Láska z pasáže

Bylo legrační sledovat některé české herce před třiceti lety, to bylo však to jediné k pousmání. Láska z pasáže je totiž dosti vážný film, jenž mi náradně sednul, úplně jsem se posunul v čase a držel pěsti milostnému vztahu Pavla a Jany s příhodnou kulisou písniček Michala Davida. Myslím si, že Jaroslav Soukup určitě uměl točit dobré filmy. (07.07.2013)

Musím se přiznat, že tahle "soukupovka" mě nedostala tolik jako jiný jeho kousky z osmdesátek a když jsem přemýšlel nad důvodem, tak jsme došel k názoru, že mě byl cizí příběh. Přeci jen kamarádství nebo sny versus učňovská reliata za socíku mě jsou tematicky bližší než bytový čorkaři. Navíc jsem měl dojem, že ve filmu je víc scén na náhodu než je zdrávo. Samozřejmě vidět všechny ty kluky z tehdejší FAMU, co jsou dneska taťuldové, až na Vláďu Dlouhýho (RIP) s těma šílenejma neučesama, to je taky obohacující, no a ty osmdesátky, ty prostě Jarda Soukup vytetoval do každýho svýho filmu parádně. Ještě k Tatianě Kulíškové, v osmdesátkách byla účastnící mnoha klukovských snů, ty jo, ale dneska..... tomu se říká posun, málem bych jí nepoznal. (19.03.2015)

Soukup uměl (pouze drásavě diskotékové hity Michala Davida mně tam trochu vadí - předesílám, není to proto, že bych patřil k oné elitě, co Davida vydává za bezmála oficiálního popáka pozdního socialismu u nás a navíc se může pominout, že mu hradní pán dal jakýsi metál...) a tady ukazuje, jak to v onom pro některé báječném čase fungovalo. Ukazuje to onu bídu (mravní i materiální) své doby bez příkras a je to možná daleko údernější a pod nehty zalézající než proslavené Bony a klid. Dobytek se sice ve svém komentáři podivuje nad spotřebou coca-coly a poflakování se mládeže po barech v pasážích, ale asi mu nedošlo, že se jednalo o velice malou skupinu lidí, že ta většina žila jako třeba ona dvojka z jiné soukupovky - Vítr v kapse a nebo dokonce jako hrdinové nezapomenutelného seriálu Chlapci a chlapi...Ti, co dneska nadávají na konzum by si měli uvědomit, jak hluboko měl každý (tedy kromě členů veksláckých a zlodějských partiček) v této době do kapsy a co bylo cílem snažení a hodnotou té doby. Ano, začínalo to oněmi džínami za tisíc od veksláků, přes pořádnej "kazeťák" (rychle prodanej levně za čtyři klacky v době, kdy průměrná mzda, na kterou nedosáhlo stejně jako dnes oněch 60% obyvatel byla cca 2.800 Kč před zdaněním) a vrcholilo to fárem - očesaným Escortem z Tuzexu za 110 tisíc (při bonech za pět). Ano, taková to byla doba. A o tom ten film vypráví mnohem lépe a mnohem přesvědčivěji, než záplava dnešních nervy drásajících "kriminálek" (těm pár dobrým se omlouvám, či spíše těm, kdo je stvořili). Vůbec tyhle detektivky z doby socialismu vypovídají o své době mnohem víc, než si soudruzi dokázali všimnout a představit. A herci? Vaculíka moc v lásce nemám, ale tohle mu sedělo, Kulíšková byla kočka (taky si zahrála v těch drobnostech od Playboye, jaký byl pak pro ni šok, když to po roce 1993 začal Železný vysílat na Nově...) a ti ostatní dnes tvoří (zejména O. Vetchý) elitu oné již střední generace... (20.01.2019)

Stojíte před naditou pokladnicí pevnosti Boyard a čas běží. Zopakujme si indicie: Pražskej velkosvět vosumdesátých let; Uskřékaná diskokreatura Michael D; Rebel Vaculík na scestí; Škoda že ne poslední kroky Frankieho Janečka; Šmelinář Tofi zrovna u ledu; Guy Ritchie českého socialismu Soukup. Pokud jste si stoupnuli na písmena dávající nápis: "Láska z pasáže" a mince se nesypou, nesmíte se divit. Správné řešení totiž zní: “Řídké lejno"… Byly to ale tenkrát časy. Trika Lonsdale se nesundávala, ani když se měla prát, hlavní hrdinka nosí bundu, v které se John Rambo vracel z Vietnamu a atlantské vedení Coca-Coly koketuje s myšlenkou přestěhovat všechny své fabriky blíž k Praze. Pokud se u filmu koncipovaného jako drama neustále usmíváte, bude asi někde problém. Nejspíš ve mně.. (01.09.2010)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)