Amistad

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)

Spielberg chcel v roku 1997 zopakovať úspešný kontrastný recept blockbuster a umenie ihneď po sebe, ako sa mu to podarilo s Jurským parkom a Schindlerovým zoznamom štyri roky predtým. No ale niečo také asi nie je v ľudských silách, takže ako sa má Zoznam k Parku, tak sa má kvalitatívne aj Amistad k Stratenému svetu. Čiže približne rovnako. Samozrejme vzhľadom na žánre. Mne by ani nevadila oná kritizovaná sentimentalita, pokiaľ by nebola podporovaná tak vehementne vlezlým hudobným doprovodom, čo vo mne vyvolávalo dojem, že ona je nakoniec nositeľom myšlienok. Prezeranie v biblii a "dajte nám slobodu" by som vystrihol, ale zase treba sa na vec pozerať z pohľadu doby a nie dnešeného cynizmu, o ktorom vtedy nemali ľudia ani páru. Páčila sa mi pripravenosť scenáristu, jeho prieskum dobových reálií bol zrejme dôsledný a som rád, že film nie je zbytočne oscarovo naleštený, jeho exteriéry a interiéry pôsobia prirodzene. Taktiež zobrazenie otrokov a africkej spontánnej mentality vyznieva realisticky, pokiaľ ste rasisti, Hopkinsova reč vás o opaku vášho svetonázoru nepresvedčí. (15.05.2013)

Když si tak letmo počtete všechna ta jména s filmem spojená, tak bylo naprosto zaručeno, že tento snímek zkrátka ani nemůže být špatný. To by bylo proti všem vesmírným zákonům. Ze všeho nejvíc se ovšem musím rozplynout, nad Johnem Williamsem - to je absolutní euforie a radost slyšet něco tak neskutečně dokonalého. Bez debat je to nejlepší hudební skladatel, který kdy kráčel po této planetě a i k dnešnímu dni v úctyhodných 87 letech neztratil nic ze svých kvalit. Přeji mu co nejpevnější zdraví, ať tu může ještě rozsévat radost a dávat vyniknout svému nadpozemskému hudebnímu citu a genialitě. Kamińskiho kamera byla také tradičně skvělá a jednotliví herci (včetně opičáků), si své role odkroutili také luxusně. Zkrátka k technické stránce může mít výhrady jen naprostý šulin. S čím jsem však měl trošku problém, je šílená americká propaganda, kde jsou USA tradičně prezentovány jako ten nejúžasnější národ pod sluncem s nejdokonalejšími mravními a morálními hodnotami a kde je ústava ten nejúžasnější dokument, jaký kdy spatřil světlo světa. V rámci soudních jednání, které jsou těmi vůbec nejlepšími a nejdůležitějšími úseky filmu, sledujeme, jak se všichni zúčastnění brodí po krk v patosu. Neuslyšíte snad jediný pádný argument a přímý důkaz. Všechno je orientováno na city posluchače a dlouhé proslovy o úžasných otcích zakladatelích a správných morálních hodnotách. Takové hodně zromantizované pojetí příběhu o velmi podstatné události amerických dějin, která sice velmi pomohla právům všech opiček (která dnes míří do naprosto nesmyslných mezí, protože společnost, která se již dávno několikrát celá vyměnila, cítí vůči opičákům stále jakýsi sociální dluh), ale naopak ještě zvýšila doutnající napětí mezi severem a jihem a odstartovala nelítostnou občanskou válku. Málokdo si uvědomuje, že opičákům navrátili jejich práva znovu ti, kdo jim je původně vzali - nadřazená bílá rasa. Dlouhá stopáž snímku byla vzhledem k tématu nutností. Přesto se střídají pasáže slabší s těmi hodně vydařenými. Snad proto se úplně nemohu rozhodnout, kam nasměrovat své hodnocení, ale asi přeci jen ty ušmudlané 4 kousky sem šoupnu. Člověk má po zhlédnutí skoro chuť, si nějakého toho černouška koupit, tady chci říct osvojit. Zajímavé bylo, že zaznělo to vůbec nejhanlivější označení pro naše černé přátele, jaké jsem kdy slyšel - "zboží". (21.01.2020)

Dechberoucí námořní scény z nichž dominovala úvodní pasáž vzpoury a poté při retrospektivním pohledu scéna s odstraněním přebytečného zboží (otroků) do hlubin oceánu. Bohužel, když jsem se jako divák nenacházel na neklidných mořských vodách, ale sledoval jsem možná ještě neklidnější, hned trojí, soudní přelíčení, tak se opět dostal na řadu můj filmový zmar při sledování podobných (soudních) filmů. Nuda! Dokonce až nemístně rozvleklá nuda. Půl hodiny silných scén a dvě hodiny neslaně nemastného tlachání a předhazování historických faktů na mě bylo moc. Tohle nedokázali zachránit ani výteční herci v čele s Antonym a směšně namaskovaným Matthewem. Potěšila Anna Paquin v podání infantilní španělské královny. V konečném vyznění je pro mě Amistad koukatelným, ale slabším starším snímkem z filmografie Spielberga, do jehož se opětovně hnát nebudu. V hodnocení balancuji mezi lehkým nadprůměrem a průměrem, ke kterému se prozatím přikláním. (19.01.2014)

Amistad není, jak hrdě hlásá obal DVD, pravdivý příběh, ale retardovaný film založený na historické události. Debilizační momenty nesou zřetelný rukopis Spielbergův, jeho řeč je jasná jak slabikář, který chvílemi nechává číst strýčka Jedličku. Pateticky sděluje etické poznatky, které dnes ovládají i prvňáčci. Úporně servíruje dětský pohled na svět i v takovém dospělém tématu, jakým případ Amistad nepochybně je. Jak ztvární motto "Dobří lidé si rozumí"? No nechá obě postavy žvanit v jazyce, který ten druhý neovládá a přece jim dá si porozumět. Srdce jihne. A co vývoj pana obhájce? Jasně, střih mezi Freemanem a jím při shánění důkazů na lodi. Freeman prožívá utrpení bratří, obhájce jen dělá svou práci (trapné je, že divák už předem ví, že ten chlapík si černochy zamiluje). Spielberg nás chce neustále dojímat při navození nablblých úsměvů - učení se africkým jazykům, povinná slzopudka u soudního sporu, kdy se obhájci dovolávají potřeby sdělit "What is their story" či konverze ke křesťanství po prohlídce ilustrované Bible, řev v soudní síni "Give us free" provázení hudbou evokující Boží milost - všechno jeden spielbmoment za druhým, zřejmý, srozumitelný a extrémně zjednodušující (a tím pokřivující). Dokonce i jinak poměrně přesvědčivě úděsné výjevy z otrokářské lodi v závěru sprznil zdviháním jakéhosi děcka k nebesům za svitu blesků (asi se bůh hněval nad tím hnusem otrokářským, jak jináč). Snad tím chtěl říct, že se člověk rodí svobodný. Nebo by měl. Jen k té důkazní části soudního sporu nemám zvláštních výtek, to je poctivé řemeslo... Závěrem mě napadá ještě malá poznámka. Spielberg prý řekl něco v tom smyslu, že když se dá myšlenka filmu vyjádit pár slovy, nejspíš to bude dobrý film. Jiný, mně mnohem bližší režisér na otázky, jakou "message" jeho film nese, odpověděl, že kdyby chtěl posílat "message", napíše SMS a netočí film. Amistad je dvouapůlhodinová esemeska. (05.01.2011)