Můžu tě zničit
Tvorcovia:
Michaela CoelRéžia:
Sam MillerScenár:
Michaela CoelKamera:
Adam GillhamHrajú:
Michaela Coel, Weruche Opia, Paapa Essiedu, Marouane Zotti, Lara Rossi, Natalie Walter, Stephen Wight, Aml Ameen, Ann Akinjirin, Lewis ReevesVOD (1)
Obsahy(1)
Poté, co navštíví svého nového přítele v Itálii, se začínající spisovatelka Arabella vrací do Londýna, kde je bombardována zběsilými vzkazy od svých literárních agentů. Zatímco jí na dokončení druhé knihy zbývá jen pár hodin, plánuje na ní pracovat celou noc – ale záhy se nechá zlákat vidinou divokého flámu s kamarádem. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (5)
První díl mě začal vážně zajímat až v posledních minutách. Z Arabelly mám rozporuplný pocity, zatím mi tu přijde vykreslená jako střela a působí dost nezodpovědně. Ale co já vím o tvůrčím bloku... Prostředí, ve kterém se pohybuje, mi přišlo kapku... tísnivý a vlastně ani nevím pořádně proč (možná na tom mělo podíl to, že jsem věděla, co se stane?). A ta zmatenost na konci? Do práce, aby dokončila knihu (jakkoli) trefí a domů ne? ()
Hneď v momente, ako som na tento rasistický príbeh narazil v službe HBO GO mi bolo jasné, že páchateľom, ktorý znásilní afroamerického transvestitu bude beloch. Pre lepší efekt tohto rasistického príbehu sa počas prvej noci v baroch objavujú iba ľudia všetkých rás okrem bielej (tí sú prirodzene v práci, na tie feťacké individuá ktoré šnúpu kokain a pijú prvú ligu niekto robiť musí). Týmto podtextom sa stratila akákoľvek kontroverzia, ktorú mal príbeh obsahovať a zmenil sa z kontroverzného na rasistický. Nie je čo hodnotiť, preflámovaný večer "umelca-umelkyne" nemá žiadnu výpovednú hodnotu. ()
První epizoda byla pro mě dost matoucí. Nové postavy (vlastně všechny byly nové :D) se představovaly a ukazovaly dost chaoticky. Arabella na mě zatím působí sympaticky, je ztvárněná realisticky (žádný svatoušek, prostě normální člověk s chybama). ()
První epizoda je rozhodně trochu pomalejší, ale přesto dobře vtáhne do děje. ()
"B´že, víééš, čóoo... jak Ti píšem tú novú knihu, tak moji agenti v kuse pičovali, nech už doručím rukopis. A že do šiestej do rána, chápeš? Tak som pokukala na nete nejaké články, o tom akorýchlopísať a pre inšpiráciu dala zopár džointov. A hor sa do písania. Ale potom ma cez esemesky prehovorili kamoši, nech prídem na drink a malý pokec. No ty kokso! Som sa hardkore rozdzigala! Že jeden drink! Že malý pokec! Na druhý deň úplné točo-močo. Čelo rozbité, jak som opitá zrazila roh stola. Na posudzovaní rukopisu totál nechápačky. Čo za facoviny som nasypala do tej knihy. Ani sama nepamätám, že čo a prečo. A ešte horšie bolo, keď som išla domov, chápeš? Ani za boha trafiť domov. Totál amnézia. Akurát na záver, som si, do riti, spomenula, že som sa s dakým vychrápala. Ne-plá-no-va-ne. Veď si nič nepamätám, len také natriasanie. Chápeš!?". Celkom sympaticky vykreslené potiaže tvorivosti a potreby totálneho uvoľnenia v dôsledku narastajúceho tlaku dodržania dodania rukopisu v zmluvnom termíne vydavateľstvu. Pozná to asi každý, kto riešil odovzdanie niečoho, čo sa teoreticky dá sfúknuť za pár hodín, na poslednú chvíľu. Tentoraz z pohľadu mladej spisovateľky, ktorá ma za sebou úspešnú prvotinu. ()
Reklama