Můžu tě zničit

Odvážna, otvorená ale predovšetkým rasistická dráma od scénaristky Michaely Coleovej nie je ani tak o dobrovoľnosti sexu ako o nenávisti jednej afroamerickej fašistky, ktorá 12 epizód nerobí nič iné iba verejne rozširuje nenávisť k bielym heterosexuálne orientovaným mužom. V seriály sa síce objaví aj niekoľko dobrých momentov ale svojmu hlavnému poslaniu - šíreniu nenávisti sa autorka venuje naplno a tak dáva úplne zabudnúť na niekoľko vydarených pasáži ktoré sa v tejto sérii objavia. (27.08.2020)

Michaela Coel, režisérka, scenáristka a hlavní protagonistka seriálu I May Destroy You, se v talk show Stephena Colberta svěřila, že si před každým novým projekem vygooglí: Jak napsat scénář. Evidentně umí pracovat s vyhledávačem lépe než většina, protože můžeme po premiéře I May Destroy You k jejímu jménu přidávat slovní spojení „držitelka Emmy“.  Minisérie Můžu tě zničit občas působí jako paranoidní thriller a scénář se stará o to, že je vyprávění nespolehlivé jako sama paměť. Výsledek je mimořádný a o tom, že Michaela vyhrála scenáristickou Emmy zaslouženě, by měl panovat hlasitý konsenzus. Více v recenzi na TVZone. (30.05.2024)

Zabralo mi víc než půl roku dokoukat to postupně do konce. Byl to vlastně obdobně bolestný a na strávení viděných věcí náročný terapeutický proces, kterým si v několikaměsíčním horizontu prochází protagonistka i její kamarádka a kamarád. Nepřikrášlená výpověď jedné generace na hony vzdálené devadesátkovým dětem z Beverly Hills a ze školy zlomených srdcí, nedejbože Heleně a jejím chlapcům. (12.02.2021)

Taková směs příběhů. Stále vše mění úhel pohledu. Spoustu informací o postavách vnímáme jen díky tomu, co má Arabella na sobě, kde se pohybuje a jak mluví se svým okolím. V titěrných místnostech sdíleného londýnského bytu pořádají večírky, zkoušejí hranice vlastního kamarádství a překonávají traumata. (27.11.2020)

I May Destroy You. Hra na babu. Chytí tě někdo porouchaný. A o trochu víc porouchá tebe. A znova a zas. A tak se všichni v kouzelné vzájemnosti rozbijíme. ___ Seriál je tak jako jeho postavy zmatený, chaotický, sebedestruktivní, temperamentní. Postrádá - snad odmítá - jasnější vyznění a strukturu, díky čemuž některé roviny vyšumí do ztracena. Zamotává nás do dusivých chaluh světa obohaceného ale i paralizovaného příliš mnoha možnostmi, do realit a paralelních přítomností a přesto bezprecedentní samoty, do světa pro někoho více pro jiného méně děsivé otevřenosti, díky které jsme stále intenzivněji konfrontování s možnostmi pro majoritu nekonformní seberealizace, ale i s doposavad přehlíženými rovinami nerovností, nespravedlností, proměnlivosti a nečekaných důsledků touhy srovnat všechny nerovnosti - to vše bez rozhřešení, bez návodu. Snad jen s výzvou zavřít se trochu před tou bezbřehostí. (17.10.2020)