Ako ukradnúť Dagmaru

Dvojitej infarkt a k tomu nezapomenutelnej zážitek, kterej mě děsí kažnou noc ve snech.....tak bych asi shrnul tenhle paskvil, kterej vůbec neměl vyjít na tento svět.....Možná, že bůh přidal další neřest do seznamu: Užívání si dobrého filmu. Proto nás trestá za naše hříchy takovou hovadinou a snaží se nás touto cestou napravit..... (16.01.2009)

Dlouho jsem se bránil hodnotit tento film, protože mám z něho dost rozporuplné pocity a přitom se ten film nedá odepsat. Možná to všechno na papíře vypadalo líp, než se to zrealizovalo. Nemusí to přece dosahovat sofistikovaných výšin a podávat si to ruce s každou intelektuálně podávanou zábavou, ale mně přijde, že filmu chybí zásadní ingredience - vtip, respektive dobrý vtip. Nedá se napsat, že by ve filmu nebyl, ale ten, na koho měl být největší spoleh, Jaroslav Sypal, zkrátka film neutáhne a drží se při zdi. Jen asi ve dvou scénách to rozbalil velmi vtipně, ale pak zase útlum. Překonal ho ve vedlejší roli ministra zesnulý Václav Mareš a pár herců se blýskne snahou to komediálně posunout dopředu, ale crazy komedie z toho rozhodně nevyšla a ne taková, jakou tvůrci zamýšleli. To, co mělo být vtipné, není ani trapné, ale spíše ukázkově nevtipné. A hned je vidět snaha, že když tenhle vtip diváka nepobavil, není důvod truchlit a o pár filmových políček to přijde. Jenže nepřijde. Vtipů je co by na jedné ruce spočítal a tím to hasne. Soukup už od té doby natočil jen televizní film a on se nikdy netajil tím, že práci pro televizi bude vehementně vždy odmítat. Jenže teď je za ni rád, a u diváků ztratil svůj kredit nezdolného matadora filmového plátna minulého století. Osobně bych mu přál návrat na plátna kin s nějakým opravdu zábavným a záživným filmem, který uměl vždy perfektně p(r)odat. 40% (25.11.2011)

Je to prostě nekoukatelné. V jakékoliv době, v jakékoliv společnosti, s jakoukoliv drogou. Neexistuje nic, co by člověka přimělo to sledovat ba dokonce se tím bavit. Tak nějak si představuju konec světa podle mayského kalendáře. Všichni lidé se budou dívat na Jak ukrást Dagmaru (nevím ještě proč, ale asi nějaká podivná shoda okolností) a během prvních třiceti minut se povraždí celý západní svět, v dalších třiceti minutách shovívavější východ. Než film dojde zdárně ke svému konci, nezbude na zemi nikdo, kdo by o tom podal svědectví. (19.07.2011)

Jistě znáte ty situace, kdy vás někdo nasere tak, že máte sto chutí dát mu do držky. Jenže co s tím? Nejsme malé děti a slušní lidé se neperou. V tom případě vám doporučuji, zkusit si pro uklidnění malé dechové cvičení. Najděte si nějaké příjemné místo, pohodlně se usaďte a začněte zhluboka dýchat. Nádech nosem, výdech pusou. Nádech - výdech. Tááák. Hezky pomalu. Už je vám lépe? Nebo bych doporučoval nějaké meditační praktiky. Jóga jich zná spoustu. Třeba tzv. pozice válečníka. Najděte si pod zadek asi 30 cm podložku, skřižte nohy jako při tureckém sedu, dlaně na kolena a upřeně se dívejte před sebe. Vnímáte jen tlukot svého srdce a svůj dech. Tak co? Je to lepší? Už jste se uklidnili? Pomohlo vám to? Že NE? Já vím, někdy je to příliš těžké, ba zhola nemožné se ovládnout. Ale prát byste se stejně neměli. Přemýšlejte o tom. (27.12.2002)

Co se dá napsat o něčem co je divný už jen svým námětem ? Nikdy nenatočíme Bond film , v českých poměrech. Nemám tušení jestli naše malá zemička má nějaké svoje špiony a nebo tajné agenty , ale jestli vypadají takhle , tak se nedivím že máme věčně nějaký problémy. Divnej film z nesympatickýma hercema a divným vším ostatním. A nezachrání to ani celkem pěkná tvářička dívčí hrdinky - bohužel. (25.05.2012)