mohli míjet, ale vastně je to dobře, protože přes jeho ten příběh plný fantazie a zajémavých témat k zamyšlení bych dříve neviděl to hlavní jakou obrvskou porci lidské lásky a citu v sobě tenhle příběh má. Hudba Johna Williamse opět dokonale přesná k pocitům, které ve mě A.I. Umělá inteligence vyvolala. (20.04.2023)

Navzdory všemožným zklamaným kritikám si myslím, že tento film se Spielbergovy povedl velmi a nemá cenu bádat na tím, jaké by to bylo od Kubricka, protože tohle je prostě Spielberg. A i když se ohání mamutím sentimentem a z filmu se stává silně slzopudná záležitost, na jeho kvalitách to nic nemění. Výtka směřuje akorát k samotnému závěru, kde takřka veškeré aspekty filmu ustupují příšerné přesládlosti. (28.09.2007)

Osmentík je prototyp snového dítěte každé matky a může to být v civilu fracek frackovitá, ten kluk umí hrát a v kterémkoli filmu dojímal, tohle je jeho dětský zenit a kéž mu to i v dospělosti vydrží - umět vkusně dojmout. A pokud jde o to, jestli by ten film byl i bez něj takový, jaký je, těžko říct, ale mě v tom nejlepším slova smyslu odrovnal. (26.02.2005)

Fantazii se meze nekladou a pan S. se tímto heslem řídí. Vezme skvělého medvídka, spojí jej s klukem na baterky (reklama na duracell a energizer :o) přihodí robertek a Viktorko, dělej si s nima co chceš. No tak sedím s potem v čele u právě tikající bomby a nevím, jestli přestřihnout modrý nebo červený drátek. Na jednu stranu chci přestřihnout modrý a zachránit skvěle hrajícího Haleye a Juda, kteří ze svých chladných obvodů zahřívali mé city, i když část filmu je vlastně přehřívali. V ten moment směřují mé kleštičky k drátu červenému. Ale jelikož jsem orga, která dokáže vyjádřit své city i k mecha (se svým počítačem a ledničkou si povídám a hladím je často) nemám důvod, proč představivost pana S. shazovat. I přes všechny nedostatky se mi moje obvody nepřetavily a já mám další svou filmovou lásku. Teddy, moje postýlka čeká :o) (26.05.2010)

Tenhle film je minimálně žánrově neukotvený a nekonzistentní. Začíná jako naprosto konveční, nezajímavé a nutno poznamenat že i nudné scífko o anroidech, potažmo robotech obecně, které ale působí v prvních 45-ti minutách poměrně seriózním dojmem a má jednu velmi silnou zbraň a sice herecký výkon Jakea Thomase respektive postavu Martina. Poté nastoupí část další, která na první pohled nabízela zcela jiný průběh pokračování, než to, jakým se nakonec vydala. Pamatuji si, jak jsem si v tu chvíli (osamocený David v lese) v duchu říkal: "Vida, teď by to konečně mohlo začít být zajímavé, jak se asi zachová, takhle sám, stane se z něj něco zlého, třeba?". Což o to, začlo to být svým způsobem zajímavé, ale za jakou cenu? Motorky akčně nahánějící zmrzačené roboty jakoby najednou vypadly z těžkých béček, ale to bych byl schopen skousnout snadněji, než pohádku, která vystřídala sci-fi po hodině vyprávění. Hlavní postava se posléze stává nesnesitelnou figurkou ženoucí se za absurdním cílem, jehož vyřešení mě absolutně nezajímalo. Pohádka se v počínající hodině třetí mění už v naprostou phantasmagorii, která jen těžko hledá konkurenci a to i v nastolené kýčovitosti a přeslazenosti samotného závěru. Vlastně by se dalo říci, že tenhle film je minutu od minutu horší a horší. Nic to všechno ale nemění na tom, že bych chtěl mít chlupatého Teddyho u sebe doma.... (21.02.2008)