Meky

Ako nie príliš zainteresovaný do Mekyho kariéry som sa trochu v informáciách a chronológii strácal. Emocionálne to ale nostalgicky celkom fungovalo, najmä však vtedy, keď zaznievali známe tóny legendárnych hitov, čiže tu by som až tak Šafránkovi negratuloval k prínosu. Potešia dokonca aj hovoriace hlavy, najmä ak rozprávajú skutočne k veci. Vôbec som nevedel, že vzťah Žbirku ako autora a Lučeniča ako producenta bol vyhrotený podobne ako napríklad vzťah medzi Goreom a Wilderom, kde tiež jeden písal a druhý odrobil všetku špinavú prácu v štúdiu. (16.07.2020)

Umenie k sebe vždy ťahalo pošukov, magorov, bláznov, polobláznov a čudákov. Ale aj talentovaných a prekvapivo skromných, pokorných, civilných ľudí, ktorí paradoxne čím boli slávnejší, tým sa na menej hrali, proste boli sami sebou. A taký bol aj Meky. Ono je zaujímavé, že sa z tohto dokumentu vlastne ani veľa nedozviete. Vlastne premýšľam, či to vôbec je dokument, alebo niečo iné. Beztak trvá krátko (80 minút s titulkami) a mnohé minúty z toho vypĺňajú pesničky alebo scény, v ktorých Meky skôr mlčí, než hovorí. Čo paradoxne vydá za viac slov, než keby mal 80 minút nonstop hovoriť. (28.12.2023)

Co si budeme povídat. Nejsem fanoušek pana Žbirky, nikdy jím asi ani nebudu. Asi bych také mohl v mládí mohl mluvit o nějaké vzpouře proti starým pořádkům s jeho reprezentací. Čas minul a má tvrdohlavost taky. Nicméně teď jsme v pozici, kdy máme hodnotit něco objektivně. A já asi nemohu mluvit o tom, že by šlapali tvůrci vyloženě vedle. Spokojeni mohou být hlavně fanoušci, kterým je nějak efektivně přiblížen život jejich idola, i když třeba já bych ocenil větší chronologickou orientaci a větší snahu odvyprávět vše a nějak plynule. Ale to záleží. Osobně asi nemám přímo, co vytknout. Jsem ve výsledku rád, že jsem to mohl vidět. Na zadnici si z toho asi ale nesednu. (07.01.2021)

Když v roce 2019 zemřel Gott, tak celé Československo truchlilo. V roce 2021 se situace opakuje, protože po odchodu mnoha hudebních velikánů byl právě Žbirka největší legendou. Paralel s Gottem je navíc pěkná řádka. Zářili v socialismu a dokázali uspět i po revoluci v kapitalismu. Jejich sláva sahala až za hranice. Vyhráli Zlatého slavíka i Bratislavskou lyru. Bavili diváky nejen svým zpěvem, ale i nakažlivým humorem. Oba skolilo vážné onemocnění a odešli předčasně, protože jinak by rozdávali radost na jevištích ještě roky. Dokument samotný je však průměrný. Šafránek sází na zběsilý střih a záběry na mlčící ikonu, ale bojí se kopnout do vosího hnízda. (13.11.2021)

Miro Žbirka - nečekaný a předčasný nebožtík - je zosobněním evropsky zakotvené ztělesnění československosti, mluví slovensky, ale současně jakoby patřil odjakživa k Praze. A fenomén anglické maminky v tom všem hrál nemenší roli. Civilistní neokázalost pojetí dokumentu i Žbirkovy osobnosti jakoby se prolínaly a umocňovaly v jeho hudebním neopakovatelném odkazu. Za nápadnou v pojetí filmu je možné označit Žbirkovu izolaci uvnitř českého prostředí v jeho pražském období. (12.11.2021)