Neboj sa, zlatko

Olivia Wilde přišla za svojí kolegyní Florence Pugh s kulantním návrhem, zda by byla ochotná rozplétat strašlivou záhadu uvnitř jedné prosluněné a zdánlivě dokonalé komunity. Bude to o ženě v domácnosti z 50. let. Bude to mít podobu psycho(ne)logického thrilleru. A bude u toho i Chris Pine a Harry Styles. A nadějná mladá herečka pod slibem orálního sexu s Harrym (skutečně film tuto pikantní scénu obsahuje) se nenechala dvakrát přemlouvat a Harrymu svůj klín nakonec nastavila. Divák se ocitá v dobré herecké společnosti a pel samotné záhady pěkně příkladně filmem atmosféricky prostupuje a rezonuje. I režijní přístup Olivie, která v menší roli ztvárnila kamarádku hlavní hrdinky, je technicky na úrovni. S tvůrčím přístupem už je to ale podstatně horší. Diváci hlavně  musí přistoupit na to, co film vesměs postrádá a tím je originalita. A nelze dost dobře mávnout nad existencí filmů typu Stepfordské paničky, Náhradníci a další podobné výtvory. Navíc je film poměrně roztahaný. Dvě hodiny jsou místy znát, některé scény jsou dost natahované a nejsou zakončeny nějakým excelentním režijním nebo scenáristickým nápadem. Nevysvětlitelné incidenty v podobě zříceného letadla, kterému nikdo nevěnuje pozornost, nebo sebevražda nešťastné ženy tmavé pleti, jejíž tělo odklidí horlivá skupinka tajemných poskoků, to jsou asi tak největší taháky filmu. Pak jsou to také nebetyčně dementní proslovy záludného Chrise Pinea a šílená taneční kreace Harryho Stylese. A pochopitelně diváka čeká a nemine velká pointa v závěru filmu, která v celém rozsahu není tak úplně průhledná, nepřekvapí, jak by ale chtěla a měla. A rozhodně je lepší se o ní nikterak rozepisovat, aby tvůrci filmu měli alespoň malinkou radost ze svého úporného snažení. Aspekty v podobě dobových rekvizit, retro hudebních songů, známých i neznámých, a orchestrální hudby Johna Powella snesou přísná měřítka. I kameraman Matthew Libatique předvedl precizní obrázky, jen v jedné scéně narušené nežádoucím slunečním přesvícením. Olivia Wilde se mohla ve všech ohledech spolehnout na talentovanou Florence Pugh. Jejich tandem jim zdárně vyšel. Celkově se ale nedostavilo překvapivé filmové dílko, co by vládlo ustálenou logikou vyprávění a nechaotickým scénářem. 6/10 (23.11.2022)

Od filmu jsem čekal fakt hodně, Florence Pugh je moje možná už vůbec nejoblíbenější herečka, Harry Styles je mi sice jedno, ale Chrise Pina vždycky rád vidím. Olivia Wilde se už dlouho ztratila z mého dohledu; v Housovi je super, dál už pak jako herečka nepřesvědčila, nicméně ale budu rád, když zůstane před kamerou, ostatně s Booksmart sklidila celkem úspěchy. Zároveň miluju mysteriózní žánr, leč v Don't Worry Darling od prvního pohledu na nóbl čtvrť hned člověk tuší o co asi půjde a nemusí ani vědět, že se jedná o variaci na Stepfordské paničky. První polovina mě však bavila svou atmosférou, pak jsem se ale začal povážlivě nudit a s tím jak děj graduje mě film víc a víc ztrácel. Nakonec jsem si musel dát pauzu a zbytek dokoukat až pak, Takže za mě zklamání, čekal jsem více, i když samozřejmě své trumfy to má, zvláště ty zmíněné oné božské Florence. (28.10.2022)

