Neboj sa, zlatko

Dříve nadmíru rozkokošná Olifka, která si dle životopisu prý „pro herecké účely“ velmi yntelygentňě až k popukání změnila jméno z Cockburn na Wilde, a ani tak neskončila v pornu, pomalu ale jistě odkvétá do zatuchlé, afektované plastické instatrhaviny a patrně ze zoufalství zjevně přehodnotila i své seksuální preference na anál a připínací dilda. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že vyměnila poměrně mužného, vtipného, inteligentního sympaťáka a solidního herce Jasoně Sudeikise za slizkou až odpornou, prkennou, pozérskou, neumětelskou Barbínu, vypatlanou hlásnou troubu kokotporátní pohlavní apokalypsy, prvotřídního komerčního debila, nefachčenka, pozornostní kurvičku a v neposlední řadě nuzného reproduktora furtdokolových, lacině přitroublých a kulturně degenerativních kolotočářských cajdáků chlapeckých homoqartet - Jindřicha Styly. Jsem toho názoru, že to asociálními sítěmi a neomarxistickými vytřiprdelníky vyhajpované rádoby popkulturní hovado rozhodně nemá ve filmech s opravdovými herci co dělat a je satanžel obsazován jen z důvodů pseudopopularity mezi nevkusnými bukanýry a pohlavně dezorientovanými, vyrachtanými čtrnáctkami. Olifku ale asi momentálně bolí prdel natolik, že zaslepeně přehlíží, jak jí ten nebinární psychoseksuál kurví film a jak už jen svou přítomností, natož výkony, bytostně uráží všechny ty skutečné herce. Z pohledu filmových análů to ale patrně až tolik bolet nebude, neboť se qalitativně jedná o sice režijně solidní, kulisně vyňuňaný a posh-evně vybarvičkovaný, ovšem veskrze nudný, logicky obskurní a sterilně instantní plagiát, který bych pro účely tohoto zvratku, jak jinak než výstižně, nazval Stepfordský matrix. Instantní plagiát, během jehož sledování tak zůstalo jedinou potěchou leštění soupravy před vjezdem do metra při pohledu na čím dál tím jedlejší slečnu Puchovou, Pukovou, Pjúkovou, … nebo jaxe to vlastně správně čte. Každopádně ustálená pražská fráze „Potřebuju skočit na Florenc“ tu nabývá zcela nových významů. (31.10.2022)

Ve scénáři by se šlo rýpat, mě se ale nechce. Dostal jsem velice stylový a umně natočený film, kde dobře hrají hezcí, sympatičtí lidé. To, že premisa není tak originální, jak by byla třeba před dvaceti lety neberu jako zápor. Já se bavil po celou stopáž. Na Florence Pugh vždy zapomenu a ona mě pokaždé mile překvapí. Teď už si jí zapamatuju. (06.12.2022)

Děj filmu byl celkem napínavý, postupné rozkrívání pravdy bylo záživné, ovšem ne některé psycho scény s psycho hudbou, ty mě tam točily a nelíbily se mi. Avšak kostra příběhu byla fajn, a tak si film zaslouží 3*. Překvapila mě Florence Pugh, ve své roli byla dobrá. (22.02.2023)

Halucinogénny film o simulovanej realite s povinnými prvkami dnešnej doby ako feminizmus, éra "prebudenia", zlí hetero muži, kde divák je len zvedaný na odhalenie toho, čo je skutočné a čo len predstava. Obsahuje aj zbytočné sexuálne prvky, akoby lízanie mušle bolo už nutné v každom modernom filme. Inak Olivia Wilde nešla po nápady ďaleko a celý film je akoby pozliepaním niektorých ďalších známych filmov, ktoré tu recenzenti vo veľkom spomínajú. (26.10.2022)

Hodně zvláštní a konceptuálně ambivalentní prototyp mysteriózního filmu alá Stepfordské paničky pro fanynky Harryho Stylese, jehož předchází pověst kontroverzí a skandálů, než samotných kvalit.... samozřejmě, celej film si pro sebe zcela zaslouženě krade Florence Pugh – ta holka je fakt ohromnej talent a s každým dalším filmem je její herectví čím dál pozoruhodnější. Jenže bez nosnýho konceptu celej film sama bohužel neutáhne. Na jednu stranu je tu již několikrát viděný [anti]utopický model který se snaží pracovat s kolektivní paranoiou; na stranu druhou je celý tajuplno kolem tohoto modelu, včetně samotných příběhových (leit)motivů, pojato hodně polopaticky, křečovitě, nuceně a dost nepřirozeně, takže onen mysteriózní tah na branku prostě nefunguje – nemluvě o finální katarzi, která vyšumí do ztracena jak bublinky v Zonce. Olivia Wilde zkrátka není ani sympatická herečka, ani sympatická režisérka.... no nic, já si jdu odplivnout někomu do klína. (26.10.2022)