Adam a Eva

Většina prvorepublikových komedií je založena na záměně osob nebo skryté identitě. Pokud se k tomu přidá slušná dávka humoru, ze které je cítit člověčina, k tomu dobré herecké výkony, je na co se dívat. Jinak vznikne jen průměrný film, který nevytrhne ani má oblíbená Růžena Šlemrová. Inu zlá doba válečná. Memento pro Annu Ziegloserovou, kterou v roce 1942 nacisté popravili. Krom Adama a Evy zažila ještě zfilmování svého románu Cácorka. (29.09.2015)

Slabota. Jediný herecký výkon, který za něco stál, bylo podání perfektní a dnes málo doceněné herečky Růženy Šlemrové, která přestože neměla moc co hrát, dokázala, že má talentu více, než zbylé osazenstvo dohromady. Vítová oslní pouze půvabem, herectvím nikoliv (mám na mysli tuto konkrétní roli, v jiných filmech ukázala, že pokud se sejde dobrý scénář s dobrým režisérem, tak zahrát umí). A samotný scénář? Škoda slov, protože ten je práve nějvětší slabinou celého filmu. Myslel jsem, že takové přeslazené blbinky se točily ve třicátých letech. Ale ono ne, točily se i za Němců... (25.06.2014)

Nenáročná podívaná, kde pohodářský továrník pozná po bankrotu kdo je opravdový přítel a jeho syn zachrání před bankrotem chátrající lázeňský penzion. Komické to příliš není a romantické už vůbec ne, protože vztah Adama a Evy je tak upozaděn, že ho divák během filmu vůbec nezaznamená, a to až do chvíle kdy je mu v samotném závěru předložen „překvapivý“ vztahový zvrat. Hana Vítová protivnější než obvykle, Kryštof-Veselý vážnější než obvykle a v závěru má člověk pocit, že tu bylo víc tance a zpěvu než příběhu. (05.02.2011)

Nenáročná romantická komedie, která bohužel nenabízí mnoho humoru a vlastně i té romantiky je tam celkem poskrovnu (což je ovšem možná spíše plus). Příběh sice není žádný zázrak, ale chování postav (na rozdíl od některých podobných komedií z té doby) aspoň dává smysl a děj po většinu času celkem odsýpá, Závěr je bohužel hodně rozvláčný a samotné "rozuzlení" zase hrozně zkratkovité - najednou se zjistí, že se vlastně mají rádi a je vymalováno. Osobně bych za největší pozitiva filmu označil svou oblíbenkyni Šlemrovou a skutečnost, že Kryštof-Veselý zde dokázal držet na uzdě své rádobykomediální schopnosti. Zajímavé je rovněž to, že zatímco dnes se pojmem penzion většinou označuje rodinný podniček s dvěma-třemi pokoji pro hosty, v tomto filmu penzion působí téměř jako lasvegaský hotel. (20.01.2019)

Stejnojmenný román Anny Ziegloserové (1883 – 1942), spisovatelky, která padla za oběť nacistickému teroru, se stal vhodnou příležitostí pro barrandovský tým v čele s režisérem Karlem Špelinou. Film, odehrávající se v exkluzivním prostředí luhačovických lázní a dalších efektních dekoracích, není sice třeskutou zábavou, jak by možná mnozí očekávali, přesto z něj dodnes vyzařuje nezměrná elegance, půvab a jemný, decentní humor. Hana Vítová jako svéhlavá a drobátko rozmazlená princezna, jejíž matinka vlastní neprosperující lázeňský penzion a František Krištof-Veselý coby syn zchudlého továrníka, který se rozhodl nenásledovat otce v jeho rozmařilých šlépějích... Navzdory tomu, že ti dva se nemohou ani vystát, na samém konci zjistí, že patří k sobě. Inu, kdo by pochyboval o dávném biblickém příběhu Adama a Evy. (03.10.2008)