Chaos je nepřítelem pokroku a v sebeovládání je krása, káže uhlazený Chris Pine (který je mimochodem rok od roku podobnější Jeffu Faheymu) ve své variaci na krále incelů Jordana Petersona. Antiutopický obrázek umělé společnosti ve stylu Stepfordských paniček se po necelé půlhodině začne povážlivě rozpadat, když si dosud spokojená ženuška Florence Pugh začne všímat podivností, jež se v tomhle středostavovském ráji odehrávají. Hranice mezi realitou a psychotickými halucinacemi se postupně stírá, a přestože film do konce spíše doklopýtá, rozhodně stojí za pozornost. Během sledování se totiž v určitých momentech sympaticky přibližuje znepokojivé atmosféře Uteč, Truman Show či bytovým hororům v čele s Hnusem. Postupem času je však stále jasnější, že režisérka Olivia Wilde společně se scenáristkou Katie Silberman chtějí předat sofistikovanější poselství, než jakého jsou reálně schopny – a tak snímek dál a dál vysvětluje a podkopává si nohy. Stejně jako předchozí dílo této dvojice Šprtky to chtěj taky se i To nic, drahá řadí k filmům, které svůj žánr (nyní tedy antiutopický thriller) nijak zásadně neproměňují, jsou však jeho zajímavým a audiovizuálně vtahujícím příspěvkem. (21.09.2022)

Někdo by mohl pochválit herce, někdo by mohl pochválit příběh. Já bych rozhodně nechválil ani jedno. Florence hrála v mnohem zajímavějším Slunovratu a kdo si ji chce užít ve společnosti Chrise Pinea, ten ať si raději pustí Outlaw King. Olivie Wilde si už hned svým druhým filmem nastavila laťku příliš vysoko a tentokrát ji podskočila. 45% (08.11.2022)

Štýlové retro, úchvatné kostýmy, výborný soundtrack, majster Matthew Libatique za kamerou a iba 26-ročná Florence Pugh, ktorá svoje herecké kvality už naozaj nikomu dokazovať nemusí. Aj takto by sa dal v skratke opísať druhý celovečerný film Olivie Wilde Don’t Worry Darling. Pri týchto slovách to však nekončí... Alice (Florence Pugh) si spolu s manželom Jackom (Harry Styles) užíva idylický život na americkom predmestí. Dokonale napĺňa rolu vzornej manželky a za svoju poslušnosť, tvorbu tepla domova a najmä diskrétnosť, dostáva na oplátku život v bavlnke plný luxusu a veľkolepých večierkov. O záhadnom Projecte Victory, ktorého súčasťou je aj jej manžel, nevie nič bližšie. Keď sa však začnú diať isté záhadné veci, v Alice sa postupne otvára čoraz viac znepokojivých otázok...lenže pýtať sa nie je z jej pozície celkom povolené. Pri tvorbe mysteriózneho trileru ako inšpirácie režisérke údajne poslúžili snímky ako Počiatok (2010) a Truman Show (1998). Snáď najviac z neho cítiť Stepfordské paničky a pocitmi nekomfortna a štylizáciou do pastelových farieb miestami aj menej známy, no výborný kúsok Swallow (2019). Don’t Worry Darling ma chytil od prvej minúty. Pôsobivou atmosférou, dokonalým prostredím hraničiacim až s desivou sterilitou, ako aj hereckým obsadením. Florence fantastická, pozdvihnúť treba aj Chrisa Pinea, ktorý ako Frank, zakladateľ utopického projektu, dodáva každej scéne náležitú iskru. Harry Styles vyslovene neprekáža, no rozhodne by som v jeho role videla radšej pôvodného kandidáta - Shiu LaBeoufa. Ak by som mala hodnotiť prvú hodinu a pol, s hodnotením by som rozhodne išla vyššie. Za ňou však prichádza postupné odokrývanie informácii a servírovanie hlavnej idey, ktoré je podané vcelku nešťastne. Povrchne a spôsobom, ktorý zamedzuje dosiahnutiu patričnej katarzie. Práve táto záverečná pol hodinka pre mňa film až bolestivo rýchlo presunula z kolonky "nadštandardné" do "priemerné". Pretože už samotný vývoj deja divákovi jasne naznačuje, kam režisérka svojimi myšlienkami smeruje (kritika spoločnosti – postavenie žien, patriarchát...) a už iba prakticky dostáva to, čo aj tušil. Veľké myšlienky na Nolanovský štýl nečakajte, každopádne však Olivia Wilde ako režisérka nie je stratená a talent tam je. Film má po iných líniách čo ponúknuť a ja som si ho (až na to finále) príjemne užila. (08.11.2022)