Láska z pasáže

Pavel (Lukáš Vaculík) se zabývá mytím oken pro firmy, ale i pro domácnosti. Při tomto zaměstnání se dostane do spousty zajímavých bytů, čehož z úspěchem využívá Roby (Marek Vašut) se svojí partou, ke svému obohacení. Ale když jsou jednou přistiženi, chce se Pavel ze spárů party vymanit - ale snadné to mít nebude. Možná právě jeho kolegyně (a láska) Jana mu může pomoci... Jojo, Lukáš Vaculík a jeho filmy z devadesátých let jsou legendou. Ať Vítr v kapse, nebo Láska z pasáže, nebo pozdější Kamarádi do deště jsou legendou, a i když ani v jednom z filmů nebyl světec, i tak se stal legendou mnoha dospívajících jedinců. Dneska už se člověk nad dějem filmu může jen usmívat, ale jako sonda do tehdejší doby je to perfektní a dopomáhá tomu (ať chcete nebo ne) legendární hudba Michala Davida nebo spousta "mladých" a "neokoukaných" tváří (Ondřej Vetchý, Marek Vašut, ..)... (04.06.2009)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)

Soukupova tvorba vznikala v době, kdy jsem ještě kálel do plenek nebo jezdil na oranžový tatrovce, ale i tak trošku vnímám dobu 80tek a jeho filmy mám rád. Za jeho nejlepší díla sice považuju kamaráda do deště a discopříběh, ale i tohle docela šlo. Vyborná muzika, která se hraje ještě dneska, zajímavá zápletka, sušenky pod rohožkou a tenkrát strašně stupidní systém vkladních knížek, který mohl vybrat každej jantar. 50% (30.07.2019)

Nijak zvlášť duchaplné to pochopitelně není, ale na mě to stejnak funguje. Parta mladejch kluků, kteří si chtějí pořádně užívat života a svobody a finance na to hledají po svém. Atmosféra ,,osumdesátek" ve filmech J. Soukupa je nezaměnitelná. Navíc se dá vždycky spolehnout na to, že herecké obsazení bude více než slušné. Z nejednoho režisérova objevu se postupem času stala velká hvězda, jako zde z L. Vaculíka. Vedle Větru v kapse a Kamarádů do deště se Láska z pasáže zařadila mezi moje velké srdcovky, při nichž mě sice na jednu stranu chytá melancholie, ale taktéž se mi vybaví hodně příjemných rodinných vzpomínek. 75% (18.04.2010)

Herci, hudba, atmosféra 80sátých let, film pro mladé o mladých, dnes už se takovéhle věci, nehrajíci si na nic víc netočí... Lamač srdcí Vaculík zabírá i na dnešní mladé holky, v té době ještě hrál, dneska už to bohužel neumí... Soukup je odkojen totalitou, absolutně se nevyrovnal s porevolučními změnami světa okolo něj, chtěl být stále IN a tak přešel na žánr CRAZY...jak to dopadlo posuďte sami (01.08.2005)